Class 412| Luke Hemmings (CZ, AU)

Epilogue

„Chelly?" Zalapal po dechu nevěříčně a raději se usadil. Chelly. Takto ji ještě před pár lety osloval jen on. Ještě před pár lety byla také osobou, jenž slíbil, že ji bude ochraňovat jako svou malou sestřičku. Takhle to ale doopravdy vypadalo, tedy až do začátku předmiulého roku. Luke se začal vídat s kluky, kteří Michelle absolutně neměli v lásce, a takto je od sebe oddalovali.

Ale nyní tu seděli naproti sobě. Ani jeden nevěděl co říct. Její oči se pomalu doplňovaly slzami. On si začal uvědomovat své chyby. Už se chystal něco říct, jenže ona ho předběhla.

„Tak já zase půjdu. Raději, jinak bych mohla zase skončit s modřinami. Při nejlepším," odfrkla si, vstávajíc, přičemž ji stihl chytit za ruku. Sýkla bolestí, načež s vyděšeným výrazem Luke svou ruku odendal a Michelle si více zakryla ruku bavlněným svetrem. Je také pravda, že se od té doby změnila. I když byla spíše stydlivá, s Lukem se dokázala opravdu bavit. Ovšem teď prohodí s každým sotva pět vět. Až tak ji dokázalo jedno zlomené přátelství rozhodit.

„Chelly, ani nevíš, jako moc mě to vše trápilo... popravdě mě to trápí až dodnes," snažil se ji podívat hluboko do očí, jenže ona vždy zvládla svůj pohled odvrátit. „Vím, že mi to neodpustíš...". Michelle ho nenechala domluvit a jen, s arogantním výrazem a slzami v očích, kroutila zběsile hlavou. 

„Mám ti odpustit, že jsi mě zradil? Nechal své kamarádíčky, aby mě šikanovali? A ty ses k nim přidal? Jak jsi mě za každou cenu chtěl jakkoliv ztrapnit a vždy se ti to povedlo? Že jsem ti věřila, ale i tak jsi všem řekl má tajemství? Nikdy jsi za ty roky za mnou nepřišel, neomluvil se a ani jsi neřekl, že je ti to líto." Rychle gestikulovala rukama a do Lukeovo očích se draly slzy, jenž padaly jako vodopády po tvářích. 

Luke si své hlouposti uvědomoval už nějakou dobu, věděl, že to co udělal bylo špatné. 

„Moc dobře si uvědomuju, jaký jsem idiot...". Znovu jej nenechala domluvit.

„To brzo...," odfrkla si, utírajíc si slzy, „a teď si myslíš jako co? Že příjdeš, řekneš jaký jsi idiot, omluvíš se a já se ti vrhnu hned do náruče? To nemyslíš vážně, já s tebou skončila," dopověděla a rychle se odebrala k východu. V půli cesty ji ale zastavila Lukova postava, jenž byla oproti jejímu drobnému tělu, obrovská. Postavil se ji do cesty a objal ji co nejtěsněji jak mohl kolem pasu. 

K překvapení obou, ona mu objetí opětovala. Své maličké ruce obmotala kolem pasu a nechala své slzy, které nově přicházely, vsáknout do jeho černého trika. Levou rukou si ji stále držel pevně u sebe, aby mu neutekla, a pravou jezdil po jejích zádech nahoru a dolů. Oboum se v hlavách hromadilo spoustu myšlenek.

Luke přemýšlel nad tím, jaké to bylo znovu ji držet ve svém náručí. Užíval si tento skvělý pocit, ale z jeho klidných myšlenek ho vždy vyrušila jedna. Odpustí mu?

Chelly se nedokázala rozhodnout. Byla tak strašně ráda, že po tak dlouhé době je tu s ní. Ale dokáže mu odpustit za to vše, co ji udělal?

Po pár minutách se od něj odtáhla a skleněnýma očima mu věnovala nečitelný pohled. Už byla rozhodnuta.

„Měj se, Lukeu," smutně se na něj usmála a s těmito slovy odešla.

Tááááák, máme tu konec. Počkal si vůbec někdo na něj? :D No on tu mohl být i rychleji, ale jaksi se mi nechtělo, za což se moc omlouvám. 

Strašně děkuju za 10.7K reads a přes 1.3K hvězdiček ♥ Moc děkuju těm, kteří mě podporovali, jak hvězdičkami, tak úžasnými komentáři :) Mohla bych jmenovat, ale obávám se, že bych na někoho zapomněla, takže nechci nikoho urazit. Pokud se vám tento příběh líbil, byla bych ráda, kdyby jste dali šanci i mým ostatním příběhům, kterým se chci v nejbližší době znovu věnovat :)

Ještě jednou děkuju, miluju vás ♥