Unforgiven [YAOI]

Kapitola 8

Joel:

Sebastian tam jen tak stál a držel meče. Na zádech měl křídla. Pak se mu daly k sobě a zmizely.
"Vole, kde jsi sakra byl?" zeptal jsem se ho.
"Nemám čas o tom mluvit. To kouzlo se nesmí stát... Max musí zůstat na nějakou dobu upírem..." řekl Sebastian a uklidil si meče.
"A proč?" zeptal jsem se ho.
"Protože válka! Upíři, vlkodlaci a různé jiné sra- ... celé jsme to dosra-... však víš."
"Ale já nechci aby Max takto zůstal."
"Welp. Bude to muset počkat než to vyřídíme."
"Než vyřídíme sakra co?!" vykřikl jsem na něj.
"Uklidni se... zítra večer... napadnou město... musíme jim v tom zabránit."
"Oh jasně... 'musíme'... jasný..."
"Máš s tím nějaký problém?!" vyjel na mě Sebastian.
"Ano mám! Tohle není má válka! A proč do háje máš křídla!?"
"Jsem anděl." povzdychl Sebastian.
"Tak si to vyřeš sám. Já se o to starat nebudu."
"Sakra co máš za problém?"
"Tebe!"
"Hej! Snažím se vás jen varovat. Jen říkám že musíme něco udělat."
"Tak něco udělej. Ale sám. Protože já vrátím Maxe do klasické podoby. Chci aby to byl zase člověk."
Sebastian mi sebral knihu: "Nope. To se nestane."
"Vrať mi tu knihu!"
"Nebo co? Zmlátíš mě?"
"Když budu muset..."
"Sakra a dost! Uklidněte se vy dva!" vykřikl Max. "Jestli fakt potřebuješ pomoct, tak jasný. Pomůžeme. Že Joeli?"
Odfrkl jsem a otočil se: "Víte vy co? Dělejte si co chcete... jdu domů..."
S touhle větou jsem odešel. Ještě jsem za sebou uslyšel Sebastiana křičet: "SRABE!"

Max:

Chudák Joel... Ale... Měl by pomoct... O mě se tu nejedná...
Podíval jsem se na Sebastiana: "Tak... jaký je plán?"
"Zítra večer... sejdeme se všichni tady... ještě před večerem... zničíme je... i bez Joela."
"Ok... jasný..."
"Měl by sis s ním zkusit jít aspoň promluvit..." podíval se na mě Perry.
"No... zkusit to mohu... ale nezmění svůj názor..." polkl jsem.
A tak jsem vzal Sebastianovi tu knížku z ruky a běžel jsem k Joelovi. Doběhl jsem k němu a uviděl že má okno do pokoje otevřené. A tak jsem přes to okno skočil dovnitř. 
Joel seděl na posteli. Zády k oknu a brečel.
Přelezl jsem přes postel k němu: "Joeli...?"
Joel mlčel a pak řekl: "C-co tu chceš?"
"Kámo... měl bys pomoct-"
"ALE JÁ NECHCI OK?! JEDINÁ VĚC CO JSEM CHTĚL... ABYS TY BYL ZASE ČLOVĚK A MY MOHLI BÝT SPOLU!"
"Awww... ale Joeli... spolu můžeme být i takhle, to-"
"Ne... takhle to nepůjde... jsi upír... nechci... s tebou nic mít..."
Cítil jsem že se ve mně něco zlomilo. Položil jsem knížku na postel. Přelezl přes postel a šel k oknu: "Fajn... když to tak chceš... ... chtěl jsem jen pro tebe to nejlepší... ... zdá se že pro tebe moc dobrý nejsem..."
Jak jsem to dořekl tak jsem skočil z okna a běžel jsem k sobě.

Joel:

Podíval jsem se vedle sebe a uviděl tu knížku.
Co jsem to právě sakra provedl? ... 
Pak jsem šel do koupelny kde jsem se umyl.
Šel jsem do pokoje kde jsem si sundal kalhoty a lehl si na postel. Díval jsem se do stropu.
Proč jsem to řekl Maxovi až takhle pitomě? Mám ho rád... Miluji ho... Tohle co jsem provedl... Jsem hajzl...
Pak jsem usnul.

Byl další den ráno a já se probudil.
Rozhlédl jsem se a sedl si. Díval jsem se na místo vedle sebe. Tak rád bych tu chtěl mít zase Maxe... Co blbnu...? Nevadí mi že je upír... Jen to probouzení by bylo jiné a...
Vstal jsem a protáhl jsem se. Přeci musí být něco v té knížce nebo v tom obchodě...
Podíval jsem se do té knížky a uviděl pár kouzel.
Kouzlo které z vás udělá ninju? Budete moct ovládat svoji Chakru...
Eh... Určitě Naruto kouzlo... Ne to ne... Kdo ví... Mohlo by se stát že bych tu mohl mít tlupu Naru- uhh... Radši ne...
Koukal jsem se dál po knížce. Ale nikde nic.
Ne... Musím... Dnes bojovat... Má pravdu... Ať už se stane cokoliv... Musíme bojovat...
Zavřel jsem tu knížku a dal si jí do batohu. Připravil jsem si tam pití do lahve.
"Fajn... k večeru vycházím..."
Šel jsem do kuchyně kde jsem vzal jídlo a dal ho Shirovi. Pak jsem se najedl taky a povzdychl jsem.
"Dane? ... hodila by se nám seriózní pomoc..."
Seděl jsem v kuchyni a díval se. Jasný že se neobjeví... Co jsem si mohl myslet...
Praštil jsem hlavou o stůl a začal jsem brečet.
"Wow. Joeli. Pročpak brečíš?" zeptal se mě známý hlas. 
Otočil jsem se a uviděl Dana. Vstal jsem a objal ho: "Ahoj... ..."
"Nazdar... co se děje?"
"Vše se posralo... všichni jsme v nebezpečí... Sebastian je anděl a... Max upír..."
"Wow... zdá se že je to tak špatné... ale ohledně toho... zaslechl jsem nějaké zprávy že se vlkodlaci, upíři a někteří démoni budou snažit zaútočit na toto město... chci vám pomoct..."
"Oh... počkej ale jak budou moct vlkodlaci útočit?"
"Joeli... ... dnes je úplněk..."
"Do prdele..."
No zdá se že dnešek bude fakt zajímavý!

:P Welp... a zdá se že pokračování bude zase příště :D