Pohled Carrie:
Jsou to skoro dva dny a Honza se ještě neozval. Párkrát jsem mu napsala, ale ani jsi to nepřečetl. „Třeba má rozbitý mobil" Říkám si pro sebe. Jenže se neukázal ani v druhém domě. Mám o něj strach. Co když se mu něco stalo? Ne to je hloupost...
Pohled Honzy:
Znova slyším to otravné pípání. Začíná mě to štvát. Otevřu oči a světlo mě do nich uhodí. Zase jsem v nemocnici. A co hůř, jsem tu sám. Už je to několik dní. Doktoři říkali, že dnes už dají pryč ty otravné přístroje. Do ruky beru mobil. Kupodivu nehodu přežil. Mám zprávu od Carrie. Bože úplně jsem na ni zapomněl.
Já: Sorry Carrie. Jsem v nemocnici, ale nemusíš se bát. Jsem v pořádku.
Tvůj Honza
Carrie: Cože?! Co se stalo? Mám o tebe strach. A co Tomáš?
Já: Neboj. Potom ti to vysvětlím. Už musím. Ahoj
Carrie: OK. Ale nezapomeň! Hodně štěstí. Zatím ahoj
Nemusel jsem jít. Jen jsem se o tom nechtěl bavit. Vy asi nevíte o čem, co?
FLASBACK
Otvírám oči. Stojí u mě doktor. „Jste v pořádku?" „Ano" odpovídám. Doktor mi řekl, že jsem byl mimo další den. „Co je s Tomášem?" vyhrkl jsem. Na doktorovi byli vidět rozpaky. Mám strach. „Víte... mám pro vás špatnou zprávu..."
END OF FLASBACK
Bože. Už při té vzpomínce brečím.
Pro dnešek to bude všechno. Blížíme se do finále. Názory mi pište do komentu.
Lucy
ČTEŠ
MenT [DOKONČENO]
FanfictionI obyčejné holce se může najednou splnit sen, ne? Co když ne... [Autorka z budoucnosti: na moji obranu, byl to rok 2016. Teď, v roce 2018, je to snad lepší, ne?] [Start: říjen 2016 Konec: listopad 2016] [Cover: srpen 2018]