Zachraň mě

- 16 -

Víte co je vlastně nejhorší na tom, když vás nenávidí celá škola? Že se o vás nikdo nestará. Můžou vás klidně mlátit na chodbě plný učitelů a jim to bude jedno. Protože vy jste outsider. Prostě nikdo. Všem je jedno, že jdete do školy pomlácený. Nejspíš vám někdo konečně rozbil hubu. Prostě jste všem u zadku.

Mě ale nikdo nezmlátil. Ne teď. Ale bylo to, jako bych dostal ránu do břicha. Ostrá bolest mi projela žaludkem a nakonec se změnila v tupou bolest ze které se mi chtělo zvracet. Možná mi k tomu ten dotyčný zlomil i pár žeber, protože jsem momentálně nemohl ani dýchat. Mé fotky z toho záchodu byly rozvěšené všude. Na skřínkách, na volném místě na zdi, na dveřích do učeben. A všem učitelům to bylo jedno. Na té fotce jsem se válel u záchodu, a z pusy mi tekla slina, nebo zvratky, netuším. Dnes bych jim přál, aby na školu přišla inspekce.
Ale první na co jsem si vzpomněl, když jsem ty fotky uviděl, byla Aly. Jestli tohle uvidí, bude to hrozný. Už tak bych podle jejích zápisů řekl, že je to horší než normálně. Nic o tom nevím, ale řekl bych, že je to spojené se stresovýma situacemi. Tohle prostě vidět nesmí. Vím jak mě má ráda, tohle by jí upočítalo k smrti.

A další věc, která je blbá na tom, když jste mega outsider je ta, že lidi dělají, že vás nevidí. Nechtějí vás vidět. Takže když jsem přiběhl do ředitelny s tím, že pořebuju číslo na Crawforda dělali, že tam nejsem. Pak vyšel náš fyzikář a řekl: Nechci, aby Crawfovi někdo ubližoval. Měl jsem chuť po něm hodit židli. Sekretářka ředitele se zasmála a mrkla na toho debila. Takže jsem se rozhodl porušit naše pravidlo s Jasem. Sice mě to možná bude stát naše přátelství a možná to ani nevyjde, ale zkusit to musím.
Přes všechno pokřikování ať vypadnu, pištění holek že něco chytí a některých kluků, že už je bolí prdel, jsem vběhl do učebny chemie, kde se měl Jase právě nacházet. Zamířil jsem rovnou k poslední lavici, kde si hověl s nohama nahoře a nabaloval nějaký holky. Když mě uviděl, jak se k němu řítím, celý ztuhl. Pochybovačně se na mě zadíval a sundal nohy ze stolu.

,,Co tu děláš, kreténe?" Zavrčel a odstrčil mě od sebe. Přišel jsem zase blíž a chytil se jeho lavice.

,,Hele nebyl bych tu, kdybych opravdu něco nepotřeboval." Vydechl jsem.

,,Potřebuju číslo na Crawfa Collinse." Zasípal jsem, pořád ještě udýchaný z toho běhu.

,,Bože Ewingu! Netahej mě do tvých pošahaných úchlek." Prskl Jase a poslal mě do prdele.

,,No v prdeli už jsem." Řekl jsem sám pro sebe, když jsem vyšel ze třídy. V tu chvíli mi ale v kapse cinkl mobil.

Omlouvám se. Číslo na Crawfa: 608524761. Jase.

No, aspoň že něco. V duchu jsem mu poděkoval a rychle vytočil to číslo.

,,Collins Crawfodr." Ozvalo se po třetím pípnutí.

,,Dan." Řekl jsem a chystal se mluvit dál, ale přerušil mě.

,,Ee..kdo?"

,,Dan. Ten od Aly." Obrátil jsem oči v sloup a čekal, až se vzpamatuje.

,,Jó! Dane promiň! Já jsem nějakej mimo. Co potřebuješ?" Ozvalo se po chvíli mlčení.

,,No potřebuju, aby si zabavil Aly. Aspoň pro dnešek. Nesmí do školy." Vysypal jsem to že sebe tak rychle, že jsem se až divil, když odpověděl: Dobře.

,,To jsi mi jako opravdu rozuměl?" Zeptal jsem se pochybovačně.

