Blessing of my life

1. Návrat

           ,,Tak tady jsi.. Princezno.. Jsi jako červená růže uprostřed smetiště". Řekl jsem si potichu pro sebe a sledoval jsem dál co se děje. ,,Kdo je ten chlap?". Svíral se ve mně vztek. ,,To mi nemůžeš udělat". Pomalu jsem se přibližoval k střepům prasklého krystalu. ,,Já tě miluji". Zatnul jsem ruku v pěst a sledoval jsem jí. Rozumněla si s ním úžasně. Vypadá to, že jí on miluje. Všiml jsem si to od prvního pohledu.. ,,Proč ten osud nejde změnit?!". Zařval jsem přes celou krystalovou místnost. ,,Musí to jít!". Dal jsem si hlavu do rukou. ,,Ne.. Nedělej mi to..". Řekl jsem s třáslivým hlasem. ,,Já nemůžu změnit osud, když se někdo zamiluje". Z mého červeně krvavého oka vypadla kapka.. Byla to slza. ,,Už od začátku jsi si mě namotala. Je to co si chtěla?!". Naštvaně jsem se podíval a tím jsem způsobil další prasknutý krystal.. ,,Tak se aspoň podíváme co tě čeká v budoucnu". Pomalu jsem přistupoval ke krystalu, který jsem před chvílí praskl. ,,COŽE?!". Zařval jsem ještě víc vztekem. ,,To nemůže být pravda!". Chytl jsem krystal co jsem svíral v ruce a zahodil do dálky. ,,Ona nemůže mít dítě!". Zalitoval jsem zahozeného krystalu a šel pro něj. Pomalu jsem si ho přivinul k hrudi. ,,Neboj se zlatíčko. Já si tě k sobě vemu". Spadla mi kapka slzy znovu.

*Po pár letech později*

            ,,Maminko! Maminko!". Křičela jsem a utíkala jsem za mamkou. ,,Podívej! Motýlek mi přistál na ruce!". Nastavím ruku mamce a usmívám se s nadšením. ,,Šikovná jsi zlatíčko". Řekla úplně s klidným hlasem. ,,Mami? Pročpak mě mají tolik zvířátka rády?". Podívám se roztomile. ,,Máš kolem sebe asi hřejivou auru". Odpoví mi mamka a vrátí se do práce co dělá na zahradě. ,,Že tě bolí záda mami?". Řekla jsem se smutným hlasem. ,,Neboj se pusinko. Ono to přestane". Zatím jak pracuje tak mi odpovídá. Místo toho abych něco řekla tak jsem se lehce dotkla bříškem mé ruky jejich zad. ,,Už to bude lepší. Dobře?". Hladila jsem jí po zádech a cítila jsem v ruce jak se jí všechno uvolnilo. ,,Co jsi to provedla?". Měla v hlase chvění. ,,Já tě vyléčila!". Zasmála jsem se a šla jsi hrát na zahradu dál. ,,Počkej broučku. Jak jsi to udělala?". Zastavila mě. ,,Já nevím. Jen mi něco řeklo ať to udělám". Dala jsem jí lehkou pusu a utíkala příč zahradou do domečku.

 ,,Tak tady jsi zlatíčko". Usmál jsem se a díval jsem se neustále na ní. ,,Zachvilku dovršíš osmi let. Příjdu si pro tebe". Ďábelsky se usměju a pokračuju v pozorování. ,,Bude to zachvilku".

*V den oslavy MC*

      ,,Pane! Je to pravda! Luciel se chystá přijít pro MC!". Řekl nějaký chlap v bílých šatech. ,,Musíme konat!". Řekl další. ,,Zavolejte je sem". Řekl klidným hlasem vedoucí. Po chvilce příjde blonďatý kluk. ,,Jsem tady". Podíval se směrem k vedoucímu. ,,Máš svůj kříž?". Zeptal se a podíval se na něj. ,,Yoosungu.. Jsi exorcista.. Dávej si pozor.. A hlavně! Ochraňuj MC vlastním životem". Ozvalo se zpřed Yoosunga. ,,Jaehee.. Svojí technikou bojování doufám, že zvládneš ochránit Yoosunga". S kamenným výrazem pokračoval. ,,Jumine.. Svou rozvážností a chytrostí doufám, že je dostaneš ze všech problémů". Pokračoval a podíval se na posledního. ,,Zene.. Důveřuji v to, že se pokusíte udělat MC krásné dětství". Podíval se na všechny čtyři. ,,Jako první co uděláte je, že MC vymažete vzpomínky na její matku a otce. Jumine.. Ty budeš její otec a matka při porodu zemřela. Rozumíš?". Chladným hlasem se optal. Jumin beze slova přikývl.

