Special One | Jack Frost | CZ

~1~

Z pohledu Jacka Frosta:

Skáču ze střechy na střechu jako vždy. Prohlížím si spící děti, které díky Sandmanovi poklidně sní. Zastavím se, ale u okna jedné holky, kolem patnácti let, která se v posteli vrtěla a silně vydechovala. Skočím k ní do pokoje přes okno a chvíli ji pozoruju. Bezpochybně se jí zdála noční můra.

Jakto, že Sandy zapomněl na tuto dívku?

Skočím zpět do ulic hledat Sandyho. Naštěstí mi to netrvalo dlouho a to usmívající se sluníčko najdu.

,,Snady, odvádíš skvělou práci, ale zapomněl jsi na jednu holku." řeknu mu a on jen přikývne hlavou. Rozběhnu se směrem k domu té dívky a Sandy za mnou poslušně lítá na pegasovi, kterého si vytvořil.

Když k ní dorazíme tak Sandy se trochu vyděsí, ale potom na ni pošle svůj snící prach na dobrou noc. Prach chvíli krouží nad její hlavou, ale nezobrazuje se na něm žádný sen. Dívka se však na chvíli uklidní, ale pochvilce se prach rozsype a dopadne na dívku, která sebou hned začne zase škubat. Trochu se vyděsím. Nikdy jsem neviděl někoho komu by Sandy se sny nepomoh. Sandman to zkouší o to samé ještě několikrát, ale výsledek je stále stejný.

,,Máš pravdu Sandy. Tohle je opravdu divné. Víš co? Ty jdi zpět do práce a já tady počkám dokud se neprobudí a zkusím zjistit co se děje, že nemůže mít dobré sny." řeknu mu a on jen pokrčí rameny a dejde oknem.

Jdu k té škubající se dívce a chvíli ji pozoruji. Moc rád bych jí pomoc, ale pravděpodobně jsem pro ni neviditelnej, takže se jenom dotku jejího ramena a snažím se ji trochu uklidnit pro případ vzbudit. Nic, ale nefunguje. Jakoby se nemohla probudit.

Chudák holka... Musí se ji zdát něco hodně zlého.

Začínají mě bolet nohy a vypadá to, že ji zatím nemůžu nijak pomoci, tak si sednu na stůl, který je před její postelí a pozoruji neklidnou spící růženku.