„A máme po idylce," vydechne Zayn a posadí na zem naproti Niallovi. „Co ti to vlastně dal?" Niallův smích u mě vyvolá široký úsměv. Jak milé slyšet ho opět se smát. Postavím se na nohy a mířím si to do kuchyně napít se čaje. Když se vracím chodbou zpět, slyším celkem hlasité zaklepání na dveře. Napadá mě jen jediná osoba, která by to mohla být...
„Ahoj, Jusi."
„Ahoj, Li, kde máte mého drobečka?" vyštěkne a cpe se dovnitř.
„Počkej, počkej, klid, ano?" snažím se ho uklidnit. „Sedí v obýváku."
„Fuu, dobře, dobře." Zkopává ze sebe boty a rychle se zbavuje bundy.
„Klid, ano?" Chytnu ho za ramena, abych ho na chvíli zastavil.
„Jo, jo, dobře. Jen jsem ho dlouho neviděl a on mi i několikrát plakal do telefonu," osvětluje mi vážnost situace. „Fajn, jen se uklidni." Poté nahlížím do obývacího pokoje. Niall má hlavu schovanou v krabici, na čemž se Zayn očividně baví. „Zee?" oslovím ho a on se za mnou otáčí. Dlaní mu naznačím, aby přišel za mnou, což i udělá, a Justina strkám za Niallem.
„On přišel?" ptá se mě. Já jen přikývnu, berouc ho za ruku. „Zíráš, co? A pojď, necháme jich o samotě." Táhnu ho do schodů.
„Co máš v plánu?"
„Lehnout si do postele, mazlit se, než bude čas na přípravu oběda," odpovídám.
„Tak to počkej, mám pro tebe překvapení," řekne a tím mě zastaví. Zaváže mi na očích šátek a bere mě za ruku. Jdeme směrem k naší ložnici, to po paměti poznávám. Když se zastavíme, pustí se mé ruky a nechá mě jen tak stát.
„Zaynnie, zlato, můžu si sundat ten šátek?" optám se po chvíli ticha.
„Vlastně už ano," pobídne mě, celkem udýchaný. Pracně rozvážu uzlík a šátek končí na zemi, protože jsem celý ztuhlý překvapením. K mému překvapení stojíme uprostřed Zaynovy pracovny, kam chodí, když ho políbí paní múza. Všechny čtyři stěny zdobí mé podobizny a texty našich oblíbených písní a na podlaze jsou zapálené svíce.
„Líbí se ti to tu?" položí otázku, a objímaje mě zezadu kolem pasu, si opře bradu o mé rameno.
„Je to překrásné," vydechnu a zakloním hlavou, abych ho mohl políbit alespoň na tvář. „Ale proč to všechno?"
„Víš, chtěl bych v našem vztahu pokročit dál a tohle mi přišlo jako vhodné, uhm, místo," šeptá třesoucí se hlasem. „Jsme spolu přes dva roky a já poslední dva měsíce mám pocit, že je to teď ta pravá chvíle." Pouští se mého pasu a kleká si na jedno koleno s pravou rukou za zády. Otáčím se k němu mile překvapený. On mě právě žádá o ruku?
„Li, vezmeš si mě?" šeptne a na dlani, kterou měl schovanou za zády, nyní sedí krabička z červeného hedvábí, ukrývající prstýnek. Zlatý kroužek ve světle hořících svící se nádherně leskne. Cítím se jako mladá holka, protože si tisknu dlaně k ústům a po tvářích mi tečou slzy.
„Ano," zašeptám. „Ano!" vykřiknu. „Ano! Samozřejmě, že ano! O můj bože, Zaynnie!" Zee opatrně vytahuje prstýnek z krabičky a podívá se na mě s otázkou. „Můžu?" Přikývnu a nechávám si ten zlatý kroužek navléct, což mi do očí vhání další slzy.
„Přece mi nebudeš plakat, Li," řekne roztřeseným hláskem a staví se na nohy, stále mě drže za ruce. I on nemá daleko k slzám.
„Neměl jsem to v plánu," pousměji se, „jen... Jen tě moc miluji, Zaynnie," Pevně ho sevřu v objetí, tisknouc mu polibky do vlasů. „A zanedlouho stvrdíme naši lásku manželským slibem," dodává, hladě mě po páteři.
