Camp Undercover (1D)

28.

,,Ehm, t- tak kde zrovna jste ?" Pokusím se začít nějaké téma, aby tady nebylo takové trapné ticho. 

,,Jsme tady v Anglii. Jess, proč jsi tak utekla ?" Zeptá se. 

,,O čem to mluvíš ?" Dělám blbou. 

,,Proč si utekla ? Po tom polibku. Já myslel že se ti to líbilo, když jsi se neodtáhla. Ta chvíle pro mě byla ta nejlepší v životě.  A já doufal že i pro tebe hodně znamenala, ale pak když jsi utekla. Jess, já vím že ke mě něco cítíš protože jinak by jsi se hnedka odtáhla, ale ty ne. Proč to musí bejt sakra všechno tak složitý ?" Zeptá se zničeně. 

,,J-já, jo znamenalo to pro mě hodně a pro to jsem taky pak utekla." Přiznám nakonec pravdu. 

,,Ale proč ? Já to pořád nechápu." 

,,Prostě spolu bejt nemůžeme. Pořád se bojím. Já vím asi jsem úplně divná, ale já prostě. Bojím se lásky. Už dvakrát jsem kvůli tomu byla slušně v háji, pořád jsem a nechci to po třetí riskovat. Nialle, ty jseš úžasnej kluk, takovýho kluka si přeje každá holka, ale občas to prostě nevíjde." 

,,Jess, prosím dej mi ještě jednu šanci. Jednu šanci dokázat ti jak moc tě miluju. Jednu. Prosím." 

,,A co potom ? Ty budeš věčně pryč s klukama a já se tady budu sama trápit. Nehledě na to že by poté díky novinářům a bulváru mohla prasknout moje brigáda a to už bych fakt doma nedala.  Už se o tom prosím přestanmě bavit." Smutně přikývne a pak už se vrátí jak kluci tak holky. Myslím že poslouchali za dveřma protože kluci žádný pití nemaj. 

,,Tak se pojdte domluvit kdy jdeme pařit. Zítra nemůžeme protože jdeme na pracovní večeři. Tak co ve čtvrtek ?" Řekne hned Zayn. 

,,Ve čtvrtek ne. V pátek dělám ty zkoušky a rozhodně je nechci dělat s bolestí hlavy." Řeknu já.

,,Aha. No tak v pátek nemůžeme. Co sobota ?" Zeptá se.

,,Mám brigádu." 

,,Tak neděle ?" Zeptá se a já se chvíli zamyslím.

,,Jo to by šlo." Nakonec tedy všichni souhlasíme. Pak se rozloučíme a s holkama si ještě dlouho povídáme než jdeme spát. 

Ráno

S holkama se vzbudíme tak nějak najednou. Vykonám raní hygienu a obleču se do džín a do vínového volného trička s dlouhým rukávem s bílým nápisem: Be a dancer. Love is a silent poetry. Dance is life. (Být tanečník. Láska je tichá poezie. Tanec je život) Dojdeme do kuchyně, kde si k snídani připravíme palačinky.

,,Amber a kde máš vůbec rodiče ?" Zeptá se Molly. 

,,Jsou na služebce v Austrálii." ekne a my přikývneme. Nějaký čas ještě ztrávíme u ní a pak jdeme každá k sobě domů.

,,Jsem doma." Slyším křiknout mamku. Odložím knížku ze které se učím na řidičák a vylezu ze svého pokoje.

,,Ahoj." Pozdravím jí. 

,,Ahoj.  V osm půjdeme na tu večeři. Půjdeme do jedné takové dražší, takže se vhodně obleč." Usměje se na mě. Do dražší ? Co se stalo tak víjmečného ?

,,A co se stalo ? A půjde s náma táta ?" Zeptám se. 

