Deník Tichošlápka.

3.Kapitola

Seděl jsem v rohu svojí cely a vzpomínal na dobu, kdy jsem chodil do školy.
První ročník: Jsem se seznámil s Poberty. A James se hned zamiloval do Lily. Na vánoce jsme byli my i holky ve škole. A to byla chvíle, kdy jsme se s holkama začali bavit. James Lily vyznal lásku a řekl, že ji bude milovat až do smrti. (No a vidíte, svůj slib splnil.) Lily ho v té chvíli nenáviděla a řekla, že ho nikdy milovat nebude.
Druhý ročník: James byl stále až po uši zamilovaný do Lily. Ale Lilyino srdíčko patřilo Srabusovi (jak mu říkali Poberti). James dal k vánocům Lily řetízek se srdíčkem. Naštestí Lily nevěděla, že je od něj a proto ho s oblibou nosila. James ten řezízek vybíral sd mnou a dali jsme za něj spoustu peněz. Dokonce i v tu noc v Godrikově dole ho měla na sobě.
Třetí ročník: Objevili jsme Komnatu nejvyšší potřeby a začali jsme pracovat na Pobertovsekém plánku. Nebylo to vůbec lehké a trvalo nám to několik let.
Čtvrtý ročník: Srabus řekl Lily ,,muslovská šmejdko" nevíme, proč to udělal, ale pro nás to mělo tu výhodu, že se s námi Lily začala konečně bavit. A to nebylo všechno, rostla do krásy, jak jen to šlo.
Pátý ročník: Konečně jsme dokončili Pobertovský plánek a to pro nás znamenalo hodně výhod. Konečně jsme věděli, co kdo dělá. A to znamenalo, že jsme se pohádali s Petrem, protože jsme zjistili, že se stýká se Zmijozelskými a to znamená s mojí hroznou sestřenicí, Bellatrix.
Šestý ročník: Zase jsme se začali bavit s Peterem. A Lily konečně podlehla kouzlu Jamese. A to pro nás všechny byl velký skok, protože k nám do party přibyl další člen. Chytrá rudovláska, která jim ráda pomáhala s úkoly.
Sedmý ročník: Všechno se změnilo. Voldemort nabíral síly a všechno se kazilo. Uživali jsme si poslední chvíle co jsme spolu trávili a nechtělo se nám toto úžasné místo- Bradavice opustit.

Po škole to bylo všechno jiné. Pořád jsme se s Poberty scházeli. A Lily otěhotněla. A pro ně nastalo velké rozhodnuti, kdo bude kmotr toho mrněte. Nejprve se navrhoval Remus a já nic nenamítal. Ale nakonec vybrali mě. Byla to pro mě pocta. Věděl jsem, že dítě Jamese a Lily bude číslo.
A teď tady sedím, v Azkabanu, každou chvilku se měnim ve psa, abych se nezbláznil a nevyšel ze cviku. Přemýšlel jsem jak uteču, ale kam bych šel? Nemůžu se jen tak objevit mezi lidmi, navíc až uteču budou mě hledat asi i mudlové. Musím počkat na správný čas. Teď ještě ne. Sice mě to velmi lákalo a taky jsem Remimu slíbil, že uteču a uvidíme se.
Chtěl jsem vidět Harryho víc než cokoliv. Jsem si jistý, že bude po tátovi. A doufám, že budeme přátelé, teda jestli mě do té doby nezabijou. Aspoň bych byl s Jamesem. Ale přece bych tady Remiho nenechal. Je normální, že mě takovéhle věci napadají ne? Opravdu je Azkaban to nejhorší místo, kde jsem kdy byl. Jediné co tady slyším je nářek vězňů. A podivné rány. Myslím, že jsou to zvuky, jak se vězni mlátí hlavou o zeď. Také tady slyším řev jako by někdo někoho zabíjel. Vlastně to tak je. Byl jsem rád, že jsem zvěromág a jako na psa na mě mozkomoři tolik nepůsobí. Nedokázal jsem si předsavit, že by se ze mě pomalu stával jeden z nich. Z těch mozkomorů, kteří lidem vysávají z duše všechno dobré. Nechtěl bych být součástí tohoto.
Donesli mi jídlo. Teda jestli se to rak dá vůbec nazvat. Byla to hnědá břečka, ale já jsem na to už byl docela zvyklí. Už 10 let jsem neměl nic jiného. To bylo to, co mi nejvíce chybělo dobré teplé jídlo, které mi donese někdo jiný než mozkomor.
Neměl jsem tady co dělat a každý den jsem sd utápěl ve vzpomínkách a to není dobře. Už od mala jsem se řídil tím, že hodně myslet není dobré. Ale teď jsem neměl co jiného dělat. Byl jsem příliš slabý, abych se vůbec postavil a v té chvíli mi to došlo. Musím nabrat sílu, abych utekl. A od té doby jsem nedělal nic jiného.