Je to tady. Ten okamžik, kterého jsem se tak bála, je tady. Prohrála jsem. Prohrála jsem válku s hlasy, jsou silnější než já. Jediný, kdo mi v tom boji pomáhal, byl on. Jedině on dokázal vyhnat ty hlasy z mé hlavy. Jedině on při mně držel. Jediný on byl ochotný mi naslouchat. Jenže on tu již není. Není a už ani nikdy nebude. Už nikdy neucítím jeho objetí. Už nikdy neuslyším jeho slova. Už ho nikdy neuvidím. Je pryč. Navždy. A já také pomalu mizím. Za chvíli tu také nebudu. Zemřu. Zmizím. Jako on. Udělala jsem to, co mi celou dobu našeptávaly ty hlasy. Vzdala jsem se a poslechla je. Bez něj nemám sílu dále bojovat.
,,Už jste spokojený? Umírám, to jste chtěly, ne?" zakřičela jsem napříč prázdným bytem. Byla jsem tu jen já. Hlasy utichly. Nastalo naprosté ticho. Ležela jsem v kaluži krve, zažívajíc poslední chvíle svého života. Začaly se mi znovu přehrávat všechny vzpomínky. A hlavně vzpomínky na něj. Vzpomínky na Andrewa. Vzpomínala jsem, jak jsem se vlastně dostala až sem. Co se vlastně tak posralo.
ČTEŠ
You Should Be Here | CZ
RandomLidi nám do našeho života přicházejí a odcházejí. Někdy nám může ale náhle ze života zmizet někdo zvláštní. Někdo, díky kterému jste našli svůj smysl života.