,,Už si pro tebe jdu zlatíčko!". Pomalu jsem se začal měnit v člověka takového, jak se dá považovat na Zemi. Pomalu jsem se blížil ulicemi a byl jsem blíž a blíž mému cíli. Stál jsem před domem a usmál jsem se. ,,Tak tady jsi". Těšil jsem se jak dítě na naše shledání, když v tom mě někdo ze zadu oslovil. ,,Ve jménu..." nestihl to doříct a hned jsem ho zastavil. ,,Tak mladý a tak neskušený". Zasměju se ďábelsky. ,,Mě ty tvá kouzlíčka nezastaví". Podívám se mrazivě na ty čtyři přede mnou.  ,,Ty jsi jí nikdy nevezmeš". Řekl dívčí hlas. Já místo pocítění strachu jsem se začal smát. ,,Řekl kdo?". Otrávěně jsem řekl a pomalu jsem šel blíž a blíž k domu. ,,Řekl jsem já". Šlo slyšet ze strany bílovlasého kluka. ,,Zene. Od kdy jsi ty proti mě? Nepamatuješ si na nás dva? Nejlepší dvojka?". Otevřel jsem náruč, když v tom jsem slyšel dívčí hlas.

,,Tatínku, tatínku!". Naříkala malá holčička a skočila tomu černovlasému do náruče. ,,To je moje holčička!". Zvřísknul jsem. ,,Tak tady jsi srdíčko". Usmál se a chladnokrvně se na mě podíval. ,,A-a-a kdo je ten pán?". Vykoktala ze sebe. Byla tak roztomilá, jak její matka. ,, Dejte mi jí!". Zařval jsem a utíkal k černovlasému". Místo toho abych něco udělal tak mě spacifikovala ta holka. ,,Jsi v pohodě, Jumine?". Otočí se směrem na Jumina který drží malou MC v ruce. ,,Děkuju Jaehee, jsme v pořádku.. Yoosungu.. Prosím, pošli ho zpátky tam kde patří". Ukázal na Luciela. ,,Zamávej mu zlatíčko". Zamávala mi a poslala mi pusu. ,,Nashledanou pane". Sklonila tvář a usmála se, zatím co já jsem mizl před nima. ,,Najdu si tě broučku!". Zařval jsem když jsem mizl.

    ,,Tatí?". Podívala jsem se. ,,Ten pán moc trpí". Začala jsem brečet. ,,Já nechci aby lidé trpěli". Přiložila jsem hlavu k hrudi. ,,Dovol mi se ho dotknout.. Aspoň nachvíli..". špetla jsem. ,,Ne to nesmíš zlatíčko. On je nebezpečný". Řekl s úplným klidem. ,,To mi nemůžeš udělat.. Já to nemůžu cítit jak trpí". Se vzlykami jsem upadla do mdloby. ,,Co se jí stalo?!". Zařval kolem sebe Jumin. ,,Ty jsi na to zapomněl? Její schopnost léčit lidi. Raní jí to, když nedokáže pomoct někomu". Stál u Jumina Zen. ,,Asi jsem jí to tak sdělit neměl". Chytl si jí do náruče a položil do auta. ,,Co jste udělali s rodiči?". Otočí se s otázkou Jumin na Jaehee. ,,Ty přece víš co jsme museli udělat.. Poslat je na blahou zem". Řekla a podívala se směrem k zemi. ,,Musíme jí udělat to nejlepší dětství". Přidal se do rozhovoru Yoosung. ,,To víš že ano". Zasmál se Zen a opřel si ruku o Yoosungův krk. ,,Otázka je u koho bude bydlet MC?". Vyhrkl ze sebe Yoosung. ,,Asi nevíš ale já jsem její otec takže u mně". Odfrkl Jumin a řekl. ,,Nesmíš jí brát jako svou dceru. Neudělej si k ní citové pouto. Jak skončí tahle mise tak od ní odejdeme". Odřekla Jaehee.. ,,To se uvidí". Sykl a sedl si do auta. ,,Jedeme". Dořekl smutně. ,,Nikdy tě už neopustím". Podíval se směrem na MC.

----------------------------------------------

První díl je u konce! ^^

Arigato za čtení a doufám, že se Vám to bude líbit <3

-TufiMufi (Meiim)