Jmenuji se Alex, ale říkají mi Lexi nebo Lex. Je mi 17 a žiju s mamkou v České republice. Taťka nás opustil, když mi byly 3. Vždycky když se na něj zeptám, jen odpoví, že byl hodný člověk a byl jiný, než ostatní muži. Že by ji nikdy nepodvedl a neopustil, kdyby nemusel. Takže odešel proto, že musel, ale nikdy jí neřekl proč. Měla jsem dvojče, bratra Charlieho, ale loni umřel. Měli jsme autonehodu, já s mamkou jsme přežili, ale Charlie ne. Ta nehoda mě velice poznamenala. A aby toho nebylo málo, mamka nám před 3 roky oznámila, že máme ještě jednoho bratra. Žije s tátou, jmenuje se Max a teď je mu 20.
Minulý rok
,,Charlie! Pohni si, nebo příjdete pozdě do školy!‘‘ volá na něj mamka.
,,No jo! Vždyť už letím!‘‘ odpoví
Zhltnu poslední sousto snídaně a vydám se k autu. U schodiště se srazím s Charliem.
,,Dávej bacha ségra, příště bych to nemusel ubrzdit ‘‘ mrkne na mě a pádí k autu na druhou stranu ulice. Při tom mu něco vypadne z kapsy. Zvednu to a podívám se, co to je. Za mnou se objeví mamka, která mi zvědavě nakukuje přes rameno.
,,Co to máš?‘‘zeptá se a mile se usměje.
,,To je Charlieho úkol do školy, vypadlo mu to.‘‘ zalžu a rychle to schovám do batohu. Mamka jen přikývne a já se vydám za Charliem.
,,Charlie! Dávej si příště víc bacha na to, co ti padá z kapes!‘‘ podám mu ten papír s fotkou.
Charlie se na mě podívá a nevinně se usměje.
,,Charlie, o tomhle už jsme mluvili. Myslela jsem, že jsi s tím skončil! Co to má znamenat?‘‘ zašeptám
,,Lexi já vím. Ale copak ty nechceš vědět, co se stalo tenkrát, že nás musel otec opustit a že nás opustil i náš starší bratr? Proč odešli? Já to vědět chci! Je to naše rodina Lexi. Máme právo to vědět. Chci je poznat. Za 14 dní letím do Londýna je hledat. Můžeš letět se mnou.‘‘ vysvětlí
,,Zbláznil ses? A co máma? Víš jak se bude cítit až zjistí, že je jedeš hledat? Bude si myslet, že udělala něco špatně, když je chceš najít. To jí přece nemůžeš udělat! Charlie prosíím!‘‘
,,Lex, Charlie! Nastupte si nebo vážně přijedete pozdě do školy.‘‘ zakřičí na nás mamka a já jen protočím oči a nastoupím si do auta a Charlie hned za mnou. A mamka vyjela.
Jeli jsme asi 10 minut, když v tu chvíli se ze zatáčky vyřítil kamion v plné rychlosti. Nevybral zatáčku, vjel do protisměru, mamka to neubrzdila a my se s ním srazili. Poslední co jsem slyšela bys vřískot brzd. Když jsem nabrala vědomí, ležela jsem vzhůru nohama. Snažila jsem se soustředit a vzpomenout si kde jsem a co se to děje. Viděla jsem světlo. Takové jiné než denní světlo. Bylo to jako.. oheň. Byl to oheň. Uvědomila jsem si, že okamžitě musím pryč, jinak tu uhořím. Snažila jsem se odpoutat, ale pás byl zaseknutý, tak jsem se musela z něj vyprostit sama. Když jsem se uvolnila ze spárů pásu, dopadla jsem na záda takovou ranou, že se mi začala šíleně třást a motat hlava. Moc dobře jsem neviděla, měla jsem zamlžené oči. Snažila jsem se najít mámu a bratra. Jako první jsem uviděla bratra. Ležel na zemi a měl hlubokou ránu v břiše. Rychle jsem se snažila ho dostat ven. Jenže byl tam zaklíněný. Jeho noha byla zaklíněná pod trámem auta.
,,Lex‘‘ sotva jsem ho uslyšela.
,,Charlie!‘‘ klekla jsem si k němu a podepřela jsem mu hlavu. Rozkašlal se a z pusy mu vytryskla krev. Do očí se mi nahrnuly slzy.
,,Charlie, vnímej mě. Charlie!‘‘ snažila jsem se na něj mluvit, ale byl natolik slabý, že sotva udržel oči otevřené.
,,Lex.‘‘znovu se rozkašlal
,,Pšššt. Bude to dobrý, uvidíš..‘‘ konejšila jsem ho
,,Ne Lex, tohle je můj konec. Pro-o-sím..‘‘ zasekl se aby nabral dech,, slib mi, že najdeš našeho bratra a tátu.‘‘ požádal mě a podíval se na mě z posledních jeho sil.
,,Ale Charlie, víš že tohle nemůžu. Nemůžu to mámě udělat.‘‘ odpovím s brekem.
