Princess in disguise

»Prolog«

                  

„Ricky? Máš svačinu? A pití?" ozvala se moje mladší sestřička z kuchyně, kde trávila většinu svého volného času.
„Neboj, sluníčko, mám." Přišel jsem za ní, přitiskl ji k sobě a líbl ji do vlasů. Nedokážu si svůj život představit bez ní. Moje malá sestřička. Od té doby, co jí ten hajzl tak hnusně odkopl, o ní mám strach. Půl roku byla naprosto vyčerpaná z věčného pláče. Vždycky přišla ze školy přede mnou, ale když jsem se vrátil ze školy já, už stála v kuchyni a něco vařila nebo pekla a snažila se tak zakrýt tu bolest, která ji trávila zevnitř. Ztratila naději v pravou lásku a ztratila chuť k životu. Pamatuju si, jak jsme každý večer usínali spolu za doprovodu jejího pláče. A taky to, jak jsem nevěděl, co dělat. Snažil jsem se ji rozveselit všemi možnými způsoby. Chodili jsme nakupovat, na víkend jsem ji brával do zahraničí, nosil jsem jí sladkosti a zanedbával své zájmy, protože na ní mi záleží nejvíc. Zatím jsem nepotkal nikoho, na kom by mě záleželo víc, než mi kdy záleželo na Anns. Nemyslela na to jen tehdy, když jsme trénovali s Mistrem a když měla tréniky s plaváním. Musela se soustředit a to jí pomáhalo.
Postupně trávila v bazéně i v tělocvičně víc a víc času a vzpomínky na Michala tolik nebolely.
Vzpamatovávala se pomalu, ale díky Verči a Erice to pro ni nebylo tak těžké, jako kdyby měla jen mě a Maxe, se kterým jsme se bohužel viděli jen občas, protože on studoval v Praze, kdyžto mi v Brně.
Tím, jak trávila víc a víc času na ténincích, raketově letěla vzhůru žebříčkem. Do roku od oné události se dostala do první desítky a za dalšího čtvrt roku už sbírala medaile. Jsem na ni hrdý, protože za to, co prožila, si to co vybojovala, zaslouží. Teď objíždí závody po celém světě a ovládá žebříček.
„Už musíš jet?" zeptala se mě a objala mě nazpět.
„Jo, už musím. Chci na ten koncert přijet včas, abychom chytili dobrý místa." Vysvětlil jsem jí a propustil z obětí, abych se mohl jít obout.
„Chápu tě. Pozdravuj kluky a užijte si to!" dala mi pusu a zamávala mi. Sbíhal jsem schody, když mi zazvonil mobil.
Zpráva od Willa? Podivil jsem se.
‚Ricku, promiň, ale asi jsem to právě dost posral. Will' stálo ve zprávě. Nechápal jsem to, ale budiž. Aspoň mohl napsat, cože to posral. Dál jsem to neřešil a nasedl do auta. Ještě jsem jel vyzvednout kluky a pak směr koncert. Hodně se těším, protože na takové akci jsem nebyl už dlouho. A na Avicim už vůbec ne.
Posbíral jsem kluky a vyjel z Brna směrem na Prahu. Ale koncert není přímo v Praze, ale na nějaké obrovské louce kus od před Prahou. Celkem jsme se po cestě bavili. No, s těma dvěma nezažijete nudu. To nepřipadá v úvahu.
„Ricku? My tam s Matym asi zůstaneme, domů se nějak dostaneme, to se neboj." Oznámil mi Lukáš někde okolo Jihlavy.
„Dobře, pojedu domů sám. Ann s Maxem přijedou někdy v noci, spíš ráno a já chci slyšet, jak se jí ten koncert líbil. Přece jen se na to těší už nehorázně dlouho." Souhlasil jsem s návrhem kluků.
V městečku kousek od louky už bylo spoustu lidí. Skoro jsem neměl kde zaparkovat. Ale povedlo se a ještě to navíc bylo blízko k hotelu, kterej si kluci zabugovali po cestě. Takže si tam hodili tašky a mohli jsme jít chytit nějaký místo. Na to, jak jsme přišli celkem pozdě, jsme stáli celkem vepředu. Přesně v té vzdálenosti, kde člověk ještě vidí dobře a i hudba jde dobře slyšet.
Koncert byl pecka! Opravdu se to povedlo. Od počasí přes atmosféru až po to, že Avici byl jak žihadlo. Bylo vidět, jak moc si to užívá. No, myslím, že tuhle noc si užili všichni. I Maty s Lukášem, kterým se podařilo splašit holky.
Z areálu jsme teda odcházeli v pěti. U mého auta jsme se rozloučili. Ti čtyři šli na hotel a já jel zpátky domů.
Než jsem se alespoň přiblížil na deset kilometrů od dálnice, musel jsem projet čtyřicet kilometrů přes louky a lesy. Spousta lidí po koncertě zůstalo ve městě nebo stanovém městečku, takže zpátky jich jelo minimum. A navíc, myslím, že jedu poslední. Auto už jsem neviděl dobré půl hodiny. Teda až na to, co se objevilo v protisměru a prudce zabočilo do mého směru.
'Mami, tati, Maxi, Ann, kluci, mám vás rád!'