VADIM a já?!!... (~FF of VADAK~)

#3

Pošeptala jsem mu do ucha... „Vadime, pusť mě... Zachvíli příjdu." jak jsem dořekla, políbila jsem mu něžně ucho a mířila jsem za Sofii. Šli jsme na chodbu kde jsem jí všechno řekla. „Celou hodinu měl svoji ruku položenou na mém stehni... Chápeš to?" šeptala jsem aby nás nikdo neslyšel. Jak jsem to dořekla, přišel
k nám Vadim. Hlasitě jsem polkla... „Váďo tohle je Sofii, Sofii tohle je Vadim... Ale ty už ho vlastně znáš." zachichotali jsme se. Potom už zazvonilo na hodinu. O přestávce jsem nestihla jít na záchod, takže jsem musela jít v hodině... Zrovna jsme měli nejpřísnějšího učitele z celé školy, takže mi to vyšlo fakt skvěle.
„Pane učiteli, můžu jít na záchod?" přihlásila jsem se. „Waylerová... To jsi nemohla jít o přestávce?!" „Promiňte pane učiteli, zapoměla jsem." slušně jsem se omluvila. „Běž..." nevypadal zrovna nadšeně... Asi po dvouch minutách přišel na chodbu Vadim. To už jsem vycházela ze záchodu. „Co tady děláš?" zakoktala jsem se. Byla jsem celkem nervózní... „Řekl jsem učiteli, že jsem si nechal ve skříňce učebnice... Abych mohl jít za tebou." řekl tím svým 'sexy' hlasem a šel čím dál blíž. „Vadime, ale já musím jít do třídy..." „Nemusíš..." skočil mi do řeči. Šel pořád blíž a blíž, až byl u mě tak blízko že by mi mohl dát pusu. Taky že dal... „Vadime, já nemůžu..." odstrčila jsem ho a mířila jsem ke dveřím.
„Můžeš, ale nechceš..." odsekl naštvaně. Měla jsem takovej divnej pocit, ale do třídy jsem jít musela. „Moc se omlouvám pane učiteli, ale jednu chvíli mě bylo špatně...Už je to naštěstí dobrý." oznámila jsem učiteli když jsem vešla do třídy. „Posaď se." Asi za 2 minuty přišel Vadim. Hned jak přišel, odcházel učitel. Šel do kabinetu pro domácí úkol. Jak za sebou zavřel dveře, otočila se ke mně Sofii a zeptala se jak mi je.
„Je mi fajn." odpověděla jsem sklesle.
Pak se Sofii otočila zpátky k tabuli... Vadim zareagoval a využil situace.
Zašeptal „Proč jsi utekla?"
„Protože se chci dostat do dalšího ročníku..." „No dobře..." jak to dořekl políbil mi ucho a pak krk. Dál už naštěstí nešel protože přišel učitel. „Pište si úkol : ..." diktoval úkol. Ale já neposlouchala, protože jsem přemýšlela o tom co se stalo. Vadim mi dal zase ruku na stehno jako při minulé hodině. Ale těď už přitvrdil... Jel výš a výš...až byl i pod mou černou sukní. Neudržela jsem se a zastavila jsem svou rukou jeho ruku. Vůbec mě nevnímal a jel dál. To už jsem si nenechala líbit... Bouchla jsem ho pěstí do břicha. Naštval se a otočil se ke mně zády. Za chvíli už naštěstí zazvonilo... „Uff..." vydechla jsem si. „Váďo promiň, ale to jsi už přehnal... Doufám že tě to moc nebolelo." neodpovídal tak jsem šla za Sofii. „Jdeme?" zeptala se mě Sofii. „Kam?" vůbec jsem nevěděla o čem mluví. „No přece domů... Dnes máme jen
2 hodiny." „No jo, promiň." „V poho, vždyť se nich nestalo." zasmáli jsme se. „Půjdu ještě za Váďou..."

„Váďo??"
„Ano Step?"
„Půjdeš už domů?"
„Jo... Proč?"
„No že... Jestli bych mohla jít s tebou... A ještě by šla Sofii a Štěpán..."
„Jasně že můžeš. Já tě pak doprovodím."
„Ale to nemusíš..."
„Ale já chci..."
„Dobře... Jdu to oznámit Sofii a Štěpánovi. Ty pojď se mnou." vzala jsem ho za ruku.

„Sofii, půjde s námi Vadim...OK?"
„Jop..."
„Ok :D " pak jsme šli ještě pro Štěpána a šli jsme ke skříňkám.

U skříněk jsem si na něco vzpoměla...„Jé... Já jsem vás zapoměla představit... Štěpáne tohle je Vadim, Vadime tohle je Štěpán. " „Ahoj." řekl vážným hlasem Štěpán. „Čau :D Doufám že si budeme rozumět." a přesně opačným stylem mu odpověděl Vadim. „To já taky doufám..."
Jejich rozhovor byl hodně zvláštní, ale on Štěpán je takovej jinačí typ kluka. Pak už jsme šli pryč ze školy a po cestě jsme si povídali.
„Hele, nechtěli by jste jít někam se najest?" zeptal se kulišácky Vadim. „To je dobrý nápad :) Ale v 13:00 mám koně takže budu asi odcházet dřív." jak jsem to dořekla, prohrábla jsem si vlasy. „OK." řekli zároveň Sofii a Štěpán. „Tak jdeme? :D " „Váďo, ty máš teda hlad." smála se Sofii a Štěpán. „Jdeme...!" rozhodla jsem a šli jsme. Vadim šel jako první takže nás vedl. I když to tady Vadim znal nejmíň z nás všech tak byl na pozici průvodce.

Pokračování příště

Omlouvám se za pravopisný chyby...