,,Lex prosíím, slib mi to. Záleží mi na tom. Slib mi, že je najdeš a že zjistíš, co se tenkrát stalo.‘‘ znovu mě poprosí a z oka mu začne stékat slza.
,,Dobře Charlie, slibuju.‘‘
,,Teď se odsud dostaňte. Za chvíli to tu vybouchne. Zachraň mámu. Zachraň sebe. Bež Lex!‘‘ řekne s kašlem. Jen těžce se zvednu a jdu pro mámu. Je při vědomí a vypadá to, že nic vážného se jí nestalo. Dostanu jí ven, daleko od auta, ale ještě se vrátím za Charliem.
,,Charlie, já tě tu nemůžu nechat. Nemůžu.‘‘ řeknu mu.
,,Lex ty musíš! Musíš zjistit, co se stalo!‘‘ chytne mě za ruku a pevně jí stiskne. Pevně ho obejmu a jen nerada ho pouštím.
,,Vždycky jsem tě měl rád Lex a vždycky budu! Jsi moje malá sestřička a na tom se nic nezmění. Nezapomeň na mě.‘‘ řekne svá poslední slova.
,,Nikdy bratříčku. Nikdy nezapomenu. Mám tě ráda. Budeš mi chybět.‘‘ naposledy ho obejmu, dám mu pusu na čelo, pustím jeho ruku a utíkám z auta pryč. Akorát když doběhnu s mámě, auto vybouchne. Podívám se na hořící auto a uslyším Charlieho, jak křičí bolestí. Rozbrečím se a chci za ním vyběhnout, ale máma mě chytne za pas a táhne mě zpět. Za chvíli Charlieho křik utichne. Když svůj stisk máma povolí, spadnu na kolena stále dívajíc se na hořící auto. Ani nevím proč, ale dám si ruce do zadních kapes roztrhaných riflových kraťas. Ucítím tam něco, tak to vytáhnu. Je to obálka. Otevřu ji a v ní je dopis a řetízek se srdíčkem a v něm je napsáno FOREVER. Čtu jej.
,,Lex, dnes je ti sladkých 17. Vím, že sis tento den představovala trochu jinak, ale věř mi. Tohle se mělo stát. Dávám ti tento dárek. Nos ho všude sebou, ochrání tě před vším zlým, co tě v životě potká. Tento řetízek jsem ti koupil už hodně dávno, jen jsem čekal na správnou chvíli. Postarej se o mamku. Zaslouží si to, za celé ty roky, kdy se o nás starala úplně sama a zvládla to na jedničku. Vyřiď jí prosím, že jí mám strašně rád a že na nic nikdy nezapomenu. Neměl jsem šanci jí to říct, tak jí to prosím řekni za mě. A ty Lex. Buď silná. Přenes se přes moji smrt, musíš být hodně silná. Věřím, že se s tím dokážeš smířit, a vím že to nebude hned. Jeden slib si mi už dala, tak mi slib ještě jednu věc Lex. Že budeš pořád stejná jako jsi doteď. Že se nikdy nezměníš, že budeš pořád ta hodná krásná moje malá sestřička, kterou znám už od narození. Že se nikdy nebudeš kamarádit a bavit se špatnými lidmi. Chci vidět tam shora na tebe jak se směješ, jak jsi šťastná. Chci vidět tvoje oči, jak se jiskří štěstím. Netrap se. Uvidíš, že zase bude dobře. Slib mi to Lex. Prosím, záleží mi na tom. Záleží mi na tobě, záleží mi na mamce. Mám tě rád Lex. Víc než si myslíš. Sbohem. Tvůj bratříček Charlie. Lowe Ya!‘‘ dočtu to a podívám se směrem k nebi.
,,Slibuju bratříčku! Nezapomenu na tebe! Nikdy! Lowe Ya!‘‘ řeknu se slzami v očích a pokusím se o úsměv, aby měl můj bratříček radost. Nikdy bych nevěřila, co se dokáže seběhnout v tak krátké době, ještě před půl hodinou jsme byli doma a byli jsme šťastní. Nikdy bych nevěřila, že se tohle někdy stane zrovna mě. Tahle událost mi změnila život. Slíbila jsem Charliemu 2 věci. Že najdu naši rodinu a zjistím co se stalo tenkrát a že budu pořád taková, jaká jsem dneska. Kvůli němu to musím zvládnout. Chci, aby na mě byl pyšný. Věřím, že se na mě tam shora dívá a dává na mě pozor. Ten řetízek co mi dal v den nehody jsem od té doby nesundala z krku. Pořád ho nosím u sebe. Aspoň něco mi po něm zůstalo. Od té doby se toho hodně změnilo. Mamka se změnila, naše bydliště se změnilo, musela jsem změnit školu a další věci. Změnilo se toho víc, než si myslíte.
Tak jo, je to tady. Doufám, že se vám to bude líbit a že vás hned neodradí, že hned první díl je tak smutný. I já, když jsem to psala, tak slzy tekly proudem, tak snad se vám to líbilo a nejste zklamáni :)
