Příběh Kirsten Moon

1. Část- Bál

Jedu kočárem taženým černým koněm. Sedím na černé lavici a naproti mě sedí moje dvorní dáma. Na sobě mám fialovo-bílé šaty a stahující korzet. Z vlasů mi kadeřnice učesaly překrásný účes doplněný fialovým kloboučkem.

Kočí zastavuje před zámkem hraběnky Cartwrightové (Kartvrajtové).             

,,Tak, slečno. Můžeme jít." oznámí mi Anna.

Vystupujeme z vozu a jdeme k zámku. Jakmile vystoupáme po mírně zakrouceném schodišti, sluha stojící u dveří nám je otevírá. Potom jdeme několika chodbami do velkého sálu. Anna tu není poprvé, takže se za chvíli dostáváme k sálu. Další sluha nám otevírá velké dřevěné dveře a my vstupujeme dovnitř.

Jdeme za hraběnkou, která sedí na měkké židli a zdravíme jí. Anna se s ní ještě o něčem baví. Já pozoruji, jak ostatní lidé tančí a sedám si na podobnou židli, jako sedí hraběnka.

,,Smím prosit?" ptá se mě muž v černém obleku a s bílou parukou a nabízí mi ruku.

,,Ale jistě." odpovídám a vkládam dlaň do té jeho. S jeho pomocí se ladně zvedám a kráčím do prostřed sálu. Tam spolu tančíme skoro celý večer a povídáme si. Je docela milý. Asi v deset se u mě objevuje Anna.

,,Slečno, už musíme jít. Je pozdě!" říká mi a zakrývá si ústa vějířem, aby zakryla zívnutí.

,,Tak jeď domů, já potom přijedu." říkám jí.

,,Ano, já tady slečnu svezu. Mám to po cestě." nabízí se ihned Adam(můj tanečník).

,,Dobře. Ale do půlnoci ať jste doma." svoluje nakonec Anna. Potom odchází a my se dáváme znovu do tance. Adam se mě ptá na různé věci, já mu na ně odpovídám a taky se ho sem tam na něco zeptám.

Jdeme ke stolu s občerstvením a bereme si tam jahodu, kterou máčíme v čokoládě, tryskající z fontánky.

,,Vypadáte nádherně, slečno. V těch šatech vám to sluší." Říká mi.

,,Děkuji, ale fialovou moc nemusím. Raději mám modrou. Ale ta se v mém šatníku příliš nevyskytuje, bohužel." trošku se červenám. ,,A jáká je vaše nejoblíbenější barva?" ptám se ho.

,,No, asi zelená." odpovídá. ,,Už bychom měli jet, aby se vaše dvorní dáma nezlobila." připomíná mi. Teprve teď si všímám, že je za patnáct minut půlnoc.

,,Ach ano, to bychom měli." přikyvuji. Ještě se jdeme rozloučit s hraběnkou a potom již spěcháme k vozu. Adam mi ze slušnosti otevírá dvířka a podává ruku. Ladně naskočím do vozu, Adam také a jedeme směrem k mému domovu. Nejedeme dlouho a za chvíli už kočí zastavuje koně.

----------------------------------------

Ahoj, tak první část nového a prvního příběhu je tady, snad se vám bude líbit. Napište mi, co si o tom myslíte. Pokračování se pokusím napsat co nejdřív, možná bude i dneska.                       Tak zatím ahoj :-)