Program Sentinel

Ledový dotyk

„Proč?" zamumlala Tear a nechápavě zavrtěla hlavou. Nightshadow neměla jediný důvod zachraňovat svou matku, která je neustále jen ponižovala, už samotnou svou přítomností a dokonalostí. Shadow jako by nikdy neměla nic jiného na práci, než srážet Tear k zemi, pořád a pořád. V životě ji ani nenapadlo na vteřinku zpomalit a nechat i ty méně mocné zabodovat. Předváděla se před Strykerem, přede všemi. Vždycky byla ta nejnamyšlenější z nich, ta bez špetky strategie nebo elegance, ta, kterou všichni zbožňovali pro hrubou sílu.

Ta hlupačka měla příležitost nás zbavit hrdinů jednou provždy, pomyslela si vztekle Tear. Soucit? Nebo snad vypočítavost? Nechala Shadow bez vzpomínek, ale její schopnosti se vymazat nedaly. Vražedná, mocná mutantka se mohla kdykoliv rozhodnout, že Tear zabije.

Pokud jí ale nevytáhnou čip... pán by ji mohl donutit, aby začala zabíjet mutanty. X-meni by museli zasáhnout a zneškodnit, nebo lépe, zabít ji. Ještě je tu možnost, že ji zabili, hned jak se zbavili strachu, že je zničí Sentinelky. Ušetřili by nám spoustu práce.

„Pane, s jedním z čipů právě někdo hýbe," vyhrkla znepokojeně černovlasá žena, oděná v tmavé uniformě Programu S, jehož znak, přeškrtnutý rudý kruh, se jí skvěl na levém rameni. Stryker k ní dvěma dlouhými kroky došel a naklonil se jí přes rameno. Žena něco nervózně mačkala na klávesnici, ale očividně to ničemu nepomáhalo.

„Subjekt?"

„Jedna, pane," oznámila černovláska a myší přejela přes něco na obrazovce. Vyskočil na ně text nadepsaný tučnými písmeny. „Někdo manipuluje s kovy v čipu, a jiný mutant zvedá neplastové části."

„Magneto?"

„O žádném jiném mutantovi, co by dokázal pohybovat kovy, jsme nikdy neslyšeli. Z největší pravděpodobností to je Magneto."

„Zatraceně," procedil Stryker mezi zuby. Jeho tvář pomalu nabírala barvu granátového jablka. „Nechte to vybuchnout."

Ozvalo se další hlasité bušení do klávesnice. Tear se zvědavě překlonila, aby lépe viděla na obrazovku. Ničemu nerozuměla; s technologiemi nebyla dobrá. Ale chápala napjatou atmosféru v letadle, slzy smíšené s krví na tváři Nightshadow, i strach Strykerův. Strach. Ten muž ji tak dlouho ovládal, až si myslela, že je všemocný, ale nastalá situace dokazovala, že není. Ta prostá pravda ji naplňovala pocitem štěstí. Její bůh nebyl všemocný, bál se, bál se Shadow. Jak sladké může být vědění!

„Čip je mimo naši kontrolu, pane." Žena se odvrátila od počítače s ponurým výrazem ve tváři, jako by věděla, že všichni, co nosí znak Programu S, zemřou. A ona to dost možná i věděla. Shadow je najde a zničí, všechny do jednoho.

A začne zabíjením svých největších soků... mě a Nightshadow. Ta myšlenka se v hlavě Okřídlené zrodila naprosto nezávisle na tom, co si myslet chtěla. Ale z pohledu Tear to byla jediná možná pravda. Shadow zabije všechny. Každého, kdo by jí mohl kdy připomenout, že i ona byla slabá.

„A Shadow? Zabilas ji? Zabilas ji?!"

„Žije, pane."

„Kurva." Jeho klidný tón byl svým způsobem ještě děsivější, než předchozí zuřivé vrčení. Když se muž otočil, všichni uviděli tvrdou masku a záblesk šílenství v jeho očích. Nightshadow s antimutantskými pouty na rukou zadržela dech a přestala se hýbat. Nechtěla na sebe upozorňovat. Jenže to nebyla ona, kdo byl cílem.

„Takže, Shadow žije," řekl a usmál se, pomalu zvednul koutky v ponurém úsměvu, bez špetky veselí. Tear proti své vůli ucouvla. Cítila své hrdlo, sušší než poušť. Cítila bolestivé tažení v hrudi, kdykoliv její srdce udeřilo. „Shadow žije a já mám jen chrliče a zasranýho ptáka. Řekni mi, co s tím uděláš?"