Jen jedna dívka se nepřihlásila. Tou jsem byla já. Nechápu to! Proč? Měla jsem přece tolik odvahy, tolik jsem se na to těšila a teď, když mám největší šanci tak to promrhám? Tak jsem si říkala, že to bude super událost, něco zajímavého se konečně stane... A teď? Teď mám ruce jak zmrzlé a nejsem schopná aspoň jednu zvednout?
,,Tak co, chtěla by některá z vás?" zaburácel jeho tak medově příjemný hlas. Další k nevydržení hlasitý jekot. Dívky pískaly a vřeštěly jak jen mohly. Chvilkami jsem myslela, že už možná slyším jen pískot ve svých uších.
,, Jestli si chce některá z vás se mnou zazpívat, můžeš to být jedině ty." zaslechla jsem a tak jsem se probudila ze svého přemýšlení, abych viděla, která má to štěstí. Které z nich se poštěstí to, že bude v novinách v televizi i v ostatních médiích, bude mít nadosmrti nezapomenutelný zážitek, který jí jen tak někdo nevezme, bude se mít úžasně, protože se s ním seznámí, stanou se přáteli. Ach, jak té dívce budu závidět, a budu si vyčítat, proč jsem se v onen osudný okamžik nedokázala ani trochu pohnout.
Zvedla jsem hlavu a ucítila na sobě závistivé pohledy. Nechápala jsem. Všechny dívky na mě nemile hleděly, včetně Bii. Však jakmile jsem hlavu otočila, poznala jsem, proč je tomu tak. Justinův prst ukazoval přímo na mě? Cože? Jak je tohle možné? Tváře mi hořely, byla jsem úplně rozrušená. Myslela jsem si, že se mi to asi jenom zdá. To je to co jsem si tak přála, celé roky o tom snila, zkoušela si představit jaké by to bylo... A náhle je to opravdu tady. Já, já tomu nedokážu uvěřit, co se to se mnou děje?
,, Pojď, prosím" podal mi Justin ruku a já se vyhoupla na pódium. Věnovala jsem mu letmý úsměv. Myslela jsem, že asi omdlím.
,, Jak se jmenuješ, krásná dívko?"
S rozklepanýma rukama (vlastně jsem byla rozklepaná celá) jsem odpoveděla: ,, Jsem Annabella."
,,Tak jdem na to Bell" řekl, a věnoval mi úsměv. Náhle se rozezněla písnička, a byla to moje oblíbená! Love yourself. Ach bože... Opravdu se mi to nezdá? I přesto jak jsem byla rozklepaná si myslím, že druhý hlas se mi povedl výborně. Musela jsem byt úplně rudá. Chtěla jsem se vrátit zpátky do hlediště, ale Justin mě zadržel.
,, Nemohla bys na chvíli?" vyslovil.
Nic jsem neříkala a šla jsem. Vzadu byl konečně klid, až na rádio, které tu někde hrálo.
,, Líbíš se mi," řekl, a já už opravdu myslela, že asi padám do mdlob. Tolik věcí najednou? Je toho na mě moc, nedokážu to vůbec pochopit.
,, Nechceš někdy někam zajít?" Jsem v háji. Došla mi slova.
,, Jo, tak jo..?"
,, Díky.." A najednou se ke mně začal nějak nebezpečně přibližovat.
Nebojte, v příští kapitole už se to rozjede!😃
ČTEŠ
Justin, my darling
Fanfiction"Stála jsem za rohem, když v tom se to stalo..." Smělá Anabella se poprvé setkává se svým idolem. Všechno začíná pohodově, oba dva se do sebe zakoukají a vznikne z toho vztah, jenže záhy se vše zvrtne a Anabella zjišťuje věci, o kterých neměla ani p...
