Druhá Šance (LIAM PAYNE)

15.kapitola

Alice:

Seděly a ni neříkaly ani jeden. Bylo to divné až moc. Za ty dvě hodiny jsem si s nimi povídala. Řekly mi co nového v Londýně a u nich. Sledovaly jsme fotbal a přitom bavily se. Zapojily se i taťka s Gregem a Denis. Všichni si dobře rozuměli.Teď stojím před autem. Ti tři si musely ještě odskočit. Přešlápla jsem na druhou nohu.

,,Myslel jsem že jste už jely?''řekl až mi moc povědomí hlas. Otočila jsem se a tam stál. S kruhy pod očima,bledý,hubený. Hodně se změnil za ty čtyři měsíce co jsem ho neviděla.

,,Museli si odskočit. Tak jsem šla na před.''sklopila jsem hlavu. A zkoumala svoje bříško,koukala bych se na nohy ale ono mi v tom překáží. moje bříško.

,,Já-já bych si chtěl omluvit. Nechtěl jsem na tebe takhle vystartovat. Jen jsem to nečekal a prostě. Promiň.''zvedla jsem k němu hlavu. Díval se na tenisky. Přišla jsem k němu a zvadla mu hlavu tak aby mi viděl do oči.Nemohla jsem uvěřit že se mi omlouvá.

,,Já, se omlouvám. Byl jsem blbec že jsem to řekl. Lituji toho. Nikdy bych takhle nereagoval. Jen mě to překvapilo a navíc jsme byly na začátku a...''neodpověděl to. Přitiskla jsem svoje rty na ty jeho. Nečekal na nic a omotal svoje paže kolem mého pasu. Ruce jsem mu spojila za krkem a tak si ho přesunula víc k sobě jak to jen šlo.Po chvíli sem se od táhla a objala ho. Po tváří jsem cítila slzy.
,,Ššš, neplakej. Jsem tu s tebou.''začal mě utěšovat Li.

,,Já promiň že jsem utekla. Vzalo mě to a hodně. Kdybych věděla že ty a Niall budete takhle trpět,neodjela bych. Je to moje chyba.''začala jsem se obviňovat.

,,Já i Niall na tom neseme chybu. A ne ty. Měla jsi právo a pořád máš. Pochopíme když s námi nebudeš chtít mít nic společného. Nedivil bych se kdybys nechtěla se vrátit ke mě a společně vychovávat prcka.''zvedla jsem hlavu tak abych na něho viděla. Z oka mu sekala slza a za ní další a další. Rukou jsem je je setřela slzy.

,,Máš pravdu.''řekla jsem. Zvadl hlavu. Bylo vidět že je smutný z moji odpovědi.

,,Protože se tam chci vrátit. A budu s tebou vychovávat našeho malého prcka.''usmála jsem se na něho. 

,,Vážně? Opravdu se vrátíš?''nevěřil vlastním slovům.Kývla jsem na znamení souhlasu. Usmál se a začal mě objímat jako nikdy.
,,Prosím, pusť mě začínat to bolet! Li, prosím! ''Začala jsem prosit.

,,Dobře.''a povolil ale nepovolil. Chvíli jsme se takhle objímaly dokud nás někdo nevyrušil.

,,Ehm.''otočily jsme se za tým hlasem.

,,Jak vydime tak se asi zase spolu.''zetptala se Ross.Dan s Ann a Louisem s Harrym se usmívali jako blázni.Denis s Gregem a taťkou nevipadaly dvakrát nadšeně.

,,No asi jo. ''Odpověděl Liam a usmal se na mě.

,,Takže se s námi asi nevrátíš?''zeptala se Denis.

,,Jasně že se vrátím.''usmála jsem se na ni.

,,Takže to byla lež?To že se k nám vrátíš a že budeme společně to malé vychovávat?''odtáhl se od mě Liam. Šlo na něm vidět že je naštvaný.

Nemohla jsem to dál poslouchat. Sebrala jsem se a šla kam mě nohy nesly. Zastavila jsem až v parku. Sedla jsem si na jednu z laviček. Moje nohy to už nemohly snést. Dlouhá chůze mi moc neprospěla. Miminko pomálu začalo protestovat že chce pauzu. Dala jsem si proto ruce na bříško a hladila si ho.

Seděla jsem tam asi půl hodiny. Když jsem uslyšela jak někdo mim směrem běží. Otočila jsem se abych viděla kdo běží. Osobu běžící mim směrem bych poznala kdykoliv. Byl to Liam.

,,Neutíkej! Neuteču!''pomalu jsem se zvedla ale nohy poslouchali a tak jsem se znova svalila na lavičku.

,,Jo to vidím. ''Zasmál se mi. A doběhl ke mě.

,,Nesměj se víš jak to bolí?''oplatila jsem mu úsměv.

,,Ne a ani nechci vědět. Přijel jsem si pro tebe. Promiň že jsem na tebe tak nepříjemný. Jen nevím co od tebe čekat a jak se rozhodneš. ''Sedl si vedle mě.

,, Rozhodla jsem se že pojedu s tebou do Londýna ale pod podmínkou!''začala jsem s nim domlouvat si pravidla a otočila se na něho tak abych na něho viděla.

,,Dobře,pro tebe vše!''chytil mě za ruku co jsem stále měla položenou na bříšku.

,,Budeš se o mě starat, protože tohle je jen začátek. Nebudeš chodit do klubu.''začala jsem smlouvat.

,,Dobře, slibuji. Pro tebe a miminko vše.''usmál se na mě a políbil na tvář.

,,Jen si šetří síly!!''mrkla jsem na něho. Nechápavě se na mě díval.

,,Budu potřebovat spoustu sladkého a okurek s pudinkem.!''vysvětlila jsem mu. Jen nad mou kroutil hlavou.

,,Tak to abych dělal zásoby už teď.''zasmál se mi.

,,Jen se moc nesměj! Už teď tě chci vidět jak budeš mě obskakovat.'' Zasmála jsem se.

,,Měly bychom jít! Budou se o tebe bát.''řekl Liam a zvedl se. Přistoupil ke mě a též mi pomohl na nohy. Vyndaly jsme se v ruku v ruce k autu.

Když jsme dojeli k domu kde kluci přebývali . Zase mi Li pomohl a vydali se ke dveřím.

,,Jsme tu! ''Krikl na celý dům. Sundala jsem si šálu a bundu a mikinu jsem po věsila. S botami to byl horší. Musela jsem Liama po prosit aby mi je vyzul.Když jsme vešli do obýváku,našli jsme je jak se  rozvalovaly na gauči.

,,To mu se říká pohodlí!''zašeptala jsem Liamovi do ucha. 

,, To máš pravdu, zlato.''a přivinul si mě k sobě a políbil mě na čelo. Usmála jsem se na něho.

,,Budete tam dlouho stát nebo si sednete k nám?''zeptal se nás pobaveně Niall. Rada jsem ho zase slyšela šťastného. Pomalu jsme si sedly na sedačky.

,,Ale je tu jen jedno místo? Kam si sedne ten druhý?''zeptala jsem se.

,,Ty si sedneš a já si sednu ti k nohám.''usmál se na mě Liam. Radši jsem nechtěla vzdorovat a tak jsem si sedla vedle brachy.

,,Promiň mi to.''řekl sklesle Ni.Nečekala jsem na nic a objala ho.

,,Odpustit jsem ti odpustila. Stejně jako Liamovi. ''Usmála jsem se na něho.
Zbytek dne jsme se dívali na filmy a povídaly jsme si. Po dlouhé době jsem se cítila šťastná.