Překvapení od Lukyho. (Slza) CZ

1. Část

Posledních pár minut na podiu a pak zpátky domů, do role ukecaného a vtipného youtubera Hoggyho. "Díky moc! Byli jste úžasní! Uvidíme se příště!" Zvolal jsem do davu, který si nás přišel poslechnout a hned potom, co se fanoušci trochu uklidnili, jsem se vydal pomalu pryč, směrem k autu. Jen co jsem do něj nastoupil, jsem si promnul krk a napil se vody. To bylo to co jsem potřeboval. Hrozná to úleva, úplně mi vyschlo z toho zpívání v ústech. Jak jsem tam tak seděl a vychutnával si tu klidnou relaxaci v autíčku, Lukáš ještě rozdal několik podpisů na plakáty a vyfotil se s několika lidmi, kteří si ho odchytili. I takové věci mnohdy bývají náročné. Jemu to ale dneska vidno nevadilo, když mířil k autu s úsměvem na rtech, který jsem zahlédl ve zpětném zrcátku. Vlastně byl dnes celou dobu takový divný. Toho si šlo všimnout už když jsme sem jeli. Pořád se na mě tak neobvykle divně díval a šklebil, jako kdyby snad něco chystal. Zavřel jsem lahev s vodou a narovnal se, abych mu mohl otevřít a vpustit ho do auta, jen co k němu tedy došel. Kráčel hrozně pomalou chůzí, skoro to až vypadalo, jako by se tím snažil někoho sbalit. "Trvalo ti to." Na tváři jsem měl najednou lehký úsměv a odsunul jsem se, když Lukáš lezl do auta. "Měl jsem ještě nějakou pracičku, ale koukám, že ty ses poněkud rychle vypařil, Lexíku." Zabouchl za sebou dveře, když se usadil a zasmál se. Lexíku? To je jako na psa. Dokola mu mohu říkat, aby mě oslovoval jinak a on to bude stejně pořád opakovat. I když moc dobře ví, jak to nesnáším. Někdy je to s ním vážné těžké. I tak jsem ale vděčný, že mi místo v kapele věnoval. "Tebe to ještě neomrzelo? Já jen čekám, kdy mi začneš házet klacík a říkat přines." Postěžoval jsem si. Lukáš ale nevypadal, že by si z toho něco dělal. Spíše ho to rozesmálo. Ostatně to i mě. Nedokázal bych se na něj kvůli takové blbosti zlobit. Vždyť to je můj kamarád a troufl bych si říct, že jeden z nejlepších. Od té doby co vznikla slza, s ním trávím mnoho času, když nejsem zrovna Hoggy a netočím bláznivá videa na svůj youtube kanál. Při zkouškách nových písní, při psaní textů, pořád jsem s nim. Skoro každý den. Dalo by se řičí, že kdyby se nedej bože naše skupina rozpadla. 99% svého volného času bych nevěděl co dělat. Kromě hraní v seriálu a točení svých videí bych nedělal už nic. Byl jsem tak moc zažraný do svých myšlenek, že můj smích vystřídal úsměv věnující Lukymu. Hleděl jsem na něj, ale při svých myšlenkách jsem ho ani nevnímal. Normální lidé by s vámi asi zatřásli, nebo vám zamávali před obličejem, ale on místo toho volil svou neobvyklou metodu. A rozhodl se využit toho, že nejsem tak úplně přítomen. Svou ruku mi pomalu dal okolo pasu a dlaň si opřel o má záda, lehce mě přitiskl k sobě a v ten moment jsem se naštěstí vzpamatoval "Co to.." Asi to bylo pořád příliš pozdě. Nestihl jsem doříct svou větu, když jsem měl přitisklé jeho ústa na těch svých.