Captor

Rána

Logen
Tahle noc byla dlouhá a já měl nesnesitelné nutkání jít do toho města za Williamem. Ráno jsem se koukl termovizí kde kdo je. Tři byli v jedné místnosti, jeden ve vedlejší a ještě jeden tam pobíhal z místnosti do místnosti.

William
Seděl jsem v rohu místnosti když ke mě přiběhl Derek a vytáhl mě na nohy. „C-co je?" vydechl jsem. „Našli nás, sou v lese všude okolo" vypískl a namířil mi nějakou zbraní na krk. „Co si myslíš že děláš?" okřikl jsem ho. „Když tě pustili, tak pro ně musíš mít nějakou cenu ne? Takže jako štít budeš dobrej". Natlačil mi pistoli ke krku a stoupl si za mě k oknu.

Logen
„Hej něco se tam děje" ozvalo se z vysílačky. Vykoukl jsem z poza stromu. V okně někdo stál. Zaostřil jsem a vypadla mi vysílačka z ruky. S pohledem upřeným do okna jsem na zemi nahmatal vysílačku „nestřílejte!" vykřikl jsem, že to bylo slyšet přes celý les.

William
On je tu taky? To néé. „Copak že si se najednou probral z toho unuděného výrazu?" rýpl do mě zbraní. „Ts...umřeš šmejde" pousmál jsem se. Zbraň na krku se začala lehce třást.

Logen
Co teď? Tohle neni dobrý....já jsem idiot měl jsem ho nechat u sebe aspoň bych se tolik nebál....áááá. „Du tam" zašeptal jsem do vysílačky. „Ne je jich tam moc". „To je mi jedno, prostě mě z venku kryjte" odsekl jsem a přeplížil jsem se lesem na stranu, na kterou z okna nebylo vidět. Přeběhl jsem k budově a proplížil jsem se dovnitř. Na termokameře jsem zahlédl člověka ve vedlejší místnosti. Skočil jsem tam a chytl toho chlapa pod krkem. Jedním rychlím trhnutím jsem mu zlomil vas a mohl jsem pokračovat. Dalšího jsem našel v druhém patře. V rohu místnosti se krčila nějaká holka. „Hej si v pohodě?" zašeptal jsem. „Nezabijej mě"bpípla. „Co?nenene neboj tobě neublížím jen tu počkej, ano?" snažil jsem se jí uklidnit. Kývla a já se podíval na termo. To okno je ve vedlejší místnosti, tam je Will. Sakra jak to mam udělat??

William
Derek začal nervózně přešlapovat. Najednou mnou i sebou prudce trhl ke dveřím.

Logen
Stoupl jsem si do dveří „vzdávám se". William na mě koukal zkrz slzy a ten druhý mi věnoval vyděšený výraz. Udělal jsem k nim jeden krok a ten zmetek přimáčkl pistoli k Williamovu krku. Zůstal jsem stát.

William
Co si myslí že dělá? Vždyť ho zastřelí. Určitě otočí zbraň proti němu. Nemůžu to vidět. Derek opravdu otočil zbraň Logenovím směrem a vystřelil.

Logen
To bylo tak předvídatelné. Když jsem viděl jak to otáčí skočil jsem na druhou stranu místnosti. Než se vzpamatoval chytl jsem ho za ruku, ve které měl zbraň a začal jsem mu jí vyrvávat. Druhou rukou jsem chytl Williama a odtáhl ho od něj. Vytrhl jsem mu zbraň, jenže on po ní ještě několikrát chmátl až mi jí vyrazil z ruky. Pistole dopadla na zem a ozval se výstřel. Trhl jsem hlavou a uviděl Willa jak padá k zemi.

William
Po celé noze se mi rozlil pálivý pocit a já spadl na zem. Praštil jsem se hlavou o zem a všechno se mi začalo mazat.

Logen
Přiskočil jsem k němu a snažil jsem se ho udržet při vědomí. „Je tu postřelenej, přineste lékárničku!" zařval jsem do vysílačky. Ani jsem si nevšiml že ten zmetek někam utekl. „Prosím prosím zůstaň semnou" zašeptal jsem se slzami v očích.

William
„Vž-dyť ty si ch-chtěl abych š-šel" vydechl jsem a hned na to jsem omdlel.

