mpreg.
„A tenhle je ode mě, Nialle!" směji se a podávám Niallovi zatím největší dárek, co pod stromkem je. „Myslím, že se ti to bude hodit." Ni, zcela nezaujatě strhává balicí papír a jen tak nahlédne pod víko krabice, z čehož po dlouhé době vyprskne smíchem. „Díky, Lou, fakt se budou hodit!"
„Konečně tě vidím zase usměvavého! Doufal jsem, že tě to rozesměje," uculím se.
„Rozesmálo. Fakt. Děkuju." Chci něco říct, ale Harry se rozhodl, že mě přeruší, a je celkem vytočený. „Prosím, řekni mi, že jsi mu nedal to, co jsi měl v plánu, moc tě prosím."
„Promiň, lásko, ale dal." Políbím ho na tvář a dál se směju. Přeci jen... Není vtipné dát panicovi Niallovi krabici plnou kondomů a růžová pouta? Ať si s Justinem taky trochu užije, když spolu nejsou tak často. Harry mě však bere za ruku a táhne mě po schodech do patra. Strčí mě do ložnice a zamyká za námi dveře. Stojí ke mně zády a ramena se mu bezdůvodně třesou. Pochybuji o tom, že je to ze smíchu, protože Harryho tón hlasu rozhodně nezněl radostně nebo pobaveně. Přistupuji k němu a objímám ho kolem pasu. „Hazz, promiň, vážně to bylo tak hloupé?"
„Ne, nebylo," fňukne.
„Tak proč pláčeš?" Otáčím si ho čelem k sobě a slíbávám hořké slzy z jeho lící.
„J-já nevím," řekne a pokrčí rameny. „Ale asi bych ti měl něco říct." Bere mě za ruce a vede k posteli, na kterou si sedá. Kleknu si k němu a zahledím se mu do načervenalých očí. „Nějaké překvapení nebo dáreček?"
„Překvapení ano, dáreček ne tak úplně, i když možná taky jo," zamumlá a sklopí pohled.
„Tak povídej," vybízím ho.
„Jsi hroznej a nenapravitelnej pitomec, Louisi" vzlykne a nepatrně se pousměje.
„A to proč?" Jsem mírně dotčený i pobavený, ale hlavně jsem zmatený. Jednu chvíli bezdůvodně pláče, pak mi nadává... Je to při nejmenším divné. „I když to není žádná novinka, zlato." Harry nic neodpovídá. Jen si vytahuje o dvě čísla větší svetr, který si koupil z nějakého nejasného důvodu, a bradou zabraňuje pádu spodního lemu do jeho klína. Bere mě za ruce a dlaněmi si je přikládá k bříšku. Kdy se takhle zakulatil? Vždyť poslední dobou toho moc nesnědl. „Hazz? Co má tohle za smysl?" Házím po něm nechápavý pohled. „Ty jsi opravdu trubka, Lou," popotáhne a úsměv se mu ještě více rozšíří. „Kdybych byl dívka a udělal bych tohle... Co by to znamenalo?"
„Že bys byl těhotný, ale to není možné," pípnu a zamyslím se nad tím. Harryho úsměv z tváře nemizí, což mé jen usvědčuje v tom, že to možné je. „Miláčku, ty jsi..."
„V jináči," dokončuje větu. Mé dlaně si ještě více přitiskne k bříšku a uchechtne se. „Těhotný zní hrozně divně."
„Chceš říct, že teď, u sebe v bříšku, nosíš miminko?"
„Ano, Lou, už skoro čtyři měsíce" odpoví, trochu znepokojen mou otázkou. Odmlčuji se a nechávám si vše uležet v hlavě. Co se stalo před čtyřmi měsíci? Volno. Moře. Hvězdná obloha. Milovali jsme se spolu. Poprvé bez kondomu. Náladovost v posledních dnech. Nevolnost. To kulaté bříško. Teď už mi vše dává smysl.
„Já budu táta," donutím se říct, protože to panující ticho musí Harryho, který se tváří, jako bych mu měl za těhotenství vynadat, ještě více znepokojovat. Políbím ho poblíž pupíku, abych ho uklidnil. Jsem opravdu manžel k nezaplacení - myšleno ironicky, aby nedošlo k rozporu názorů.
„A budeš skvělý táta, lásko," šeptne Hazz. Pouští mé ruce, objímá mě kolem krku a přitahuje si mě k polibku. „Víš, jak se mi teď ulevilo? Konečně to není tajemstvím."
„A víš, jaké neuvěřitelné štěstí mám? Můžu se chlubit milujícím manželem a nenarozeným děťátkem," odpovím protiotázkou, na kterou nepotřebuji znát odpověď. Jen mu věnuji polibek na rty a bříško a sevřu ho v pevném objetí. „Miluji vás."
