„Harry, lásko, předej štafetu na chvilku Liamovi a pojď se pomazlit!" křičí Louis a ve vzduchu máchá pažemi. Společně s ostatními kluky se válí na pohovce a sleduje pohádky s vánoční tématikou, zatímco Harry splašeně pobíhá po kuchyni a snaží se připravit nádivku do zítřejšího krocana. Několikrát se mu podařilo převrhnout mísu či nádivku překořenit a jednou... No, něco ho tak vyprovokovalo, že vyhodil mísu i s nádivkou ven otevřeným oknem. Zayn, sedící na zemi mezi Liamovýma nohama, se zaklání, aby se nechal políbit ještě předtím, než svého milého pustí. Liam vstává z pohovky, při cestě do kuchyně ještě stihne spícímu Niallovi pocuchat vlasy a zastaví se až na prahu kuchyně. Stresovaný Harry úpěnlivě něco hledá v jedné ze skříněk a ne a ne to najít.
„Louis má pravdu, Harry, měl by sis odpočinout," nabádá ho Liam. Přistupuje k němu a přátelsky ho objímá kolem ramen. „Nesmíš se teď stresovat."
„Asi máš pravdu," uznává Harry a na chvíli se s vydechnutím opírá o mramorovou desku linky. Rozhlíží se po místnosti a hluboce se nadechne k větám odporu, které Liam potlačí přiložením ukazováčku k jeho pootevřeným rtům. „Žádné protesty, Harry, Louisova náruč tě čeká." Harry nemůže a vlastně už ani nechce odporovat. Zbavuje se kuchařské zástěry a míří si to ke klukům. Opře se o stěnu obývacího pokoje, protože se mu zničehonic udělá zle. Neupozorňuje na sebe, protože nestojí o pomoc ostatních, a posazuje se na zem. Koleny si podepře bradu a snaží se nevydávat žádný zvuk. V hlavě mu třeští a v břiše má podivnou a dost nepříjemnou křeč. Zakňučí, když se křeč promění v prudkou bolest.
„Lásko, jsi v pořádku?" přiskakuje k němu Louis a bere ho za třesoucí se ruce.
„J-jo, jen jsem unavený," zalhává kudrnáč, snaže se ignorovat Louisův starostlivý pohled.
„Nemáš už od rána pobíhat po kuchyni," napomíná ho Louis, i když to vlastně nemyslí nějak zle. Kdyby jen věděl, že Harry od šesti od rána a dobrých pár hodin okupoval spodní koupelnu a nedobrovolně se po tu dobu sbližoval se záchodovou mísou, o což opravdu nestál. Okolo osmé se vzbudil Liam, který měl v plánu probudit Zayna snídaní do postele, z čehož sešlo, protože musel uklidnit Harryho, který z nějakého nejasného důvodu nešetřil nadávkami na Louisovu osobu a bušil pěstmi do vydlaždičkované podlahy pod sebou. Řekněme, že atmosféra v tomto domě je celkem napjatá ode dne, kdy Louis začal vyjídat čokoládky z adventního kalendáře a tím upozornil na blížící se Vánoce.
Zayn se obává, že ho Liam odmítne. Pečlivě si vybral datum a strávil několik desítek hodin přemýšlením a organizováním, aby vše bylo dokonalé. Obavy ho ovládly a on se asi před týdnem hodně uzavřel do sebe, takže i Liam má problém dostat z něj nějakou větu.
Niall má strach, že zůstane o svátcích sám, protože jeho přítel má celkem napilno s novým filmem a lítá sem a tam – Amerika, Japonsko, Austrálie... A tak pro jistotu už celý měsíc s nikým nemluví, skoro nevylézá z pokoje a dostat do něj nějaké jídlo je taky nadlidský výkon.
A Harry... Harry je v obrovském a nepřestávajícím stresu, i když ho doktor varoval, že by se měl ve všech ohledech šetřit, jinak ublíží nejen sobě. Ale to je jako mluvit do zdi.
„Já vím," odpovídá Harry, šeptaje, a za Louisovy pomoci se staví na vratké nohy, „a asi si půjdu lehnout." Lou svou drahou polovičku bere do náruče a odnáší ho do jejich společné ložnice, kde ho ukládá do postele. Než ho stačí přikrýt peřinou, Harry usíná. Lou mu věnuje lehký polibek do střapatých vlasů a vrací se do obývacího pokoje, kde se bezdůvodně rozkřičí. „Co se s váma, kurva, děje?!"
