Doctor who: povídky

Vítězství

Dveře nyní opuštěné laboratoře se za ním s klapnutím zavřely a on mohl po opravdu nabitém dni konečně vydechnout. Ani se neobtěžoval odložit papíry se svou prací na stůl, jen je ledabyle odhodil na nejbližší křeslo. Sám se svalil do nedaleké kolečkové židle. Když pod sebou konečně ucítil pohodlné polstrování, všechna tíha předešlých událostí z něj rázem spadla. Zhluboka se nadechl a upřel pohled do blíže neurčeného bodu kdesi za hranicí viditelného světa. Na tváři se mu rýsoval spokojený úsměv. Nikoho by zajisté nenapadlo, že původcem jeho radosti je právě onen štos papírů, který byl před chvílí tak nevybíravě zahozen. Dnes jeho nápad konečně dostal zelenou. Práce na výrobě Daleků, stvoření navržených speciálně pro válku, se počínaje zítřkem mohly naplno rozjet.

Vědcův zrak zanedlouho ulpěl na obálce, jež ležela na stole již od samého rána. Úplně by na ni zapomněl. Pro všechen ten shon dnešního dne by mu však jeho sestra snad ani nemohla mít za zlé, že její psaní úplně vypustil z hlavy. Natáhl se pro dopis a právě ve chvíli, když se jej chystal otevřít, se ozvalo cvaknutí dveří. Nevěnoval tomu však pozornost, neboť mu slova psaná na pomačkaném zažloutlém papíře, který právě vytáhl z obálky, zřejmě přišla důležitější. Dveře zavrzaly, jak je čísi ruka otevřela. Tento zvuk si již Davrosovo zaujetí vynutil. V tu chvíli si pomyslel, že se zajisté jedná o někoho z úklidového personálu, kdo má v úmyslu vyštvat ho z pohodlí jeho laboratoře. Když však zvedl zrak a spatřil tu osobu, naznal, že výsledek jeho předchozí dedukce nebyl dostatečně strašný.

Po krátké úvaze došel k závěru, že ať už mu příchozí bude chtít cokoliv, má docela slušnou šanci se tomu vyhnout, pokud se bude zdát dost zaneprázdněný. Bleskurychle proto rozložil dopis a vrhl se do čtení.

Drahý Davrosi,

promiň, že jsem ti nenapsala dřív, ale tady na frontě čas ubíhá jinak. Kdybys jen věděl... Během dní tady by jeden skoro zapomněl, že existuje i jiný svět než ten, který kolem sebe vidíme. Svět, kde nemáš každou sekundu pocit, že tě neustále provází smrt.

Těchto několik prvních řádků na jeho tváři vyvolalo dosti sklíčený výraz, tudíž se ani nemusel příliš snažit, aby onu osobu odradil od otravování. Žena v bílém plášti, jež právě vstoupila, však jeho původní záměr prohlédla. "Doktore," oslovila ho, načež pomalým avšak jistým krokem popošla k jednomu z křesel a pohlédla na jeho obsah. Béžové desky s rudě vyvedeným nápisem Dalek se skvěly na vrchu celé hromady papírů, která jí momentálně zabírala místo. Bez okolků ji proto odstranila na stolek a sama se usadila do kolečkové židle.

Užité oslovení se vědci však vůbec nezamlouvalo. „Jak jste přišla na to, že mě nazvete Doktorem a..." započal poněkud výhružným tónem, včas si však uvědomil, že se jednalo pouze o titul, nikoli o srovnávání s nejotravnějším tvorem ve vesmíru. Usmál se, jako by ji tím chtěl přesvědčit, že předchozí větu nikdy nevyslovil. „Nuže, co mi chcete?" otázal se.

Ženin zrak zabloudil k deskám dominujícím obsáhlému štosu všemožných papírů, nic však zatím neřekla.

Aniž by zvážil jakékoliv jiné myšlenky, vyložil si její mlčení jako možnost navrátit svou pozornost dopisu. Pohroužil se tedy opět do čtení narychlo naškrábaných řádků.

Až teď jsem našla trochu času k napsání tohoto dopisu. Před pár hodinami proběhla další z nekonečné řady bitev s Thaly. Teď je klid po boji. Nebo před ním? Záleží, jak se na to podíváš.

Ze soustředění ho vytrhlo zakašlání, kterým žena v bílém plášti upozornila na svou přítomnost, se kterou se Davros nejspíše bude muset smířit. Nehledě na to, že ho nevítaná návštěvnice uslyší, si hlasitě povzdechl. Možná tak učinil schválně, aby jí dal najevo svou nelibost nad stávající situací. Zatvářil se, jako by právě vdechl značné množství bojového plynu. „Tak co mi chcete?!" otázal se poněkud podrážděně.