XLII.

239 24 4
                                    

,,Bene..."

,,..."

,,Zlato?"

,,..."

,,No ták. Musíš se vzbudit!"
Malá dívenka, s ještě vlnitými vlasy a v plesových šatech, stála nad postelí a sledovala spícího chlapce.
Ben skoro nejevil žádné známky života.
,,No ták..." rozzvlykala se.
,,Ššš..." utěšovala ji Bernadet.
,,Nesmí umřít! Nesmííí!!!" brečela.
Slzy jí stékaly po tvářích a s sebou braly i jemný make-up.
,,Ne... neumře." začaly se zaplňovat oči slzama i Bernadet.
Lukas jen mlčky stál u kraje postele a sledoval klidný výraz svého syna.
,,Proč zrovna ON!" pevně stiskla Benovu ruku.
Náhle do pokoje vešla sestra: ,,Omlouvám se, ale časový limit vypršel a vy bohužel musíte odejít. Klidně přijďte zítra."

Bratr Na Jedno Léto (short story)Kde žijí příběhy. Začni objevovat