Blessing of my life

5. Baldera

                            ,,Chceš abych ti něco ukázal?". Optal se mě Luciel a chytl mě za ruku. ,,Cokoliv mi budeš chtít ukázat, budu vždy jen ráda". Mile jsem se usmála. Chytl mě za ruku a já se nechala vést. ,,Tohle je portál, že?". Zaujala mě veliká brána kolem které byli krystaly. ,,Ale vždyť je tu mnoho světů.. Kam se vydáme?". Házela jsem další otázky. ,,Půjdeme do Balderu". Řekl více potichu. ,,Balder?! Jsi normální? Tam je to pro někoho jako jsem já nebezpečné!". Zvyšovala jsem hlas a čím blíž jsme byli u brány tím více jsem začala vzdorovat. ,,Prosím.. Nevzdoruj. Já ti chci něco ukázat". Řekl.. Jeho hlas byl sice uklidňující ale stejně jsem měla ve své duši strach.

                          Všude byla tma. Neviděla jsem nikde až na Luciela. Byla kolem něj červená aura. Cestami svítili růžovo-fialové krystalky. Z mé zadní strany se ozvalo agresivní zavrčení. Znělo to jako vlk. Cítila jsem jak to po mě skáče. Místo abych uhla jsem dala ruku před sebe a pronesla. ,,Ty jehož ubližuješ daru boha budeš zneškodněn". Dívala jsem se upřeně a rozlobeně. ,,Ne. Prosím ne". Řekl vlčí hlas a proměnil se v člověka. ,,Takže jsi to vážně ty". Ze sedu se postavila a lehce mi chytla ruku. ,,Těší mě". Usmála se. ,,Moje jméno je Rika". Řekla malá blonďatá holka. ,,Pojďte sem hoši. Neublíží nám". Zavolala další dva vlky a ti se ze skoku přeměnili zase na lidi. ,,Tohle jsou dvojčata. Nemáme pro ně jména. Jsou stejně identická takže je těžké rozpoznat". Luciel se otočil. ,,Proč nás oxidujete? Celkem mě štvete". Řekl více agresivně. Jedno z vlčat mě chytlo a drželo mě v rukou. ,,Dnes si jí bereme my. Lucieli". Převzali si mě jako poštu a dali se do útěku. Luciel se nestihl vzpamatovat a jen tam stál a hleděl jak odcházím.

                         ,,Zas mi jí někdo chce vzít?!". Zařval a rozutíkal se směrem za nimi. Bohužel vlci byli rychlejší a tak je Luciel ztratil. ,,Rika.. Jak já jí nesnáším". Dal ruku v pěst a proklínal ji. ,,Co jí chce udělat". Řekl si pro sebe. Podíval se do krystalu. ,,Ne! To ne!". Začal běžet o život a hledat je. 

                         ,,M...Mohli by jste mě vrátit zpátky?". Řekla jsem vyděšeně a hleděla jsem před sebou. Ti tři vlci se přeměnili zase na lidi. *Plésk*. ,,Zlatíčko buď prosím tiško". Podívala se na mě když mě liskla. ,,Nemůžeme přitahovat poznornost". Usmála se a držela mě za bradu. ,,Rozkošná jsi.. Jen jestli máš i talent". Odešla někam a věnovali se mi dvě malé děti. ,,Jaký je lidský svět?". Zeptali se mě najednou. Zasmála jsem se. ,,S vámi by byl o hodně hezčí". Mrkla jsem a dívala jsem se na ně. Uběhla už nějaká hodina a zase přišla Rika. Někoho v náruči měla. Vypadalo to jako děťátko. Bohužel vypadalo bez známek života. ,,Prosím.. Vyleč ho". Začala na mně naléhat. ,,Já... Já nevím jestli to dokážu". Dívala jsem se na ní a viděla jsem ten smutek jaký jsem pocítila při Lucielovi před desíti lety. ,,Pokusím se...". Nevím proč ale vůbec jsem nezmínila, že to může být pro mě smrtelné. Chytla jsem si do ruky dítě. Na zem jsem nakreslila svou krví pentagram a dítě položila přesně do něj. ,,Všemocný co jsi mi daroval tenhle dar.. Každý den chodím za tebou s jednou prosbičkou a dnes tě žádám zase o něco. Tohle dítě je mocí svěřen dar který se musí chránit. Dovol mi předat mojí energii do tohohle tělíčka bez známek života a dovol jeho duši vrátit se zpátky". Modlila jsem se a seděla na kolenou. Blížila jsem se k zemi a lehoučko jsem dávala pusu na bříško toho miminka..

