MenT [DOKONČENO]

KAPITOLA 2. -„Jsem Honza"

,,AA-Ahoj" vykoktala jsem ze sebe. On se na mě usmál tím jeho úsměvem. ,,Vím, je trochu pozdě, já jen, nemohl bych na chvíli dovnitř? Jenom čekám na kamaráda Tomáše a venku je mi zima." ,,Jo, klidně." snažila jsem se říct to bez jakéhokoliv zájmu. Gestem ruky jsem ho poslala do jídelny, kde jsem jeste před chvílí s počítačem večeřela. Šla jsem udělat do kuchyně čaj. Ale vzpomněla jsem si, že na stole v jídelně zůstal otevřený můj notebook s jeho videem. Přiběhla jsem do jídelny a s úlevou zjistila, že je zavřený. Odnesla jsem ho do kuchyně si dodělala nám čaj. Slyšela jsem, jak mu vedle zvoní mobil. Hovor vzal a řekl: ,,Ahoj, kde jsi? Čekám u jedné sousedky" chvíli bylo ticho. Potom řekl: ,,Jak Jako že nepřijedeš?! Co mám asi teď dělat?" Zase ticho, jen zvuk dovařující se vody. Potom řekl: ,,Ne, tak čau". Hovor ukončil a přišel do kuchyně. Podala jsem mu hrnek čaje a posadili jsme se ke stolu v jídelně. ,,Jsem Honza" začal. Potom dodal: ,,Ale to ty asi víš" A šibalsky se usmál. ,,Jo, vím" řekla jsem a jeho šibalský úsměv mu oplatila. Napila jsem se svého čaje.
Pěti letá Emma sedí na klíně své třiadvaceti leté mámy Carrie. ,,Mami, kdy se táta vrátí?" ,,Zlatíčko poslouchej, potom ti to řeknu."
,,Víš Carrie.." ,,Vím Honzo, slyšela jsem tvůj hovor." on se usmál. ,,Takže mě necháš tady? Nemám kam jít" ,,No nevím..." Hraně jsem přemýšlela.

Lucy