Královna

3.

Po krátké pauze se zaťukání na dveře opakovalo a do komnaty vešla stejná služebná, jako předtím.

"Omlouvám se, má paní.Ale král Vám přikazuje, aby jste s ním poobědvala..."Promnula jsem si unaveně spánky."...Jinak Vás nechá zbičovat."Dodala.Zalapala jsem po dechu a ostře se na ní koukla.Křečovitě jsem sevřela hranu postele a s jedním hlubokým nádechem jsem se postavila na nohy."Pomoz mi obléct."Přikázala jsem jí a ukázala rukou na skříň ve které byly moje šaty.

Oblečená jsem se vydala do jídelny a až teď si začala uvědomovat, na jaké místo jsem se dostala.Všude to zapáchalo močí a výkaly zvířat.Po chodbách se volně pohybovaly krysy a obrazy, které lemovaly chodbu, měly své nejlepší časy již také určitě za sebou.Toto se má stát mým domovem? Rezignovaně jsem si povzdychla a šla dál. Dva sluhové, co stáli u dveří do jídelny mi otevřeli dveře a já tak mohla vejít.Navázala jsem s králem, mým manželem krátký oční kontakt a poslušně se mu šla uklonit. Zrovna okusoval stehno z bažanta a zbytky jídla se mu zamotávaly do jeho šedivých vousů.Navíc, všude kol nás se vznášela nepříjemná vůně zatuchliny. George hodil kost na zem, kde jí objevil jeden z jeho psů a olízl si prsty, na kterých se nacházely jeho vznešené pečetě.Och bože!Jak takové prase může vládnout tolika zemím?!

"Aby jsme si ujasnili hned na začátku, než se začnete vzpírat a necháte volný průchod vaší rebelii.Nejsem zvyklí a ani si nebudu zvykat na to, že mi někdo a už vůbec žena, má žena bude odporovat v jakémkoli rozsahu.Dnešní...Řekněme konflikt se už nikdy nebude opakovat.Jestli ano, nechám Vás zavřít a prohlásit za čarodějnici.Nemusím vám snad vysvětlovat, co to bude pro váš život znamenat, že?"Sklopila jsem oči a jemně přikývla."Dále, když vám řeknu, aby jste se šla se mnou najíst, vy bez jakékoli výtky půjdete.Jestliže přijdou hosté a to obzvlášť mí hosté, Přivítáte je, jak se patří...S úsměvem na tváři."Vzal si další kus masa a začal ho opět pojídat, jak nějaké zvíře."V komnatě, do které jste dnes brzy ráno vtrhla nebudete už víckrát chodit, je to pouze má osobní komnata, ve které přijímám dámské návštěvy.Smiřte se s tím, že vy mi prostě nestačíte. Nikdy vám nehodlám být věrný, ale od vás však čekám věrnost, oddanost a poslušnost...A následníka trůnu.Vás jsem si vybral, protože mi vás doporučila vaše matka, zatím se mi však zdá, že vybírala špatně, dokonce ani nejste dobrá v posteli." Na něco takového mě připravovali celý život, ale i přesto mě tento rozhovor dost rozhodil.Koukla jsem se na něj.Kost odhodil někam za sebe a utřel si ruce a ústa do prostírání, které měl předtím položené na stehnech."Rozuměla jste?" Tiše jsem přikývla."Výtečně.Pokud chcete, můžete se najíst.Já jsem právě dojedl."Zvedl se ze židle a mířil pryč z místnosti."Jdeme!"Zakřičel na svou smečku psů a ta se bez jakékoli námitky vydala za ním, alespoň, že ti psy ho poslouchají.Za mým mužem se zavřeli velké masivní dveře a já zůstala v místnosti sama. Snažila jsem se moc ubránit a nenechat mé slzy vyjít napovrch, ale nezvládla jsem to, rázem mi po lících tekla jedna slza za druhou.Proč já bože? Nehodlala jsem v této místnosti zůstat dál, nehorázně to tu páchlo, celé toto místo páchlo.Třikrát jsem se zhluboka nadechla a utřela si své slzy z tváří.Zlomeně jsem přišla ke dveřím a dvakrát na ně zaťukala.Jakmile se otevřeli, vydala jsem se zpět do ložnice.Nikdo z poddaných mě takto nesměl vidět.Mohli by se poté vést řeči o tom, že jsem slabá, čehož by vzbouřenci okamžitě využili, protože situace v tomto království není ideální.

Zahla jsem za roh a všimla si, jak se vojáci snaží zavřít jednoho muže do vězení, ale díky tomu, jak se bránil to nešlo.Dokázal je přeprat a vyvléct se jim.Rozběhl se mým směrem, zastavil se až pár metrů přede mnou.Nechtěl mi ublížit, prostě jen zastavil a začal si mě prohlížet. já dělala to samé.Dokud se jeden z vojáků nedostal za neznámého muže a díky ráně do zátylku ho omráčil.Muž se svalil k zemi, přímo před mé nohy. Leknutím jsem vyjekla a odskočila o kousek dál.

"Jste v pořádku, má paní?"Přišel ke mně jeden z vojáku a čekal na mou odpověď.

"Já ano a vy?"Vojáci se na sebe nevěřícně podívali, asi chtěli jeden druhého ujistit, že jsem se opravdu tázala na ně.Rozhodně přikývli a šli odvléct omráčeného muže.

"Počkejte, co ten muž udělal?"Vyběhla jsem za nimi.

"Jedná se o vůdce protestantů, má paní, víc ani my dva nevíme."Odpověděli mi se skloněnou hlavou a s mým dovolením ho odvedli pryč.

Převlečená do noční košile jsem čekala na svého manžela, který se prozatím nacházel ve své ložnici s jednou ze služebnic...Opět.Já měla alespoň více času si přečíst jeden román v různých jazycích, které jsem uměla.Toho času vlastně ani moc nebylo, protože do deseti minut se mezi dveřmi zjevil můj alkoholem ovlivněný manžel.Zabouchl za sebou dveře a bez dalších slov si lehl vedle mě.