Special One | Jack Frost | CZ

~2~

Z pohledu Ellie:

Otevřu těžká víčka a prudce si sednu. Hlavu si podepřu rukou a koukám na svoje kolena.

Konečně to skončilo...

Snažím se zadržet slzy, které se mi hned po probuzením, nahrnuly do očí. Jsem silná. Dokážu zadržet slzy. I přesto, že tu nikdo, před kterým bych se mohla ztrapnit, není i tak jsem se nechtěla rozbrečet. Vždyť se mi noční můry zdají už od narození! Mohla bych si už zvyknout. Ale... Je to těžký...

Neboj Ellie... Je to jenom noční můra. Nic z toho není skutečný!

Snažila jsem se zapomenout na ten hrozný sen, který se mi nezdál poprvé.

Zdvyhnu hlavu s myšlenkou, že se půjdu obléknout. První co uvidím je bílovlasý kluk s hůlkou nebo spíš s klackem životní velikosti, který sedí na mé menší skříni a pozoruje mě. Vyděšením potichu vyjeknu a rychle couvám na druhý konec postele dál od něj. Vyděšeně a zároveň zvědavě si prohlížím kluka. Má bílé vlasy, světlé oči, světlou pleť, mikinu s kapucí, úzké kalhoty, velký klacek a to nejdivnější co na něm bylo jsou jeho bosé nohy. Žádné boty ani ponožky...

Neznámý v mém pokoji se trochu vyděsí a sjíždí mě pohledem. To ticho, které tu panuje se mi ani trochu nelíbilo.

,,K-kdo jsi?! Jak-jak ses sem dostal?!" vrhnu na něj podezíravý pohled. Bělovlásek se zděsí ještě víc.

,,Ty... Ty mě vidíš?!" zeptá se a rty dá do lehkého úsměvu.

,,Em... Jo, proč bych neměla?" jeho přítomnost a chování mě znepokojovalo.

Natáhnu ruku k nočnímu stolku vedle mé postele a snažím se, stále dívající se na podivína, nahmatat nějakou věc, kterou bych po něm mohla hodit. Nemůžu nic nahmatat a tak se zapřu za stolek a tím docílím jenom bolestivým pádem z postele přímo na stolek. Praštím se do hlavy a tak si ji rukou chytnu. Uslyším tiché kroky jako od baletky, které se ke mně přibližují a poté si ke mně klekají.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se ustaraně a svojí rukou mě chytne za rameno. Kývnu jako na odpověď a sednu se na postel. Ovšem mě celou dobu podpírá. Kouknu se mu hluboko do očí. Kéžbych viděla jejich opravdovou barvu a né jenom světle šedou... Byla by to určitě nádherná barva. Je to divný pocit se koukat přímo do očí tomu kdo se zjevil z ničeho nic před tvojí postelí a neublížuje ti, ale pomáhá.

,,A teď už mi konečně řekneš kdo jsi?" zvážnim a mírně nakrčím obočí. Chlapec se usměje a hrdě odpoví:

,,Jsem Jack... Jack Frost..."

❄❄❄❄❄❄❄❄❄❄

Ano kapitoli budou opravdu takhle krátké :D Snad to tolik nevadí ^^

~Ellie~