,,Děje se něco, An?" ozval se za mnou Otýliin starostlivý hlas. Vyděšeně jsem sebou cukla a všimla si, že křečovitě svírám parapet a upírám svůj pohled někam do tmy.
Přinutila jsem se odtrhnout svůj pohled od okna a otočila se k Sebastianovi a Otýlii, kteří mně poněkud znepokojeně sledovali. Už jsem se nadechovala k odpovědi, ale zarazila jsem se. Co když mi nebudou věřit? Havran, který odposlouchává náš rozhovor a ještě se mi tlemí jako zhulený vrabec? No dobře, přiznávám; nahlas to zní opravdu šíleně.
Vrátila jsem se zpátky do reality a zadívala se na Otýlii a Sebastiana. ,,Ale kdepak! Jen jsem strááášně unavená. Vy snad ne?" Na důkaz svých slov jsem zívla a pak jsem s rozběhem skočila do postele, která byla k mé smůle zřejmě z kamene. Zaúpěla jsem, ale ani jsem se nepohla, protože jsem právě zjistila, že to s tou ospalostí nebyla lež.
Slyšela jsem, jak Sebastian a Otýlie něco říkají, ale nedokázala jsem rozeznat slova. Byla jsem již v plné moci sladké nevědomosti, jež nazýváme spánek.
Bohužel jakýsi nežádoucí živel v podobě velmi vysoce posazeného ječáku přerušil můj posvátný spánek.
,,Ty zabedněnej koni! Proč tady ječ...No doprd*le!" V okamžiku, kdy jsem si všimla jantarového páru očí, jež zářily jako víkend v kalendáři, jsem pochopila proč Otýlie tak zaječela.
Nemám nejmenší tušení, jak dlouho jsem jenom nechápavě zírala na jantarové oči a snažila se pochopit, jak je možné, aby v té neprostupné tmě takhle žhnuly, ale moc dobře vím, co mě probralo. Studený vánek, který způsobil, že mi po celém těle naskočila husí kůže.
Ale vždyť jsem to okno zavřela!
Vyděšeně jsem vytřeštila oči a snažila se přimět svůj strachy zdřevěnělý jazyk zavolat aspoň to prosté a jednoduché; pomoc.
Teprve ve chvíli, kdy na mně to stvoření mrklo se mi z hrdla vydralo vystrašené zavřeštění, které nejspíš vzbudilo celé město.
Ahojda všichni kdo tohle čtou (stále nemůžu uvěřit, že to opravdu někdo čte :D).
Nejdřív bych chtěla moc poděkovat za všechnu pozitivní odezvu k tomuto příběhu. Strašně moc si jí vážím a pokaždé mi vykouzlý úsměv na tváři. :)
Dále se chci omluvit za to, že jsem tak dlouho nevydala novou kapitolu, ale stalo se pár ošklivých věcí a se špatnou náladou se prostě psát nedá.
Slavnostně přísahám, že od tohoto okamžiku budu vydávat pravidelně (tedy spíše se budu snažit). :D
A nakonec omluva za krátkost kapitoly, ale příště to vynahradím. :D
No... to bude zatím asi vše.
Sayonara :D
ČTEŠ
SNK - V jejich světě?
FanficUmíte si představit, že by jste se dostali do světa lidožravých titánů? Do světa, kde nenajdete zásuvku, skrz kterou by jste si nabili telefon, wifi, elektroniku a bohužel ani splachovací záchod? Do světa, ve kterém na vás všichni čumí, jako na nejv...
