I wolf

Ošetřování

Ráno jsem se probudila na okraji lesa, jenom ve spodním prádle. Utřela si mokré oči a vzpomněla jsem si na noc. Neváhala jsem a proměnila jsem se na vlka a běžela k domku na stromě. Tam jsem se zas proměnila. Pod stromem byli kapky krve pokračovali po žebříku. "Ale né!" Rychlé jsem vylezla nahoru. V mích očích se objevila lítost a soucit. Timmy seděl v rohu, ruku měl přiloženou na ráně na rameni. Byl celí spocený v a špinaví. Měl zkousnutý zuby a zhluboka dýchal. Moc nevnímal a byl v polospánku. Já si oblékla triko a kraťase a vzala lékárničku, kterou jsem tam měla pro případě nouze. Šla jsem pomalu za ním. Snažila jsem se mu ruku sundat s té rány. Zaskuhral. Rychle jsem mu tu ruku dodělala. Zkousl zuby a ukápla mu slza. Když jsem se podívala na tu ránu. Byla až do masa a hnisala. Odvrátila jsem hlavu pryč. "Co jsem to udělala!? Je mi to líto. Promiň." Řekla jsem mu, ale on moc nevnímal. Možná vůbec. Otevřela jsem lahvičku s dezinfekcí a a nalila jsem jí trochu na vatičku. "Prosím ať tě to nebolí zas tak moc." Přiložila jsem vatičku na ránu. On zařval a cukl sebou. Mě začali téct slzy. "Všechno je to moje chyba. Promiň." V breku jsem řekla. Rychle jsem mu to ošetřila a zavázala. Potom jsem ho trochu umyla a otřela pot. Položila jsem ho na matraci. S úlevou usl. Já jsem si lehla na zem čelem k němu. Dívala jsem se mu do tváře. Bylo mě ho hrozně líto. Nachvíli jsem taky usla.
Probudila jsem se na matraci na které spal Timmy. Ale on tam nebyl. Hned jsem si sedla a očima jsem ho hledala. Našla jsem ho, jak sedí v rohu a čte si můj deník, který jsem si pořádně neschovala. Když zjistil, že jsem vzhůru, podíval se na mě veselím pohledem a pozdravil mě. Asi mu bylo už lépe. Sedla jsem si do druhého rohu a dívala se dolů do zdi. Trochu jsem se ho bála, protože jsem mu ublížila a v hlavě se mi promítali slova co včera večer řekl a jak se tvářil. Nikdy se takhle předtím netvářil. Ježila se mi s toho kůže. Ale to poslední slovo co řekl ho zachránilo. Je to vůbec pravda, že mě miluje? To by znamenalo.. A já.. ehmm...ho.. možná.. taky? To jsem byla tak moc slepá, že jsem neviděla jak se snaží? Slyšela jsem kroky, jak míří ke mě. Timmy si sedl vedle mě. "Ty za to nemůžeš." "Můžu." Odpověděla jsem." Já tě včera slyšela. Myslela to vážně? Že mě miluješ?" Smutně jsem řekla. On nic neudělal. Čekala jsem na odpověď. Přitiskl se více ke mě. Vzal mi hlavu otočil jí k sobě a políbil mě. Nemusel ani vyslovit slovo a já jsem poznala, že myslí ano. Ještě nikdo mě nikdy nepolíbil. Začala jsem brečet. Možná radostí. "Proč brečíš? Udělal jsem něco špatně?" Já se mu vrhla do náručí, až z toho spadl a já s ním. "Nic neděláš špatně. To já. Takže za všechno promiň." Taky mě objal. Po chvíli jsme se zvedli ze země. "Ale s tou rukou půjdeš do nemocnice." Pousmála jsem se. "To je jen maličkost." Řekl. "Cože? Maličkost? Právě ,že to není maličkost. Půjdeš tam ještě dnes. A já půjdu s tebou." "Fajn" znechuceně řekl. "Fajn" pousmála jsem se a šla pryč. Timmy šel za mnou. "Ještě jsem tě neviděl tak šťastnou. Co je?"...