Zachraň mě

-1-

Do domu naproti nám přijeli noví sousedé. Pro mě to znamenalo jediné a to, že mě mamka navleče do košile, saka a možná si prosadím džínové černé kalhoty -ale moc na to nesázím- a půjdeme se jim představit. Jak já tohle nenávidím!

Jen co se mamka dozvěděla, že přijedou noví sousedé, mohl se zbláznit. Celý týden přemýšlela, co uvaří, aby je dostatečně poctila. Nikdy nechtěla slyšet, že by jí nemuseli přijmout. Neříkám, že se to někdy stalo, ale prostě to byla jen otázka času. Teda aspoň podle mě...

No takže jak říkám, přijeli. Stojí tu před jejich novým domem a vypadají smutně. Nebo spíš smířeně. Jako by na stěhování byli absolutně zvyklí. To vše mi hlásí mamka ze zdola. Já se na ně koukat nechci. Asi dělám uraženýho, nebo já nevím. Ale nechci se na ně koukat.

,,A mají krásnou dceru!" Zakřičela mamka a já protočil oči. Už pár měsíců se mě snaží s někým dát dohromady, ale já odolávám. ,,Je opravdu krásná, Dane!" Zakřičela zase mamka.

,,Fááájn!" Zařval jsem a navlíkl na sebe bílou košili a roztrhaný černý džíny. Mamka bude šílet! Ještě pět minut jsem stál před zrcadlem a rozhodoval se, jestli si nevzít normální kalhoty k saku.

,,Hni sebou, Dane!" Zaječela mamka.

,,Však už jdu!" Zařval jsem. Vzal jsem do ruky sako a seběhl dolů. Tam už stála mamka. V ruce držela mísu s lasagnema a prohlížela si mě.

,,Danieli, tohle je příšerný! Teď už ale není čas! Já tě asi zabiju!" Zaječela a já se musel zasmát. Mamka byla celá natěšená, až poznáme nový sousedy, já bych byl nejradši někde s Jasem. Nebo bychom mohly dát nějakou PC hru... Rozhodl jsem se mu napsat.

Dáme za hodinku souboj ok?

,,Danieli! Polož to!" Zaječela zase mamka. Protočil jsem oči a strčil mobil do kapsy. Mamka si mě ještě jednou přeměřila pohledem a něco si pro sebe zamumlala. Pak otevřela dveře a my se vydali se do domu naproti.

,,Vypadáš jak blbec Danieli!" Zasyčela mamka a zazvonila na zvonek. Byla na mě opravdu naštvaná. Danieli mi říkala, jen když byla opravdu naštvaná.

Ke dveřím došla paní ve věku asi 45 let. Usmála se na nás a otevřela.

,,Dobrý den, my jsme Ewingovi. Vaši sousedé a upekli jsme vám na uvítanou lasagne." Začala mamka. Já jsem se připojil pouhým: Dobrý den. Paní se na nás pořád usmívala. Asi na tyhle návštěvy nebyla zvyklá.

,,Ehm... Dobrý! Tak pojďte dál?" Z jejích úst to znělo spíš jako otázka. Usmál jsem se tomu. Mamka se hned nahrnula do jejich předsíně a zásobovala je otázkami.

,,Aly, máme tu návštěvu!" Zavolal chlap a pak přešel k nám. Usmál se na nás a podal nám ruku s tím, že je Charley Blake. Pak se žena plácla do čela s tím, že zapomněla na slušné vychování. Natáhla k nám ruku a řekla: Rebecca Blake. Představili jsme se jim a šli do obýváku.

,,Aly! Hni se!" Zakřičel Charley se smíchem. Čekali jsme u gauče naproti schodům, až přijde. Najednou se ozvali tiché krůčky a dolů přiběhl klučina.

,,Já jsem Kevin!" Hlásal. Usmál jsem se na něj a představil se. A pak konečně přišla Aly.

,,Aly Blake." Usmála se na mojí mamku a podala jí ruku.

