Královna

4.

Po katastrofální noci, kterou jsem musela strávit s králem alkoholikem jsem se znechuceně probudila do dalšího pochmurného rána, které mělo být ještě horší, než se zdálo. Král ještě vyspával kocovinu a nevypadalo to, že by se to mělo v nejbližší době nějak změnit. Potichu jsem vstala a zamířila do druhého pokoje, který byl propojený s ložnicí, kde již dávno čekaly mé služebné s šaty.
Mezitím, co mě převlékali se dokonale rozjasnilo a mlha, co schovávala krásu zahrad zcela zmizela.

Ve chvíli, kdy jsem stála celá nahá a komorné mi chtěli začít oblékat korzet vstoupil do místnosti rozmrzelý a s zřejmou bolestí hlavy postižený manžel, který nevypadal zrovna v nejlepším stavu. Služebné o krok ustoupily a poklonily se. Král mávl lhostejně rukou a děvčata opustila šatnu.

"Potřebujete něco? Můj králi?" Zahalila jsem se kusem látky a sledovala krále, jak si mne plnovous na kterém zůstali drobky jídla od včerejší večeře. Dnes zapáchal více, než kdy jindy. Můj obličej se zkřivil do znechucené grimasy, raději jsem zrak stočila pryč.

"Přesně za týden se koná poprava jednoho... Vznešeného vězně." Ironicky se usmál a nahlas si krkl. Dělalo se mi z něj zle. Opovrhovala jsem jeho chováním. "Chci, abyste se tam objevila po mém boku." Zalapala jsem po dechu. Chce po mně, abych se dívala na něco tak barbarského, jako je poprava člověka? "S tím vězněm jste měla možnost se setkat již včera, pokud vím." Zákeřně se zasmál. Přikývla jsem. "To je vše, co jsem Vám chtě říci." Zadíval se hladově na mé odhalené nohy a mně se udělalo zle, věděla jsem, na co myslí. Látku jsem so přitáhla blíže k tělu, ale nemělo to cenu, král si začal rozepínat košili u krku. Přitáhl si mne a hrubě políbil. Z úst mu nechutně páchlo a já měla co dělat, abych se nezačala dávit. Látku mi vytrhl z rukou a hodil někam pryč. Husí kůže se mi objevila, když přejel rukou po mých zádech a zamířil k prsu, které začal mačkat. Cítila jsem se tak poníženě. Košile skončila na zemi a odhalila tak nemalé vyžrané břicho, co se přelévalo směrem k zemi. Následovali kalhoty.

.

Po dvaceti minutách vše skončilo, ležela jsem uprostřed postele se stále roztaženými nohami. Bylo to tak zvláštní. On sám mě nepřitahoval, ale to, co jsme před nějakou chvílí dělali se mi líbilo, bylo to tak jiné. Nikdy jsem nic podobného nezažila a ač jsem se snažila neusmívat, musela jsem.

Ozvalo se pevné zaklepání. Leknutím jsem sebou trhla, úsměv a nesmyslné myšlenky byli rázem pryč. Co nejrychleji jsem se přikryla kůží tak, aby nebyla vidět jediná odhalená část mého těla a nechala vstoupit komorné, co mi pomohli s oblečením.

.

Dnes jsem se měla sejít s vyššími vrstvami dvora. Nechtěla jsem. Byli to pouze pokrytci, kterým šlo o to získat, co nejvíce sami pro sebe a rádoby dámy, co se cpaly do postele mocným mužům.

Kráčela jsem pevným krokem a myšlenkami se nacházela ve své domovině, když se v mých uších ocitl mužský a plný bolesti naplněny skřek vycházející z dveří, které vedly do kopek a které se nacházely po mé levici. Chtěla jsem pokračovat, ale další výkřik mi v tom zabránil. Zhluboka jsem se nadechla a bojovala se svým svědomím. Své dámy, co mě následovaly na každém kroku jsem jemným gestem zastavila a nechala dva vojáky, co stáli u dveří mi otevřít.

"Tam nemůžete, má paní..." Přísným pohledem jsem utišila svou služku, která okamžitě ztichla. Vojáci si vyměnili pohled a ve chvíli, kdy jsem vstoupila dovnitř mě jeden z nich následoval.

Další tlumené skřeky následovali, poté hlasitý smích vojáků.

Schody jsem sešla úplně dolů a z toho, co jsem uviděla mi srdce vynechalo úder. V okovech uprostřed chodby byl upevněn muž, ihned jsem ho poznala. Byl to ten, kterého jsem viděla den předtím a který mě vyděsil k smrti. Jen byl pokrytý červenou krví a špínou.

Vojáci se hlasitě smáli a popíjeli rum přímo z kalichu.

"Co se tady děje?!" Oba dva se otočili mým směrem a jejich pohledy byly doslova plné zuřivosti.

"Služky sem mají vstup zakázán, vypadni." Začali se smát, jakoby řekli něco vtipného. Krev se mi začala vařit v žilách.

"Ta služka je vaše královna, vy idioti!" Muž v okovech se začal smát a krev z úst vyflusl přímo vojákovi do obličeje. Ten se nepřáhl a snažil se ho uhodit.

"Dost!"Rozkřikla jsem se, můj hlas se odrazil od všech stěn a vrátil se zpět k mým uším. "Jasně jste ho slyšeli, stojí před vámi vaše královna! Takto se vy chováte ke své královně?! Nazýváte ji služkou a pijete před ní rum, který pochází z královské kuchyně? Krutě mlátíte člověka, který... " Skočil mi do řeči a přerušil mou řeč.

"Ale on.. " Nadechoval se a snažil se obhájit sám sebe.

"Mlčte! Ještě jsem neskončila." Voják za mnou polkl tak hlasitě, že se to dostalo až k mým uším a mě to jen utvrdilo ještě více v mém jednání.