Special One | Jack Frost | CZ

~4~

,,Vidím černobíle."

Jack sebou trochu cukne, ale pak se uklidní a dělá jako by nic. Nemyslím si, že by mě soudil. Spíš to asi nečekal.

,,Teda já nevim jestli je to kvůli mé barvosleposti, protože mám i jiné problémy. Ale kvůli tomu si taky nemyslím, že bych měla noční můry." dovysvětlím. Jack se zamyslí a po chvíli chce asi něco říct, ale ozve se moje matka z prvního poschodí:

,,Ellie! S kým si to povídáš?" zeptá se hlasitě a já stuhnu. Kouknu se na Jacka a ten se jenom usměje a kývne hlavou.

,,Eeeh s Jackem!" odpovím nakonec. Z prvního poschodí uslyším matčin smích.

,,Zlato, jsem ráda, že jsi si našla nového kamaráda, ale teď pojď na snídani."

,,Jo už jdu!" poslední slovo jakoby zazpívám. Obrátím se zpět na Jacka, který na mě hledí s nakrčeným obočím.

,,Nového kamaráda? Jsi ve škole oblíbená?" řekne a koutky úst dá do lehkého úsměvu.

,,Právě, že vůbec. Ve škole jsem nikdy neměla kamarády a pořád nemám. Mámě jsem lhala, že nějaký kamarády mám, ale důvod proč jsem chodila domů pozdě nebyl takový, že bych byla s kámošema, ale byla jsem vždycky sama. Jenom jsem se jen tak procházela po rybníku." hlesnu a sklopím zrak.

,,To je mi líto." rekne soucitně. I on si prožil něčím podobným. Přece jenom byl několika staletí pro všechny neviditelný.

,,V pohodě. Zvykla jsem si." zalhala jsem. Na každodenní šikanování se nedá zvyknout.

,,Mohl bych dneska s tebou šel do školy?" řekne Jack milým hlasem a povytáhne obočí. Na jeho nápad nic nenamítám. Nějaká ta společnost by se hodila.

,,Jo, jasně." řeknu a mile se úsměju. Možná by mi mohl opravdu pomoct.

❄❄❄❄❄❄❄❄❄❄❄