Jen těžko si lze představit smutnější výjev, než je pes běžící za černou dodávkou, která po příjezdové cestě odváží jeho pána. Odjížděl tudy tolikrát, vícero dopravními prostředky, a jeho věrný společník ho vždy vyprovázel až k rezavé brance, u níž pak ještě hodnou chvíli stál, hleděl do neznámých končin a štěkal člověku na pozdrav. A vždycky se zase shledali.
Pes však ještě netuší, že tahle cesta bude jiná. Starý pán už se nevrátí. Nikdy už čtyřnohého přítele nepodrbe za uchem. Jenže vysvětlujte to zvířecí mysli, která nezná význam černé barvy a čtyř stříbrných snítek kapradí v lidském světě. Bude tu čekat přede dveřmi, stejně jako všechny ty dny, měsíce a roky předtím. Tentokrát se ale nedočká.
Teprve až uplyne dost času a bouřkové mraky na obloze se pomalu vytratí, i pes zpozoruje, jak barvy života, který doposud znal, blednou stejně jako ranní obloha. Až po něm nakonec zůstanou jen vzpomínky, černobílé jako staré filmy. A i když tuto nezvratnou skutečnost pozná, nikdy nepochopí její důvod. On by přeci člověka nikdy neopustil. Tak proč tedy člověk opustil jeho? Navždy si bude klást otázku, na kterou nedostane odpověď.
ČTEŠ
Rozhraní věčnosti
EspiritualNěkdy přijdou chvíle, kdy se náš svět na moment setká s jiným. Když někdo odejde z jednoho do druhého. Právě v takových chvílích se ocitneme na rozhraní mezi životem a věčností.