,,To ti řeknu až tam. Jinak táta s náma nepůjde, protože musí bejt dneska dýl v práci." Přikývnu a vrtím se do svého pokoje. Jdeme v osm, což znamená že mám dvě hodiny. To je tak akorát. Vlezu do koupelny. Osprchuju se a mokré vlasy poté vyfénuji. Otevřu skřín a začnu přemýšlet co si mám vzít na sebe. Nakonec se rozhodnu pro černou sukni, šedé kratší tričko s krátkým rukávem a s růžovým nápisem Strong a černou koženou bundičku. Pak se pustím do obličeje. Nanesu make-up, řasenku, linky a lesk na rty. Když se prohlédnu v zrcadle musím uznat že mi to dnes fakt sluší. Pak nasedneme s mamkou do auta a rozjedeme se do restaurace.

,,T-to jdeme sem ?" Zeptám se překvapeně když mamka zaparkuje před jednou z luxusnějších restaurací tady v Londýně. Hlavně dražších restaurací.

,,Jo." Přikývne a vylezeme z auta, které mamka zamkne a poté si to zamíříme ke vchodu do restaurace.

,,Dobrý večer. Máte rezervaci ?" Zeptá se muž v obleku, který stojí u vchodu. 

,,Ano. Na jméno Kyler." Řekne mamka. On se koukne do papírů a poté s úsměvěm přikývne.

,,Samozřejmě. Můžete dovnitř. Přeji pěkný večer." Usměje se a rukou naznačí ke dveřím. S mamkou poděkujeme a dojdme tedy ke dveřím, které nám otevře jiný muž. Taktéž v obleku a taktéž nám s úsměvem popřeje hezký večer. Porozhlédnu se po místnosti. Vše sladěné do bílé a krémové barvy. Vše elegantní a bezchybné. I když já bych raději byla v nějaké modernější, ale i přes to to je zde hezké. Pohled mi samovolně spadne na jeden ze stolů. A kurva. Proběhne mi hlavou, když zjistím kdo u něj sedí. Ještě jednou si je nenápadně prohlédnu, abych zjistila jestli pouze špatně neviděla. A opravdu. U jednoho ze stolů sedí Harry, Zayn, Louis, Liam, Niall a dokonce i Simon Cowell. Všechny páry očí od tohoto stolu jsou "nenápadně" zakotvené na mě. Tak ti mi tady ještě chyběli. Pohled stočím zpět na mamku a také na dalšího pána v obleku, který nás s úsměvem pozdraví. 

,,Prosím následujte mne k vašemu stolu." Rozejde se a my s mamkou za ním. Ty tam na hoře nejsi holka vid ? Co myslíte že by se mohlo stát jiného než že máme stůl hned vedle šestice mužů, kterých jsem si ihned všimla. Samozřejmě jsou tady mezi stoly mezery, ale i přes to mi to není zrovna dvakrát příjemné. Pán nám oběma odsune židli na kterou se posadíme a poté nám také popřeje příjemný večer. Ihned k nám příjde mladý číšník. Přes dvacet tři mu nebude. Je i hezký, ale na Nialla nemá. Sakra co to plácám. Niall je minulost. To že sedí právě ani ne dva metry ode mě, je něco jiného. Ale jako je pohledný. Hnědé vyčesané vlasy, šedivé vlčí oči a krásný úsměv. 

,,Dobrý večer přeji. Já jsem Josh a dnes vás budu obsluhovat. Zde jsou jídelní lístky a kdyby cokoliv jsem tu pro vás." Usměje se na mamku přičemž odříká, dle mého názoru už naučenou frázi a když se otočí k odchodu ještě na mě s úsměvem mrkne. Já mu ale nevěnuji nijak velkou pozornost, protože tu má v mé mysli už docela dlouhou dobu pouze jeden muž. Niall.

Hlásím se s dalším díleček. Doufám že se líbil. Jinak co myslíte že se může při večeři stát ? Jinak si klidně pište o věnování. Prosím o voltes a komenty. Niki <3