You Should Be Here | CZ

×2.kapitola×

Procházeli jsme chodbou těsně vedle sebe a povídali si, jako bychom byli léta nejlepší přátelé. Všichni na nás zírali. Občas jsem zaslechla něco jako 'To je slepej?' 'Tak hezkej kluk a baví se s touhle?'
Nevšímala jsem si jich a Andrew nejspíš taky ne. Pořád šel vedle mě, pořád se se mnou bavil a pořád koukal jen na mě. Řekla jsem si, že dneska se nebudu zaobírat tím, co říkají ostatní. Dnes budu šťastná a nic mi to nezkazí.
Vyšli jsme hlavními dveřmi ze školy a zastavili se.
,,Tak, teď kudy. Musíš mě vést, protože jsem tu nový a navíc můj orientační smysl je tak špatný, jako účes tamtoho týpka, takový koště," zasmál se a ukázal prsem na Zacka, školní celebritku, po kterém jede snad každá holka.
,,To je Zack, jedna z hlavních tváří školy. Je to hroznej děvkař zkouší to na všechny holky," řekla jsem a pomalu se rozešla po schodech dolů. Andy chvíli stál a zíral na skupinku oblíbenců, u které stál právě Zack. Pak se probral a doběhl mě.
,,Zkoušel to i na tebe?" zeptal se najednou.
,,Když jsem na téhle škole byla nová, tak to na mě zkoušel každý, ale já všechny odmítala. No a proto mě teď nenávidí a dělají mi ze života peklo," nadzvedla jsem koutky a pak je zas rychle narovnala. Procházeli jsme zrovna kolem kluků.
,,Hej, borče! Proč se s ní bavíš? Je to kráva, co ani nepozná hezký kluky, radši zajdi za Charlotte a jejími kamarádkami, to jsou kočky! Daleko lepší než tahle obludka," zakřičel Bryan, nejlepší kamarád Zacka. Všichni se začali smát a mě se do očí nahrnuly slzy. Má pravdu, proč by se měl Andrew, tak hezkej a hodnej kluk, bavit se mnou? Zrychlila jsem krok a nechala Andyho za sebou.
,,Takový ty fiflenky jsou podle tebe kočky a Kath obluda? Kámo, ty si zajdi k očnímu, protože jsi asi úplně slepej. Jo a zavolejte někdy mému strejdovi. Je to malíř a potřeboval by štětce jako máte vy na hlavě," mrkl na ně ironicky Andrew a rozběhl se za mnou. Když jsem slyšela, že se blíží, zrychlila jsem krok a pomalu přešla do běhu.
,,Jak před ním radši zdrhá. Říkám, že nepozná hezký kluky," zaslechla jsem za sebou. Vyběhla jsem ven ze dvora školy a zahnula za roh. Běžela jsem, co mi síly stačily. Nechtěla jsem ukončit přátelství s Andym, ale ty hlasy mi to radily.
,,Utíkej. Stejně tě nikdy nebude mít rád a akorát mu zničíš život, to chceš? Hodně mu ublíží," říkaly a já je poslouchala.
Najednou mě někdo chytil za ruku a zastavil. Pohled jsem upřela k zemi.
,,Kath, jsi v pohodě?" zeptal se a otočil mě. Zvedla jsem oči a pohlédla do těch jeho. Opět mi začaly stékat slzy.
,,Nech mě jít. Zničím ti život. Všichni tě budou nesnášet, ublíží ti. Oni mi to říkali," v tu chvíli už slzy nestékaly, ale valily se silným proudem. To, co udělal Andrew bych nikdy nečekala. Pohlédl na mou mokrou tvář a potom mě silně obejmul. Přitiskl si mou hlavu na jeho prsa a hladil mě po vlasech. Potůčky slz mu brzy promočily triko.
,,Kdo mi ublíží? Kdo ti to říkal?" zeptal se po chvíli, když už můj pláč trochu ustal.