,,Aly Blake." Usmála se na mě a já asi oněměl. Koukal jsem na ní a usmíval se jak pako.

,,D-Daniel Ewing." Vykoktal jsem. Usmála se ještě víc a ukázala svoje dokonalé zoubky. Třásli jsme si rukou pěkně dlouho. Všichni na nás koukali a pak si Aly odkašlala.

,,Eee.. promiň." Vysoukal jsem ze sebe. To už všichni ostatní šli ke stolu... i Aly... a tak vážně pochybuju, že mě slyšela. Spíš jsem to řekl nějak sobě.

Alyina mamka Becca nám nandala na talíře lasagne. Jestli si říkáte, že je to nenormální, protože by je měli sníst sami a zase nás poslat domů. Tak s vámi plně souhlasím. Ale jsem rád, že to proběhlo jinak, protože jsem teď seděl vedle Aly.

Jenže i přesto že jsem teď seděl vedle nádherné Aly, jsem se začal nehorázně nudit. Myslel jsem, že nudou snad umřu. Moje mamka řešila něco ohledně sousedů, kdy jsou sousedské schůzky atd. Pan a Paní Blakeovi z toho byli úplně mimo. Přistěhovali se asi před dvěma hodinami a moje mamka už je zásobuje sousedskými schůzkami. Celá ona. Natáhl jsem se pro džus a napil se. Když v tom do mě loktem zďuchla Aly. Vdechl jsem ten džus a zakuckal se. Aly se začala chechtat.

,,My půjdeme na terasu." Oznámila Aly našim rodičům a vyvedla mě v záchvatu smíchu ven. Pořád jsem se dusil. Aly se chechtala, až jí tekli slzy.

,,Jak jsi celej zrudnul! A jak jsi dusil a kašlal!" Chechtala se pořád.

,,No, moc vtipný!" Vyprskl jsem na ní a v předklonu s rukama opřenýma o kolena jsem nasával potřebný vzduch. Nakonec jsem si sedl a opřel se o zeď. Aly si sedla naproti mně a poslala mi kamen, co se tam válel. Chytl jsem ho a poslal nazpátek. Ona ho zase poslala mě.

,,Odkaď si?" Zeptal jsem se a poslal jí šutr.

,,Z LA." Odpověděla stručně. Moc mi to neusnadňuješ Aly... ,,A ty bydlíš kde, Danieli?" Zeptala se po pár minutách. Tak dokonale vyslovuje moje jméno!

,,Hned naproti. A jsem jen Dan prosím." Usmál jsem se na ní.

,,Ze začátku jsi vypadal spíš jak Joker s tím úsměvem." Zasmála se Aly a já si vzpomněl na to představování.

,,No jo no...Pořád mi to představování ještě nejde." Zalhal jsem. Lháři!

,,Pořád?" Nadzvedla obočí a usmála se.

,,Děláme to s každým novým sousedem. To představování myslím." Vykoktal jsem. Aly na mě pobaveně zvedla obočí a zasmála se.

,,Na co ty hned nemyslíš, Danieli." Zasmála se a kopla mě do nohy.

,,Jseš vždy tak sebevědomá?" Zeptal jsem se. Aly se rozesmála.

,,Pleteš si pojmy upřímná a sebevědomá. Ale abych ti odpověděla na otázku. Ano, jsem vždy tak sebevědomá, a abych odpověděla i na tu další, ano jsem vždy i tak upřímná." Řekla, zazubila se a přihrála mi kamen. ,,Ale neodskakuj od tématu! Vítáte opravdu každou rodinu?"

,,Jo, každou. A mamka s každou potom udržuje dobré vztahy, o to já už se nezajímám." Zakřenil jsem se.

,,Škoda, Danieli, viděla jsem v nás něco víc." Zasmála se a zašla do baráku. A tak jsem u nich na terase zůstal úplně sám až do té doby než jsme měli odejít.