,,No Aly nemá přijít do školy. Vysvětlíš mi to pozdějc, protože Aly už jde do auta." Crawford to stručně shrnul a ještě k tomu něco přidal. Šikovnej kluk.

,,No jo... Počkej! Ty jí vezeš?" Vyštěkl jsem.

,,Jo. Nežárli." Zasmál se Crawf na druhém konci telefonu a típl to. Oddychl jsem si. Nevím, co budou dělat ale budiž. Hlavně že sem Aly nepřijde.

Zvedl jsem hlavu od mobilu a zahleděl se přímo do Christianových očí. Uskočil jsem leknutím dozadu a málem se svalil na zem. Chladně mě pozoroval a čekal, až se uklidním.

,,Za pět minut na záchodě." Zavrčel a pokynul mi rukou k záchodům. Vybavilo se mi naše první setkání. Bylo to den po novoroční párty. Na té párty se stalo něco, co se nikdo nesmí dozvědět. No a aby tomu Chris předešel tak mě začal mlátit. Normální člověk by se začal chovat hezky, ale on ne. On je totiž nenormální, jak jsem zjistil za těch pár let.

Chris nepřišel za pět minut. Přišel hned po mě. Divil jsem se, když za ním nepřiletěla kupa lidí s telefony nebo aspoň jeho parta.

,,Co chceš?" Přimáčkl jsem se ke stěně. Možná jsem se ho bál víc, než jsem si ochoten přiznat. Polkl jsem tak, že se mi až sevřel žaludek a v břiše se mi usadil nehezký pocit.

,,Aly a můj bratr." Zavrčel Chris a jeho obličej přitiskl skoro až na ten můj. Připadal jsem si jako malé štěně vedle obrovského cizího psa, který mě chce sežrat. Bál jsem se ho hrozně moc. Má hlava si přemílala všechny události, které by mohly nastat a tím mi moc nepomáhala. Kolena se mi podlamovala strachem, nemohl jsem se nadechnou, v podbřišku se mi dělalo úzko, oči jsem jen tak tak udržel suché.

,,Co s nimi?" Zeptal jsem se nechápavě. Odfrkl si a pak plivl na zem. Kouknul se mi zase do očí a olízl si spodní ret. Přitom si jazykem pohrál s jeho kroužkem ve rtu.

,,Dane, nedělej blbího. Nevyplatí se ti to." Zasyčel a přiblížil se ke mně ještě víc. Ještě víc jsem si přimáčkl ke zdi. Chytil mě jednou rukou za zápěstí a pevně ho stiskl. Jeho obličej se víc naklonil k tomu mému. Byl jsem si jistý že chce udělat to co na té párty.

,,Já nic nevím." Zakňučel jsem a tak ho probral z transu. Zkroutil mi ruku za zády a nalehl na mě.

,,Dane... neprovokuj." Zasyčel. Možná by opravdu bylo občas lepší nic nevědět.

,,Opravdu." Zašeptal jsem. Ale to už se Chrisovo koleno ocitlo na mém břiše a mě do těla pronikala štiplavá bolest, která se vracela v pravidelných intervalech. Nakonec se proměnila v tupou a potom ji přebila jiná. Bolest mích kolenou jak dopadly na dlažbu. Pak mi zase Chrisova noha narazila do břicha a tak mě přesunula až k záchodu. Měl jsem bolestí pevně sevřené oči, věděl jsem, že nejspíš brečím a bylo mi to jedno. Bolelo to hrozně moc a já tušil, že on ale ještě neskončil.

,,Takže ještě jednou Danielku, víš o nich něco?" Zeptal se. Mou hlavu držel ve vzduchu za mé černé vlasy a syčel mi do ucha.

,,Ne." Vzlykl jsem a pevně sevřel oči. Má hlava se ponořila do záchodové mísy a zanedlouho jí zalil proud studené vody. Chris mou hlavu pod tím proudem držel a já se dusil, cítil jsem, jak se moje plíce zaplňují vodou a já už opravdu nemohl dýchat.

Chris mě vytáhl a hodil semnou o zem. Plival jsem vodu na všechny světové strany a svíjel se do klubíčka.

,,Až se tě zase budu ptát, nelži mi." Zavrčel a odešel.