Unforgiven [YAOI]

Kapitola 3

Max:

Celý den jsem byl zalezlý doma ve stínu. Když už tak se mi podařilo vyjít s deštníkem a jít si koupit nějakou krev do obchodu. Řeknu pravdu... Nechutnají mi lidi... :P
Byl večer a já se procházel... Když v tom jsem uviděl mého pitomečka jak akorát vešel do jedné uličky. Šel jsem za ním a pověděl: "Joeli... ... ty pitomečku můj... chci tě zpět..."
Vypadalo to že si mě všiml, ale pokračoval v cestě. Snaží se mě ignorovat? 
Doběhl jsem k němu a shodil ho na zem. On dopadl na záda a já se k němu sehnul. Díval jsem se mu do očí a v tom okamžiku je on zavřel: "N-n-neubližuj mi..."
Super... ... Takže můj vlastní pitomeček se mě bojí, tak hodně že si myslí že bych mu ublížil. Zpropadená upírština. 
Pohladil jsem ho po tváři: "Ty pitomečku můj. Já ti neublížím."
Trošku se třásl. Musím ho nechat být... Takhle by náš vztah stejně nefungoval...
Vstal jsem a běžel jsem pryč. 

Joel:

Pokračoval jsem v cestě. Nechci se s ním bavit... Bojím se ho...
Najednou jsem spadl na záda. Podíval jsem se proč jsem sakra tak blbě dopadl. A viděl jsem jak se ke mně Max sehnul.
Díval se mi do očí a já je zavřel. Začal jsem se třást.
"N-n-neubližuj mi..." pověděl jsem.
Cítil jsem jeho studenou ruku která mě pohladila po tváři: "Ty pitomečku můj. Já ti neublížím."
Chvíli bylo ticho. Nedalo se poznat co dělá... Když jsem ale otevřel oči tak on byl v čoudu...
Možná že to přeháním... Celkem se ho bojím... Ale ten pitomý parchant mi chyběl... Chyběla mi jeho vůně. Chybělo mi to jak se mě dotýkal. Chybělo mi to co jsme spolu dělali... Chyběl mi jeho polibek. Chybělo mi jeho objetí a- ... Do háje...
Ležel jsem tam jen tak na zemi a přemýšlel co by se ohledně toho dalo dělat.
Může existovat nějaké kouzlo ne? Může... Mohl bych z něj udělat zase člověka... ... Co kdybych si poprosil Dana a- ... Smiř se s tím Joeli... Je to moc nereálné... 
Díval jsem se na nebe a nechtěl jsem vůbec vstát. Mohl bych mu odpustit ale... Nemohu se smířit s tím že bychom se mohli nějak trápit... A jestli jsme fakt vlkodlaci a on je upír... Určitě by se nás někdo pokoušel ulovit.
"Joeli?"
Podíval jsem se na vchod do uličky. Stál tam Sebastian.
"Co tu děláš?" zeptal se mě.
"Sebe... je toho na mě moc..."
"Stalo se něco?"
"Nic... ... jen... ... potkal jsem Maxe..."
"Cože?!" vykřikl Sebastian.
"Je z něj upír..." vzdychl jsem a pomalu jsem vstal.
"Udělal ti něco?!" otázal se mě starostlivě Sebastian.
"Nic..." polkl jsem.
"Tak co pak chtěl tedy?"
Opřel jsem se o zeď uličky: "Chtěl abych se k němu vrátil... ... chce být zase se mnou spolu..."
"Tak to je super ne?" usmál se Sebastian.
Mlčel jsem a pak jsem odešel smutně domů. Když jsem byl doma tak jsem mamku potkal v kuchyni, ale ani jsem se s ní nebavil.
Najedl jsem se a šel jsem se osprchovat. Ve sprše jsem začal přemýšlet o Maxovi. Zničeho nic mi do hlavy vlétlo jak jsme si spolu jeden večer užili.
V tom momentu jsem cítil jak se mi něco postavilo. Praštil jsem hlavou o zeď: "Do prdele..."
Osprchoval jsem se a šel jsem do pokoje kde jsem si lehl. Co se to sakra se mnou děje? Proč se to se mnou děje? 
Takovéto otázky jsem si pokládal ve své hlavě. Nakonec jsem usnul.

Byl další den a já se probudil. Vše probíhalo jako normálně. Když byl večer tak jsem se šel projít. Zabloudil jsem do jedné uličky. Za sebou jsem uslyšel: "Joeli... ..."
Ohlédl jsem se za sebe a uviděl Maxe. Fakt chci aby to tak bylo? 
Trošku jsem couvl. Když jsem byl namáčklý na zeď tak on ke mně přišel. Pohladil mě po tváři a políbil mě. Přidal jsem se do polibku a zavřel jsem oči.
Najednou Max přestal. Podíval se na mě. Nevěděl jsem co se děje.
Max se proměnil na prach. Jakmile zmizel tak jsem uviděl nějakého chlápka co držel kolík: "Jsi v pohodě?"
Dostal jsem vztek a proměnil se na vlka. Chtěl jsem zabít toho chlápka. Najednou jsem cítil jak mi přistálo něco do srdce a já spadl na zem.

FAJN! :D tak tady to dnes ukončím :D :P hehe :D