Příběh Kirsten Moon

4. Část- Nová škola

Češu si své čokoládově hnědé vlasy a nechávám si je rozpuštěné. Na sobě mám šaty ke kolenům a ještě si obuji hnědé páskové boty. Ještě se trochu líčím a potom sbíhám dolů, kde si obouvám boty. Nakonec vycházím na terasu a zamykám dveře.

Jdu škole. Včera jsem si prošla město, kde nyní bydlím, takže nemusím moc bloudit. Nastupuji totiž na novou školu, už asi po sté. Prvních pár škol jsem byla trochu nervózní při nástupu na novou školu. Ale zvykla jsem si. Aby taky ne, dělám to takhle těch třista let. Letos je rok 2016 a mám třísté výročí mého upírství.

U školy stojí parta kluků, co drží za bok nějaký zmalovaný holky a kouří. Pak je tu taky parta lidí, co se učí. Kuřáci na ně pokřikují a smějou se jim. Šprti si jich ovšem nevšímají a dál se věnují učení. Procházím kolem nich a jdu do ředitelny. Cestou se řídím ukazately.

Když stojím u dveří ředitelny, klepu na dveře. Když mě ředitel pozve dál, beru za kliku. Slušně ho zdravím a sedám si na židli naproti němu. Je to asi čtyřiceti letý muž s knírem a místy prošedivělími, jinak černými vlasy. Říká mi, kde budu mít třídu, kdo je moje nová učitelka a tak. Potom mi říká, že mi školník ukáže, kde mám skříňku.

,,Tak na shledanou, slečno Moonová."Říká mi nakonec a podává mi ruku.

,,Na shledanou, pane řediteli." oplácím mu pozdrav a ruku přijímám. Lehce mi s ní třese a potom odcházím. Za dveřmi skutečně čeká školník a ukazuje mi skříňku. Může mu bít tak padesát a má skoro šedé vlasy a modré oči.

,,Tak, tady je vaše skříňka." ukazuje na skříňku. ,,Teď vám ještě ukážu, kde máte třídu." pokračuje a vede mě chodbou a po schodech do posledního patra. Škola jich má celkem pět. Tam mě opouští a já klepu na dveře kabinetu mojí nové třídní, která je hned naproti třídě.

,,Dále!" ozve se tlumeným hlasem. Otevírám dveře, které vržou, a vstupuju dovnitř. ,,Á, to jste vy. Moje nová žákyně." usměje se na mě mile. Probíráme spolu nějaké věci a asi dvě minuty před zvoněním se učitelka zvedá se slovy: ,,Tak pojďte.".

Se zvoněním vstupujeme do třídy. Tam je docela velkej bordel a několik kluků tam běhá. Taky jsou tam holky, co se mačkají u zrcadla a kontrolují si na poslední chvíli líčení. Když ale vidí učitelku, všechny holky i kluci jdou na své místo. I tak tam ale panuje hluk a někteří hází papírky.

,,Ticho!" snaží se učitelka sjednat si klid. Moc to ale nepomáhá. ,,Ticho, třído!" zakřičí znovu a to už většina ztichne. ,,Chtěla bych vám představit vaši novou spolužačku, Kirsten Moonovou. Kirsten, posaď se do zadní lavice támhle k Michaelovi." Říká mi učitelka. 

Jmenovaný vzhlédne od lavice, ale když mě spatří, dál se znuděně dívá na lavici. Jdu tedy do zadní lavice k Michaelovi. Sedám si na židli a malou kabelku dávám vedle stolu.

,,Ahoj, já jsem Kirsten." představuji se a nastavuji mu ruku. Znuděně se na mě dívá.

,,Vim, kdo seš!" odsekává nakonec a ignoruje mou ruku. Uraženě otáčím hlavu a sleduji učitelku. Vítá nás a ptá se, co jsme dělali o prázdninách. Jako první vyvolává mě (bohužel) a chce po mně, abych se i představila. K tomu mám ještě stát. Ach jo.

Stoupám si tedy, ač nerada, a začínám mluvit.

,,Jmenuji se Kirsten Moonová a jsem tady nová. Je mi 18 let a nemám sourozence ani zvíře. Narozeniny mám 2.9., takže dnes. Stěhovala jsem se už po třetí. A to je asi všecko, co byste o mně měli vědět." vyprávím jim.

,,Dobře. A co jsi dělala o prázdninách?" ptá se učitelka.

,,No, krom stěhování jsem byla u moře v Řecku. Taky na chalupě a na horách. Taky jsem byla na kurzu lezení a na táboře jako pomocná vedoucí. A doma." Říkám a sedám si.

Učitelka vyvolává ještě další žáky.

Když zvoní, učitelka nás zdraví a odchází. Třídou se zase ozývá křik. Dneska máme dvě hodiny, takže mě ještě jedna čeká.

Přemýšlím o nové třídě, když se za mnou vesele ozve: ,,Ahoj." otáčím se a vidím nějakou zrzku s dvěma culíky, zelenýma očima a širokým úsměvem.

,,Ahoj." odpovídám.

,,Ty seš nová, co? Já jsem Verča." představuje se mi.

,,Kirsten. Jo, jsem nová." usmívám se na ní.

,,Já vim, jak se jmenuješ. Přeju hodně štěstí, budeš ho potřebovat. V týhle třídě." upozorňuje mě.

,,Proč?" divím se.

,,Jsme nejhorší třída na škole. Co se prospěchu, chování a bordelu týče." vysvětluje.

,,Aha, tak to jo. Díky."

Verča už je na odchodu, když se najednou ještě otáčí. ,,Přeju vše nej k narozkám, Kir. Můžu ti tak říkat, že jo?" ptá se.

,,Jasně, že jo. A díky!" usmívám se. Potom už zvoní a do třídy vchází učitelka. Vysvětluje nám nějaké věci a potom nás pouští.

Nejdu na oběd, proto se vydávám rovnou domů.

,,Kir, počkej!" slyším najednou za sebou. Otáčím se a vidím Verču, jak za mnou rychle jde. Zastavuji se a čekám, než za mnou dojde.

,,Dík, žes na mě počkala." usmívá se.

,,Aspoň nejdu sama." oplácím jí úsměv. ,,Kde bydlíš?" ptám se.

,,V ulici Luční. A ty?" oplácí mi otázku.

,,V ulici Pražská." odpovídám.

,,Hm, tak to jsme dost daleko od sebe." říká smutně. ,,Já už musím odbočit. Tak ahoj, uvidíme se zítra." loučí se se mnou.

,,Ahoj zítra." říkám. Máváme si.

Doma se převlíkám a dělám si jídlo. Mám špagety s kečupem. Potom si zapínám televizi a obědvám.

Když dojídám, myju nádobí. Najednou mi kručí v žaludku. ,Ale ne!' Říkm si vduchu. Vím, co to znamená. Budu muset jít lovit.

------------------------------

Je tu další část příběhu. Snad se vám to líbilo. Budu ráda za hvězdičku i komentář.

Tak ahoj u další části

Papa