Justin, my darling

1.

,, Sakra Bell, otevřeš mi už konečně?" slyšela jsem od dveří. A jéje, Bia už je tady. ,, Už běžím Bian!" zařvala jsem. Seběhla jsem dolů ze schodů a Bia už byla v kuchyni, mamka jí otevřela. Donuty byly na stole. ,, Mami, ty jsi boží," vydechla jsem, hned jak jsem je spatřila. Takový servis nemá kde kdo. ,, Kdy se konečně uráčíš mi napsat?" začala hned Biana, která už samozřejmě stihla jeden sníst. Bia je moje nejlepší kámoška, má kaštanově hnědé vlasy jako já, modré oči a nosí brýle. Měří zhruba 172 cm, je hrozně vysoká. Postavu má tak akorát, i když furt nadává jak je tlustá. Její oblíbená barva je modrá a nejradši nosí džíny.
,, Promiň, Bio, užívám víkendu."
,, A já tady za tebou lítám jak splašená..."
,, Co vlastně potřebuješ?"
,, Děláš si srandu? Jsem tu ohledně toho koncertu, ne?"
,, No jo! Já málem zapomněla!"
Během našeho rozhovoru jsme stihly sníst polovinu donutů a vypít čaj. Došly jsme nahoru, já se převlékla a začaly jsme diskutovat o tom, co si vezmeme na sebe, a tak dál... Odpoledne mě čekal sraz s mou kapelou - The Pumpkin's. Přehráli jsme pár písniček, a pak jsem jim sdělila o svém nastávajícím zážitku. Všichni byli ohromení a ten den už jsme nemluvili o ničem jiném.

Rifle, červená košile kolem pasu a černé tílko. U bot jsem nejdříve nevěděla, ale mamka mi nakonec půjčila svoje černé conversky. S Fredou jsem se ani neloučila, protože jsem věděla, že by ji to zničilo ještě více než teď. Už takhle na mě závistivě koukala. Nemohla se mnou jít, jelikož její našetřené peníze ani zdaleka neodpovídaly částce, kterou jsem za koncert utratila já. Bylo mi jí celkem líto... Ale teď už se snažím myslet hlavně na to jaké to bude až ho opravdu uvidím, na vlastní oči. S Biou máme sraz před sálem. Na koncert jsem zvolila pouze lehké líčení, žádné přehnané smokey eyes, či něco takového. Decentní třpytivé stíny, řasenka a rtěnka v barvě pleti, nemám moc ráda své rty, protože jsou velice úzké a rudé rtěnky by akorát zvýraznily, jak jsou nevýrazné. Pár černých a stříbrných náramků krásně doplňují můj top. Fuu, den D je tu. Za půl hoďky tam budu.

Bia už dávno čeká před vchodem. ,,No konečně! Už jsem se bála, že ne přijdeš!" Ještě jsme prohodily par slov, a pak nezbývalo nic jiného než jít dovnitř. Po neskutečně dlouhých deseti minutách jsem se dočkala. Jakmile jsem ho spatřila, zatajil se mi dech. Oděn v bílé mikině nad kolena, kšiltovce, a s lehce neoholeným strništěm. Přišel k mikrofonu a nádherně se usmál. Po sále se rozléhal jekot, davy fanynek přímo šílely! A pak začal.. Byla to písnička Sorry. Naprosto jsem tady vydala duši, koncert jsem si užívala plnými doušky a nemohla jsem ani uvěřit tomu, že se mi splnil sen. Ano, stála jsem tady a přímo přede mnou zpíval Justin Bieber! Bylo to jak v pohádce.. Měla jsem pohled přímo na něj, já jsem totiž věděla, proč si vybrat zrovna tohle místo... Po dalších odehraných písničkách to přišlo. Ten okamžik, na který jsem celou dobu čekala. Poslední písnička, pro kterou si vybere náhodnou dívku, aby zpívala druhý hlas. Je to tady.
,, Chtěla by si se mnou některá z vás zazpívat?" Řev, až z toho zaléhaly uši. Fanynky nemohly uvěřit svým uším. Samozřejmě, že se všechny přihlásily! Až na jednu. Tou jsem byla já.

A další kapitola je tu. Vím, že tyto dvě první nejsou moc záživné, ale nějak začít musím. V další kapitole už se to možná rozjede, tak pište, co na to říkáte..