                         Už jsem byla u dítěte. Ze zadu mě chytl Zen. ,,Jsi blbá?!". Zařval a držel mě co nejdál. ,,Nech mě!". Začala jsem se bránit. Odtrhla jsem ho od svého těla. Otočila jsem se a byl tam Yoosung, Zen, Jaehee a Jumin. ,,Nechte mě prosím.. Tady jde o život miminka!". Roztekli se mi slzy z očích. Po milé intonaci hlasu se stále chtěli dobít ke mně. ,,Nechte mě prosím!". Začala jsem zvyšovat hlas. Na mou stranu se postavila Rika i s vlčaty. ,,Nechte jí na pokoji. Je to její věc jestli pomůže tomu dítěti nebo ne!". Začala agresivně vyjednávat Rika. ,,Je to pro ní smrtelné!". Ozvalo se z druhé strany ženský hlas. Rika o tom nevěděla a když to slyšela s zděšením se otočila na mně. ,,Je to.. pravda? Kvůli mému dítěti chceš darovat svůj život?". Vyhrkli jí slzy. Já jen tiše kývla. Ve hře byl můj život. Rika se ke mně rozběhla se slzami na očích a obejmula mě. ,,Jsi pitomec. Myslíš, že to zvládneš?". Šeptala mi do ucha. ,,Držte je dál od mého těla a zvládnu". Odřekla jsem. ,,Fajn. Dvojčata dvojitý útok". Řekla aby zmátla nepřítele. Vlci uposlechli a začali bojovat. Velice dobře zmátla nepřátele. Vrhla se na prostředek a začala bojovat s Jaehee.

                     ,,Už to bude zlatíčko". Políbila jsem ho na bříško a začala ho hladit na noze. ,,Teď pár kapek slz". Nebylo to pro mně těžké.. Získat slzy. Brečela jsem totiž. ,,Teď moje věc". Vytáhla jsem z hlavy sponu a položila jí na dítě. ,,Stůj!". Stál oproti mně Luciel a brečel. ,,Nemůžeš mi umřít!". Začal zvyšovat hlas. ,,Moc se ti omlouvám..". Začala jsem s rituálem. Kolem mě vstoupla bílá aura a nikdo to už nemohl zastavit. ,,Ty jehož vysáváš duši tohoto dítěte! Odejdi! Slyšíš?! Říkám ti odejdi!". Řvala jsem a začala jsem pokládat svěcenou vodu na dítě. Přes celou místnost šlo slyšet tep srdce dítěte. Dítě se rozbrečelo. Aura začala mizet i já spolu s ní. Když jsem padala zachytl mě Luciel. ,,Co.... Co jsi to udělala?!". Řval a zároveň brečel. Chytla jsem ho na tváři a lehce políbila. ,,Moc... Se... Ti... Omlouvám". Řekla jsem tiše a stékala mi slza. ,,Milu... ju.... t-t-tě". Moje ruka spadla a já už nic neviděla. Zastavilo se i mé srdce. ,,NE! NE! NE! NE!". Začal řvát a brečet Luciel. Do toho se přidali i ostatní.

 Můj čas už nastal. Viděla jsem všude bílo. Ve předu stál on. Byl to bůh. ,,Nikdy jsem neviděl člověka, kterému jsem dal dar a on ten dar použil aby svůj život vyměnil za jiný". Díval se a šel pomalu blíž a blíž. ,,Jsi úžasná. Jsem rád že jsem někoho jako ty stvořil". Začala mi téct slza po tváři. ,,Co... Co". Nedořekla jsem to a bůh mě zastavil. ,,Bohužel tak půvabnou květinku si do nebe ještě vzít nemohu". Díval se na mě. ,,Jen se vrať. Všichni tě milují. Tvůj čas ještě nenastal.. Ale dávej pozor komu věříš". Říkal a já jsem se pomalu ztrácela. ,,Koho-". Nestihla jsem se zeptat a už jsem byla v Balderu.

                 ,,MC! MC! MC!". Vidím jak nade mnou brečí Luciel a drží mě. Neustále brečí. Slzy mu kapají na mě. Všimla jsem si jak Rika též brečí ale drží v ruce živé dítě. Pomalu jsem zvedla ruku a pohladila Luciela po tváři. ,,T...Ty... Pako... Mysl...íš... snad... že bych ... tě.. opustila?". Řekla jsem. ,,MC! Ty žiješ". Rozbrečel se a políbil mě.

----------------------------------

Konééééc

Doufám, že se Vám to líbilo. Díl nevím kdy výjde. Nemám času nazbyt ._. Tak jen doufat a čekat c;

Arigato za čtení a příště zas

Vaše TufiMufi(Meiim)