,,H-h-hlasy," vykoktala jsem ze sebe a přitiskla k němu hlavu silněji.
,,Katherine, řeknu ti tajemství," odtáhl se ode mě, chytl mou ruku a odvedl k nejbližší lavičce. Sedli jsme Si. Netrpělivě jsem čekala, co za tajemství mi řekne.
Nadechl se a začal:,,Vím, o jakých hlasech mluvíš. Můj bratr je měl v hlavě taky, pořád mu našeptávaly, jak je zbytečný a nikdo ho nemá rád, i když to nebyla pravda."
,,A jak je porazil?" zeptala jsem se a pozorovala, jak si nervózně hraje s prsty.
,,Neporazil, hlasy porazily jeho. Před měsícem se podřezal. Našel jsem ho ležet mrtvého v koupelně. V kaluži své vlastní krve," sklopil hlavu, aby mu nebylo vidět do tváří. Plakal. Kapičky vody kapaly na jeho černé roztrhané kalhoty.
,,Promiň," šeptla jsem a položila ruku na jeho nohu.
,,Miloval jsem ho, byl to ten nejlepší bratr, jakého by si přál snad každý a když se zabil, začal jsem si číst diskuze  o depresích a věcech tomu podobných. Ten den jsem si řekl, že pomůžu všem, co to budou potřebovat. Takže i tobě," zvedl hlavu a já mohla konečně vidět jeho oči. Už nezářily tak, jak když jsem ho viděla poprvé, vypadaly zlomeně.
,,Proč ses začal bavit se mnou?" otázala jsem se.
,,Víš, očividně si to nepamatuješ, ale chodili jsme do stejné školky a taky na první stupeň. Jenže pak jsme se odstěhovali a náš kontakt se přetrhl. Myslel jsem na tebe pořád, i přes ty roky. Chtěl jsem se s tebou před dvěma lety spojit, ale bylo mi řečeno, že jste se odstěhovali a já nevěděl kam. Mé naděje kleskly ještě víc, když jsme se měli teď stěhovat i my. Byl jsem smutnej, protože kamarádství, co jsme měli my se nedalo nahradit. No a dneska ráno jsem tě viděl sedět v té lavici, vypadala jsi tak nešťastně. Nevím, jestli si mě pořád pamatuješ, ale to je jedno," usmál se. Najednou se mi to začalo všechno vracet. Andrew byl řádku let mým nejlepším kamarádem a já ho teď nepoznala. Hrozně se změnil, předtím to byla taková holohlavá kulička a teď? Za ním musí holky letět.
,,To jsi mě poznal i po těch letech?" vykulila jsem nevěřícně oči.
,,Vůbec jsi se nezměnila, pořád jsi stejně hezká," zasmál se a dal mi ruku na koleno.
,,Ježiši, promiň, Andy. Já tě vůbec nepoznala. Změnil ses, ale v dobrém slova smyslu," podrbala jsem se nervózně na zátylku.
,,To je v pohodě, Kath. Zas nejlepší kamarádi?" řekl a zvedl ruku.
,,Úplně ti nejlepší," vykřikla jsem nadšeně a plácla si s ním. Slzy už dávno netekly, nahradil je jen jeden velký upřímný úsměv. Kdo by se také nesmál, najít svého dlouho ztraceného nejlepšího kamaráda. Je to jako by se vám jednoho dne zaběhl pes, vy už byste si mysleli, že je mrtvý a on by po čase sám a naprosto v pořádku přiběhl zpátky. Byl to ten nejlepší pocit, co mě za poslední dobu potkal.
,,Tak jdeme na tu zmrzku?" vyskočil najednou z lavičky a podal mi ruku.
,,No jasný," zasmála jsem se, chytla se jeho ruky a vyskočila z lavičky stejně mrštně jako on.
,,Ještě něco ti musím říct," rázem zvážněl. Bála jsem se, co to tak může být, takže jsem chvíli nedokázala z úst nic vypustit.
,,Co?" vyslovila jsem nakonec.