„Ale uklidníme se, ano?" vyštěkává Zayn.
„Až se mi vysvětlí, co se s váma stalo!" odpovídá Lou stejným tónem. „Liam věčně nevnímá, ty skoro nemluvíš, Harry se chová jako holka, když má své dny a u Nialla je to zázrak, když vyjde z pokoje."
„A ty se mi divíš, ty pitomče?!" fňukne blonďáček. „Vždyť jsem o Vánocích sám!" Niallův křik Louise zaskočil natolik, že si ani nevšiml, jak Niall z obývacího pokoje zmizel. Když si uvědomil jeho nepřítomnost, vlepil si imaginární facku.
„Jsi teď spokojený? Konečně jsme ho dostali z pokoje ven a ty začneš takhle trapčit!" I Zayn se, po své promluvě, vypaří do kuchyně, kde si sedá na linku a v tichosti sleduje Liama. Nejstarší, který by měl být tím nejrozumnějším, je momentálně neskutečně, a hlavně prakticky bezdůvodně vytočený. Potřebuje se odreagovat. Louis tiše vyšlapuje schody do patra a vkrádá se do ložnice. Zpod peřiny kouká jen čupřina čokoládových kudrlin, což u jeho přítele vyvolá úsměv. Opatrně si vedle něj lehá a peřinu stahuje po Hazzův pas. Jemně hryzká do jeho poodhaleného ramene, doufaje, že ho tak vzbudí. Harry sténá ze spaní a nevědomky si ještě víc stahuje rukáv, aby měl Louis lepší přístup.
„No tak, Harry," mručí a sobecky se snaží dosáhnout svého, „přece mi teď nebudeš spát." Harry na jeho věty nijak nereaguje. Dál spí, jen z úst mu občas unikne tiché zasténání. Jeho spánek je tak tvrdý, že ho nic nedokáže probudit.
Ale vraťme se teď k druhému páru, který momentálně okupuje kuchyni. Zayn stále sedí na lince, akorát teď Liama nesleduje, jako tomu bylo před chvílí. Teď má své nohy obmotané kolem jeho pasu, prsty vpletené do jeho vlasů a vášnivě ho líbá. Nepotřebuje slova, aby vyjádřil své city. Když ale Zayn sjede svými dlaněmi k přítelovu zadečku, Liam se odtáhne s otázkou na rtech. „Proč se mnou poslední týden skoro nemluvíš?" Černovlasý si povzdychne a sklopí zrak dolů. Nechce mu odpovědět, a protože ví, že na něj Liam opět používá pohled nevinného štěněte, raději se dívá jinam.
„Odpovíš mi?" ptá se ho Liam, protože byl už pěknou chvíli zticha.
„Nějak na mě doléhá předvánoční stres a taky je mi líto našeho blonďáčka. Jak je vidět, pro toho blbečka je důležitější kariéra, než společné trávení svátků se svým přítelem." Druhou vetu Zayn hořce vyprsknul. „Nebuď na něj tak tvrdý, Zaynnie. Vždyť víš, že to taky nemá jednoduché. Spousta ‚fanynek' ním začala pohrdat, když se ukázalo, že randí s naším Niallem. Pamatuješ si na ty aférky spojené s ním?"
„Jak bych si je nemohl pamatovat? Ty byly jedním z důvodů, proč by neměli být spolu. Niall je pro něj moc dobrý a hlavně je to o proti němu neviňátko."
„Zayne!"
„Co? Vždyť mám pravdu!" vyhrkne Zayn.
„Ne, to nemáš. Já třeba věřím, že se zítra ráno ukáže. Niallovi udělá radost a tobě vytře zrak."
A co Niall? Ten leží ve své posteli, obličej schovaný mezi polštáři. Pokojem znějí tóny rozchodových písní a Niall je dosti prožívá. Pláče jako by byl sám obětí rozchodu, přičemž tomu tak není. Pláče, protože je sám. Je sám v domě, kde ostatní své přítele mají po svém boku a on ne. Vytáčí ho to, ale nemůže s tím udělat nic. Jeho milý mu dnes stihnul poslat jen jednu a ještě kratičkou SMSku, ve které stálo: „Chybíš mi, medvídku..." a i tahle zpráva Nialla alespoň na chvilku dokázala potěšit.
