Odhozená jako stará dřevěná panenka
Nejdřív v koutě, pak ke krbu mezi polénka
Čekám až o mě někdo pohledem zavadí
Jenže děti s jinýma hračkama dovádí
A já vím, že nikdo nepřijde už pro mě
Ledaže by nebylo čím zatopit v domě
Už nějaký ten pátek jsem tady pohozená
S pocitem že jsem nikdo co pro nikoho nic neznamená
Najednou něčí ruka zvedá mě výš
Chce mě zachánit před spálením? Najde mi skrýš?
Najednou vidím, že dvířka od krbu otvírá
V mžiku zrozená má naděje zas umírá
A už slyším jak to syčí
Když plameny mé tělo ničí....
Ano jako ta panenka se cítím kdo by si mě vzal?
Vždyť jsem jenom obyčejné dříví na podpal...
ČTEŠ
Odhozená
PoetryOdhozená je sbírka básní odrážející mé tehdejší nejniterněrnější pocity. Básně trochu depresivního rázu pojednávají většinou o smyšlených postavách či mystických bytostech a hodně často se v nich odráží samota nebo smrt.
