Ranger's little secrets

Nečekané setkání

Gilan ujížděl po prašné cestě a přemítal, co všechno se může zkazit. "Když se něco může pokazit, očekávej že se to pokazí. Pak ti to aspon nezkazí náladu" tuhle větu mu Halt vtloukal do hlavy od začátku svého učení na hraničáře a Gilan si na svého učitele vzpomněl za dnešní den už nespočetkrát. Kéž by tu byl, pomyslel si Gilan,  zatímco rovnoměrně klusal do kopce. Halt byl ale u Crowleyho, aby podal hlášení o novém napadení,  zatímco Gilan měl  jet rovnou do vesnice, aby se vetřel do důvěry k místním a mohl tak zjistit co nejvíce informací. Podle důvěrohodných zdrojů  do Araluenského království proniká nová náboženská sekta, která propaguje zlatého boha Alseiase a nazývá se Nezasvěcení. To by nebylo tak strašné, kdyby ty lidé tam nebyli samý podvodník a šmejd a neokrádali obyčejné vesničany. S Haltem měli za úkol sektu vyvrátit a zločince uvěznit, jenže Halt si myslel že je to na něj moc velké sousto a jel za pomocí k veliteli Hraničářského sboru, Crowleymu. Nejspíš to jsou dávní přátelé, pomyslel si, když si vzpomněl na bezmeznou důvěru, kterou mezi sebou dva muži měli. Nicméně, byl to Gilanův první pořádný úkol a on měl v plánu ho pořádně zmáknout. Teda pokud se nic nepokazí. Ozvalo se zafrkání a hnědý kůn pohodil hřívou. "Nebud pořád tak pesimistický."  Gilan se ušklíbl."Tobě se to řekne. Ty nemusíš vysvobozovat vesnici od tý sekty." Blaze po něm lupl svým hnědým okem. "Já ale zase musím zachranovat tebe. A to je mnohem horší." Načež švihl ocasem dávaje najevo, že další argumenty  jsou zbytečné.  Ach jo, pomyslel si Gilan. Já u toho koně nikdy nebudu mít poslední slovo.

O pár hodin později už Gilan přijížděl k vesnici, když  Blaze lehce pohnul uchem dopředu dávaje svému pánovi najevo, že se někdo blíží. Gilan  napnul tětivu a připravil si střelu, pro případ že to nebude přátelské setkání. Zajel do lesa a nohou dal Blazeovi povel, aby byl zticha. A opravdu, na prašnou cestu vyběhla malá postava, která ztěžka oddechovala a bylo vidět, že od někoho utíká.  Za ní jel tryskem vousatý muž na černém koni. Malá postava se zastavila a zoufale se podívala na všechny strany. Bylo vidět že nemá kam utéct. Jezdec se přibližoval a postava zoufale vykřikla. To už ale svíral Gilan v ruce střelu a vkládal ji do tětivy. Napnul luk do plného nátahu až se pravý ukazovák dotýkal pravého koutku rtu a hluboce se nadechl. Viděl cíl a věděl jak dlouho trvá, než střela dosáhne svého  cílu. Zhodnotil rychlost jezdce i odklonění luku a vystřelil. Cítil, že zamířil dobře a věděl, že střela dosáhne svůj cíl. A opravdu, o vteřinu později se černá střela  zabodla do hrudi muže a ten se s překvapeným výrazem svalil z koně. Vraník vstal na zadní a odklusal pryč. Malá postava se s výrazem děsu otočila na hraničářova učně a chystala se vzít do zaječích, když vtom Gilan promluvil: " Neboj se, já ti neublížím. Jsem pocestný a  jedu do nejbližší vesnice abych našel místo kde bych mohl přenocovat. Řekl bych, že ti asi nebude moc líto, že jsem ho postřelil, co?"  Malá postava přišla blíž a promluvila: "No jen aby. Znám takové pocestné. Při nejbližší příležitosti mě určitě zatáhneš do nějakého křoví a tam Bůh mě ochranuj" Gilan s překvapením zjistil, že ten hlas patří dívce. Tak malá a tak průbojná, pomyslel si a chtě nechtě se musel usmát. "Kdyby ses ted mohl vidět." rozesmála se dívka. "Vypadáš, jako by ti někdo pod nos strčil smradlavou rybu a potom tě donutil ji sníst syrovou" To už se Gilan rozesmál na celé kolo a zvědavě si měřil malou osůbku. Mohlo ji být tak 17, stejně jako jemu, možná trochu mladší. Veselou pohlednou tvář lemovaly krátké hnědé vlasy, které ji neposlušně trčely do všech stran a tvořily dojem, že jejich majitelka si ráda dobírá ostatní. Nebesky modré oči s jiskřičkami to jenom potvrzovaly. Na svůj věk byla poměrně malá, jenže to ji dělalo ještě víc roztomilejší,  Gilan byl na celou hlavu vyšší než ona,  ale vypadalo to, že dívce to vůbec nevadí. Dívala se na něj s otázkou v očích a Gilanovi došlo, že si ji prohlíží nějak moc dlouho. Zčervenal a snažil se to zamaskovat zakašláním, což ten moment udělalo ještě trapnějším. Dívčina se ale usmála od ucha k uchu a protáhla  mu ruku. "Jmenuju se Lindsay.  A jestli mě vážně nemáš v plánu znásilnit, tak mě prosím tě dovez zpátky do mojí vesnice. Mohl bys přenocovat u mě, můj otec vlastní místní hostinec. Nerada bych, abys spal někde v lese. Kdo by mě pak zachranoval?" Zasmála se. Gilan také protáhl ruku a uchopil její malou ručku do své, aby si s ní  potřásl. "Gilan. Moc rád zase přenocuji v teple. Jenom otázka. Co se stalo, že tě ten muž honil?"  Veselá tvář se zachmuřila a Lindsay odpověděla: "Nikdo neví, co se děje, ale od tý doby co do vesnice přišli nezasvěcení, pořád víc a víc na nás napadají zločinci. Kradou nám dobytek, zapalují domy a někdy i  zabíjejí lidi. Byla jsem u potoka pro vodu, když se ten chlap objevil. Nejdřív mě chtěl jenom praštit, jenomže jsem na něho vychrstla vodu a on se naštval. A tak jsem se snažila utéct než mě zabije." Gilan už o této druhé stránce Nezasvěcených slyšel od Halta a tak ho to nepřekvapilo.  Takže jsem tu akorát včas, pomyslel si. Ještě aby to stihli Halt s Crowleym, než to tady ti zločinci rozhrabou kámen na kameni. Pomohl Lindsay se posadit za něho a ona ho bez studu objala kolem pasu. Gilan pocítil bodnutí v hrudi. Tak krásně voněla, po čerstvě vypraném prádle. Cítil dosud neznámý pocit. Ta dívka se mu rozhodně líbila, o tom nebylo pochyb ale bylo v tom i něco víc. Pobídnul Blazea do cvalu a společně se nesli cestou do blízké vesnice, kde se měl pro Gilana změnit celý jeho život.

Aleluja! Nová povídka, nový příběh, nová kapitola. Jak se vám líbí? Mám pokračovat? Ocením komentáře a votes♡
Děkuju moc mé nejlepčejší kamarádce za dokonalý cover :3 Tento příběh věnuji tobě, jseš boží :)
TheBiggestLinda
Jinak pa lidi☆
E L I S A B E T H