Logen
Pevně jsem ho svíral v náručí, když upadl do bezvědomí. Jakmile jsem se dostal k lékárničce zavázal jsem mu nohu a hlavu. Jeho odvezli k nám domů za doktorem a já z donucení doprovodil tu holku k ní domů. Celou cestu něco mlela. Neposlouchal jsem jí, pořád jsem se modlil, aby byl v pořádku. Měl pravdu to já ho od sebe odehnal. Proč jsem to udělal? Já jsem takový idiot, co jsem si myslel, chtěl jsem ho chránit a na místo toho jsem mu ublížil. Nejradši bych se neviděl. Zaslechl jsem že něco říká o Willovi. Bylo to o tom, že jí vzal do kina a další den do toho klubu, kde jsme ho sebrali. On měl nebo má holku a nic mi neřekne? Prostě mě nechá ať se do něj z......sakra. Jenže pak řekla „ale když sem ho teď viděla byl odtažitý nechtěl navázat žádný kontak....změnil se" špitla smutně, ale mě to aspoň trochu zvedlo náladu. U ní před domem jsem jí požádal, aby nikomu nic neříkala a ona mi to odkývala, že prý bude mlčet. Došel jsem na míst, kde už čekalo auto. Nasedl jsem a po zbytek cesty jsem koukal z okna. Doma jsem hned šel za Willem, jenže mě od něj všichni vyháněli, že potřebuje klid. Zalezl jsem do sprchy, pak jsem se převlékl do pyžama a lehl jsem si na postel s rukama na obličeji.

William
Probral jsem se někde v modré místnosti na posteli. Po celé noze mi probíhala nesnesitelná bolest a tak jsem jen ležel a nehýbal jsem se. Byl jsem strašně unavený a hned po prohlédnutí stropu jsem zase usnul.

Logen
Nemohl jsem usnout. Vyplížil jsem se ze svého pokoje a nenápadně jsem vlezl do pokoje, kde ležel William. Pohladil jsem ho po tváři a hned jsem začal popotahovat. Slzy se v mých očích při pohledu na něj hromadily a každý další pocit bolel víc a víc. „Prosím prom-miň mi to, toh-hle sem nikdy nechtěl. Si pro mě všech-chno a já bych pr-ro tebe udělal všechno. Vím že mi asi nik-kdy neodpustíš a já to budu respektovat, ale pokud semnou už dál nebudeš tak ne-evím co budu dělat" popotáhl jsem smutně.

William
Při těch slovech mi sjelo pár slz po tvářích.
Tak proč si to udělal? Snažil si se mě snad chránit? „Nebreč.. nesluší ti to" zamumlal jsem, aby nebylo slyšet, že taky brečím.

Logen
Oddálil jsem se od postele a utřel jsem si oči. „Mrzí mě to" špitl jsem.

William
„Proč stojíš tak daleko, pojď blíž" natáhl jsem k němu ruku.

Logen
„Proč? Já ti nechci zase ublížit" sjel jsem pohledem na zem.

William
„Říkal si, že pro mě uděláš cokoliv, ne?....a že mi nechceš ublížit, jenže tím, jak si daleko mi ubližuješ a to hodně" odsekl jsem a trochu jsem se zavrtěl. Projela mnou vlna bolesti.

Logen
Udělal jsem dva kroky k posteli a zastavil jsem se asi 30cm od ní.

William
Se syknutím jsem se posadil a sledoval jsem Logena. Toho to očividně docela bolelo dívat se na mě, protože mu tekly slzy po tvářích a mě to rvalo srdce. Hmátl jsem po něm a chytl ho za límec. Přitáhl jsem ho k sobě a obejmul ho jak nejsilněji to šlo. Jeho ruce mě okamžitě obepnuly a já cítil jeho dech za krkem. „Už to nikdy nedělej!" zašeptal jsem.

Logen
„Co konkrétně nemám dělat?" oplatil jsem mu otázku. William mě od sebe poodtáhl a chytl moje tváře do dlaní.

William
„Už mě nikdy nenuť opustit tě!" řekl jsem vážně.

Logen
„Slibuju, to už nikdy neudělám" pousmál jsem se a něžně ho políbil, aby nebrečel. Will mě zatáhl k sobě do té malé postýlky se slovy, že sám spát nechce. Leželi jsme vedle sebe a já na něj koukal, jak kouká do stropu. Chtělo se mi spát a tak jsem ho naposledy políbil obejmul ho a usnul .

William
Nemohl jsem si pomoci a pohladil jsem ho po blonďatých vláskách. Je tak roztomilý když spí a dle toho vyznání je i celý můj.