Každý se ptá co jsem vlastně zač
Emoce nemám a neznám pláč
Jsem úplně dokonalý, nehledej vadu
Byť jsem trochu zastaralý a spím v rakvi v hradu
Miluji krev, když hltavě ji piji
Miluji když se mi oběti pod rukama svíjí
Opravdu silné a ostré zuby mám
A jsem odsouzen žít na věky sám...
Ó věčné to prokletí,
Žít sám celá staletí!
Proč já vlastně nemám cit?
A proč vlastně chci ho mít?
Ó věčné to prokletí,
Žít tady, i v tom podsvětí!
Proč nemůžu mít osud ve své moci
A smím jít ven jen pod rouškou noci?
Tolikrát jsem toužil spatřit den
Jenže tenhle pohled byl mi rovnou odepřen
Ó věčné to prokletí,
Upír jest kletba má i mé zajetí!
Proč nemůžu člověk býti?
Chci vidět slunce jak krásně svítí!
A chci brečet a chci se smát
A chci mít děvče co mohl bych mít rád!
Ale má duše je úplně dutá...
Proč, ptám se, proč ta kletba krutá?!
Ó věčné to prokletí,
Mít navždy prázdné objetí....
ČTEŠ
Odhozená
PoetryOdhozená je sbírka básní odrážející mé tehdejší nejniterněrnější pocity. Básně trochu depresivního rázu pojednávají většinou o smyšlených postavách či mystických bytostech a hodně často se v nich odráží samota nebo smrt.
