Blessing of my life

6. Vzpomínky

            Od té události co se děla v Baldeře se mi jeví vzpomínky. Ty vzpomínky nejsou moje ale druhých lidí. Většinou jsou to vzpomínky jen lidí kolem mě. Měla jsem i jednu divnou vzpomínku. Ta patřila Jaehee. Viděla jsem jak někoho popravovala. Bohužel jsem nezjistila koho. Začala jsem nad tím více přemýšlet a nakonec jsem šla za tátou.
           ,,Tati?". Stála jsem ve dveřích a dívala jsem se na něj jak sedí a pracuje u stolu. Zvedl si své brýle na čtení a otočil se ke mě. ,,Copak broučku? Je ti zase blbě?". Postavil se a díval se mi do očí. ,,Co... Co se dělo kdyż jsem byla miminko? Viděla jsem Jaeehinu vzpomínku na někoho očividně mě blízkého jak ho popravuje". Upravila jsem si vlasy ale místo toho aby odpověděl tak uhnul pohledem. ,,Mám hodně práce. Potřebuji prostor". Poposunul mě ze práhu dveří a za sebou následně zavřel dveře. ,,Co to bylo?". Sykla jsem naštvaně a dala ruku v pěst. ,,Já zjistím co se dělo a kdo to byl!".
               ,,Ahoj prdelo". Zasmál se Luciel a přibližoval se ke mě. Chytl mě ze zadu a začal mě líbat na krku. ,,Emm když už to děláš tak to dělej pořádně". Ozvalo se z druhé strany místnosti. Seděla tam Gia s knížkou v ruce. Oba dva jsme se začali červenat. Gia místo povyku otočila list na další stranu. ,,Já tu nejsem. Jen pokračujte". Zasmála se úchylně. ,,Meh.. Meh.. Meh..". Celkem si to užívala. ,,Mno.. Uh.. Potřebovala bych něco vědět". Chytla jsem Luciela za tvář. ,,Takové drama!". Začala vykládat Gia a z tašky si vytáhla pomalu i popcorn. ,,Co se dělo když jsem byla miminko?". Zvedla jsem hlavu ale on jen ze sebou cukl a uhnul pohledem. ,,Nevím". Zatvářil se typicky když lže. ,,Lžeš mi!". Chytla jsem jeho tvář a dívala se do jeho očí. ,,Až takové drama? To se mi líbí". Začala se Gia více šklebit. ,,Nechtěj to vědět". Zastihl mě nepřipravenou a utekl.
,,Máš pěkně zbabělého přítele". Rozesmála se Gia. ,,Mi povídej.. Nikdo mi to nechce říct". Podívala jsem se k zemi a ďábelsky jsem se usmála. ,,Ale ty! Ty by jsi mi to říct moh". Nedořekla jsem a ona mi překryla pusu. ,,Ne nemohla zlato". Mrkla a vytáhla knížku kterou měla rozečtenou. ,,Ale". Zase mě zasekla. ,,Ne tvůj čas příjde". Usmála se a četla dál. ,,Brouku co kdyby jsi skočila za Jaehee. Ta to bude vědět nejlépe". Dodala a otáčela stranu. ,,Si poklad!". Obejmula jsem jí. ,,Celý ze zlata". Dodala a zasmála se. ,,Tak já už jdu. Pa". Zamávala jsem a vycházela jsem z místnosti.
              ,,Jaehee!". Místo toho aby něco řekla tak se rozutíkala pryč. ,,Ty víš že v podpatcích nedokážeš běhat věčně!". Rozutíkala jsem se hned za ní. Po chvilce jsem se unavila a ona šlápla křivě. Mrskla jsem sebou a hodila jsem se o ní tak, že jsme se svalily k zemi. Já se začala smát. Po chvilce jsem zvážněla. ,,Koho jsi popravila v minulosti?!". Začala jsem naléhat. ,,Tvoje....."
----------------------------------
Tento díl je krátký ale přesto mi přišel zajímavý. Konec jsem nechala otevřený. Uvidím jak mi poradí moje bff Gia :3
Vaše TufiMufi(Meiim)