Deník Tichošlápka.

1.Kapitola

Už jsou to dva dny. Dva dlouhé dny po tom, co mi zemřel můj nejvěrnější přítel. Jeho manželka a jediné, co po nich zůstalo je jejich syn, kterému je pouze jeden rok. Myslím, že jako jeho kmotr bych měl právo se o něj postarat. Albus Brumbál si však myslí něco jiného a já mu odporovat nebudu.
Den před tou strašnou událostí jsem u nich byl. Učili jsem Harryho létat na koštěti. Myslím, že má talent po tátovi. Moc jsme si to užili a i přes to že byl Peter ještě víc zamlklý než obvykle nás ani ve snu nenapadlo, čeho je schopný.
A nejhorší na tom je, že mi nikdo nevěří, že jsem to nebyl já. Jediné, co mel uklidňuje je, že James a Lilly ví, že já bych to v životě neudělal. Byl jsem jeho nejlepší přítel a raději bych zemřel než ho zradil.
Stalo se to včera. Přišla mi sova od Jamese s dopisem že mi za všechno děkuje. Hned jak jsem sovu dostal, vzal jsme svoji motorku a za pár minut jsem byl tam. Ale už bylo pozdě. Jediné co jsem našel byl rozpadlý dům s Jamesem a Lily který leželi v troskách domu. Cestou jsem ještě potkal Hagrida, který nesl malý uzlíček. Snažil jsem se ho přesvědčit, aby mi ho dal, přece jenom jsem jeho kmotr,ale on ho musel odvézt Brubálovi. Tak jsem mu půjčil motorku. Měl jsem dobrý pocit, že jsem aspoň s něčím pomohl.
Kde je ten prašivý Peter. Jak já ho nenávidím!! Jak je mohl zradit!!
Chtěl jsme ho najít a vše mu říct. Ale kde byl? Zmizel ten šmejd malej.
Začal jsem kričet. Věděl jsem, že tím svého přitele nevrátím. Ale potřeboval jsem se uklidnit. Křičel jsem tak moc a tak dlouho až jsem usnul.