Nemocnice

37 2 1
                                    

"Ještě jsem tě neviděl tak šťastnou. Co je?"...
Jeli jsme na kole k nám a potom nás moje mamka odvezla do nemocnice. "Jak se ti to stalo?" Zeptala se. Já jenom kulila oči."Byl jsem v lese a něco na mě skočilo. Bylo to rychlé. Neviděl jsem co to bylo."

V nemocnici mu doktor sundal obvaz. "To není dobré. Je to otevřená rána s hnisá to. Musí se to zašít." Řekl doktor a Timmy se ušklíbl. Já byla u toho s ním. Doktor se začal vyptávat. "Jak se ti to stalo?" "V lese mě nějaké zvíře napadlo." Bylo mě to nepříjemné slyšet to , že ho napadlo nějaké zvíře, když jsem to byla já. Ale je to pravda. "Tam v lese moc nechoď. Jsou tam vlci. Mohli to být oni. Před sedmi měsíci jsme tu měli úmrtí od vlka. Zabil jednoho starého pána ,který jen procházel lesem." Teď mluví o mě. Je mi to hrozně líto. Já nechtěla. Pokud bude pokračovat udělá se mi zle. Doktor začal dál vykládat. "Už by s tím měli něco dělat. Dát tam pasti, nebo vyhubit nebo pochytat. Nadělají hodně škody." Konec. Slzy se mi hrnuli do očí. Sebrala jsem se a šla rychlím krokem pryč. Zabouchla jsem za sebou dveře. Počkala jsem v čekárně. Cestou na zpět jsem neřekla ani slovo.

Potom jsem jela do lesa a Timmy mě následoval. Klekla jsem si na hlínu, přesně kde umřel ten muž. " Tady u cesty, přesně kde klečím umřel." Nebrečela jsem ale bylo mi ho líto. "Ty za to nemůžeš, to vlk." Řekl. "Ale já jsem ten vlk." Svlékla jsem se do spodního prádla a proměnila na vlka. Musela jsem si sundat oblečení, protože by se roztrhlo. Ale spodní prádlo vydrží. Stálá jsem tam a čekala na Timmyho reakci. Ten přišel s údivením ke mě a pomalu mě pohladil a čekal jestli mu zase ublížím. Ale není úplněk, není třeba se bát. Donesla jsem mu klacek, jako nějaký pes. Timmy s nešťastným obličejem klacek hodil a já pro něho doběhla a když jsem běžela zpátky, seděl na malém kopečku hlíny a asi přemýšlel. Přišla jsem k němu a zakňučela. Nechtěla jsem aby byl smutný. Lehl si na zem a vzdychl. Já na něho skočila a začala jsem mu, jako pes olizovat tvař. Moc se mu to nelíbilo. V tu chvíli jsem se proměnila zpátky v člověka a dala jsem mu opravdový ale letmý polibek. "To už se mi líbí." Převalil mě na bok. Já zařvala. "Auuuuuu!!" Rychlé jsem vyskočila. Byla jsem jenom ve spodním prádle a ta hlína a jehličí, na kterou jsem si lehla ,píchala. Timmy dostal záchvat smíchu. "To není vtipné." Šibalsky jsem se na něho podívala a začala se oblékat. Seděli jsme tam a já jsem se rozhodla mu povědět proč jsem vlk. "Ještě před dvěma lety jsem vlkem nebyla." Timmy nastražil uši a začal poslouchat. "Stalo se takhle.."

Pokračování příště XD

I wolfKde žijí příběhy. Začni objevovat