175.

995 93 7
                                    

Pod nohami Bei křupal čerstvě nasněžený sníh a byly slyšet drkotající zuby, které jen naznačovaly to, jak už je vyčerpaná, a že v tom autě měla zůstat.

Byla celá promáčená a měla přivřené oči z té neskutečné únavy. Zdálo se ji, že to je snad nemožné, když uviděla světlo v těch kupkách sněhu. Ze všech posledních sil se rozeběhla ke světlu. Byla to restaurace u cesty. Ihned vyběhla po schodech nahoru a vstoupila do teplé místnosti. Nebylo tu ani živáčka.

,,P-prosím, je tu někdo?'' Šeptla slabě a zpod pultu se vynořil kluk s kudrnatými černými vlasy a hnědými oči.

,,Ano. Bože! Ty vypadáš! Hned ti pomůžu.'' Přeskočil pult. Odvedl ji k jednomu z boxů a usadil ji.

,,Dnes je vše na účet podniku.'' Odvětil mile a Bea si oddychla a usmála se. Takové chování si představovala u Bena.

,,Děkuji...''

,,Jak jsi se vůbec dostala do takové pustiny! A sama bez auta?'' Usmál se, zatím co na ni dával různé deky, co tu našel.

,,To je dlouhý příběh.'' Řekne s mírným úsměvem.

,,Myslím, že času máme doopravdy hodně.''  Usmála se taky.

Paper Story ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat