POD HLADINOU

   Hned jak jsem zmizela do hlubin, Jack skočil za mnou! Táhnulo mě to neustále víc a víc do hloubky. Přes průzračné moře jsem viděla jen jak se vzdaluji čím dál víc od své loďky.
   Jacka to táhlo také. Oba jsme křičeli v hlubinách moře a mávali kolem sebe rukama.
Už mi docházel dech. Musela jsem se nadechnout. Vynořit jsem se, ale nemohla.
   Jak jsem v té vodě panikařila, praštila jsem se do hlavy o malou skálu. Pomalu jsem padala ke dnu.
Moře se uklidnilo.
Jack mě zahlédl, ale už neměl dostatek dechu. Musel se vynořit. Nadechl se a skočil zpět do vody. Ponořil se a hledal mě. Ležela jsem vedle vodní skály a krvácela. Vzal mě za ruku a rychle plaval zpět na loď. Dal mi umělé dýchání a ošetřil rány. Po chvilce jsem se začala probírat. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,Praštila ses do hlavy", odpověděl mi. ....... ,,Chci ihned domů!" křičela jsem. V tom se ozvala rána, naše loď o něco zavadila! ,,A sakra", zakřičel Jack. ,,My jsme na...''

Pokračování příště🙂