,,Sklapni!´´ zařvala jsem na toho idiota,kterého někdo poslal špehovat. Udeřila jsem ho pistolí do čelisti a mířila na něj pistolí,chtěla jsem vystřelit. I když všichni věděli, že bych nevystřelila, samozřejmě až na něj. Teda aspoň v to doufám.
,,Kdo tě poslal?!´´ složila jsem si zbraň k tělu a ladnou chůzí jsem ho dokola obešla až jsem se zastavila těsně za ním a zbraň jsem mu přiložila ke spánku.
,,T-to nem-moh-hu říct´´ celkem se mu klepal hlas, nad čímž jsem se musela lehce pousmát.
,,Dobře,tak to uděláme jinak. Budu počítat do tří a až až řeknu tři, tak vystřelím. Máš tři vteřiny na to aby jsi to řekl, jinak víš co tě čeká´´ zasyčela jsem mu do ucha a zbraň jsem furt držela u jeho spánku. Kluci stáli trošku dál a čekali až se něco stane. Idioti.
,,Jedna´´ řekla jsem a on u toho polkl. Měl strach o svůj život. Kluci trochu zpozorněli,konečně.
,,Dvě´´ Kluci už na nás upřeně koukali a vypadalo to tak, jako kdyby si mysleli, že vážně vystřelím.
,,Tř-´´,,Marvin,Marvin mě poslal´´ Ani jsem to nedořekla a už se to zněj sypalo jak z chlupatý deky.
,,Kvůli čemu?!" zeptal se Jason,jeden z mího gangu.
,,Měl jsem prověřit,kde bude vaše další akce,aby vás mohl dostat´´
,,A ty jako poslušnej pejsek jsi šel a počítal si s tím, že by jsme tě mohli no já nevím.. třeba zabít?!´´ zeširoka jsem se na něj ironicky usmála.
,,Je to můj šéf,musím dělat co řekne,jinak by mě zabil on" vysvětlil.
,,A myslíš si,že kdybych tě zabila já, že je to horší než kdyby tě zabil Marvin?´´ zasmála jsem se.
,,Herečka jseš dobrá,ale všichni tady víme, že by jsi nikoho nezabila, viď?´´ pobaveně si mě měřil pohledem.
,,Drž hubu,nebo to udělám!!´´ zařvala jsem a udeřila sem ho opět pistolí do čelisti.
,,A mimochodem,jak se vlastně jmenuješ?´´ řekla už jsem trochu mile.
,,Charles,Charles Black´´ Cože?? pomyslela jsem si.
,,Ty-ty jsi syn Marvina?Pracuješ pro svýho fotra?Poslal tě tvůj fotr?´´ zasypala jsem ho nespočetně otázkami.
,,Jo jsem jeho syn a pracuju pro něj.´´
,,Tak mu laskavě vyřiď, jestli tě sem ještě jednou pošle, tak že o svýho syna přijde!´´ docela jsem na něj řvala, protože kluci na mě divně civěli.
,,Jasně,vždyť už jdu´´ dal ruce do geste, které naznačovalo tomu, že se brání.
,,A teď padej!´´ pokynula jsem mu a on se rozutekl pryč. Z prdele jsem na něj vystřelila,ale tak abych ho minula. Mušku mám sice dobrou,ale nechci nikoho zabíjet. Moje pravidlo, přece.
,,Alice Foster,co jsi to do prkený ohrady udělala?´´ vykřikl na mě Sam a ostatní kluci šli radši pryč,protože věděli že tohle nebude jen tak. Se Samem se totiž hádáme skoro furt,ale jsme jak brácha se ségrou.
,,Takže Same,nikdy mi neříkej celým jménem. Nesnáším to a ty to víš! A pustila jsem ho, aspoň potom bude víc zábavy´´ Nejdřív jsem čarovala rukama jako smyslů zbavená,ale nakonec jsem se usmála a to ho vytočilo.
,,Víc zábavy? Na to si myslela? Že bude víc zábavy? Al, buď aspoň někdy trochu zodpovědná´´ šlo vidět ,že jse ho asi trochu zklamala. Jsem zodpovědná,někdy až moc,ale někdy vůbec.
,,Já jsem zodpovědná,ale to že nechci zabíjet lidi neznamená,že jsem nezodpovědná´´ bránila jsem se.
,,Al..já to takhle nemyslel´´ povzdychnul si.
,,Nech mě na pokoji´´ slabě jsem do něj strčila,aby mi uvolnil cestu a odpochodovala jsem si to do pokoje,který je nahoře v patře. Mám obyčejný pokoj,fialové stěny,postel a pár skříní. Samuel mě nasral, ale když to chtěl jinak, tak si to měl vzít za mě. A co se týče ostaních kluků s gangu- Marca,Davida a Jasona, tak je to v pořádku.
Chci být teď sama a přemýšlet. Nesnáším kdy se něco svede na mě,vždycky tam je totiž někdo se mnou a vždycky to musím odsrat já. V hlavě mám nehorázný zmatek a jsem neskutečně unavená,protože jsem naspala za posledný týden asi jenom 9 hodin. Lehla jsem si do postele, zahrabala jsem se do peřin a snažila jsem se usnout. Ponořila jsem se do říše snů a zdál se mi ten samý sen. Je to spíš noční můra,ale zdá se mi už 3 roky pokaždý když jdu spát.
Přišla jsem domů ze školy a vběhla jsem do kuchyně.
,,Mami,Tati...jsem doma´´ zavolala jsem na celej barák. Nikdo se ale neozýval. Přišlo mi to divný,protože vždycky když přijdu domů ze školy jsou už oba doma. Mamka buď vařila, četla nebo uklízela a taťka seděl vždycky v křesle a četl si noviny,co si koupil po cestě domů. Napadlo mě že se půjdu podívat do obýváku jestli si nečtou. V tu chvíly když sem přkročila práh dveří do obýváku,zastavilo se mi srdce, dala si ruce před pusu a pokukovala po tom cizinci,co byl ke mně otočený zády a mířil na moje rodiče pistolí.Všude byli rozbitě věci,rámečky,vázy..prostě všecno.
,,Alice,běž!´´ zakřičel na mě táta,ale já furt stála na tom samém místě. Utočník se na mě otočil,ale vůbec mu nebylo vidět do tváře. Měl volnou mikinu s kapucí,která mu zakrývala obličej. Otočil se zpátky a mě si nevšímal. Nabil pistoli a dál mířil na moje rodiče.
,,Nech je napokoji,nebo zavolám policii!!´´ zakřičela jsem na něj,však beznadějně.
,,Alice,uteč! Dělej!´´ zakřičela na mě tentokrát mamka.
,,Nenechám vás tu! Mil-´´
,,Je-mi-to-líto´´ vyslovil ten útočník a přitom si stiskl čelisti. BUM-vystřelil. Bylo po všem.Bylo po nich
,,-uju vás´´ zašeptala jsem s bezmocí v hlase. Byla jsem bezmocná. Cítila jsem , jak se mi hroutí svět přímo pod nohama. Zabili mi rodiče a ani nevím kdo. jsou mrtví, nejsou tady, jenom jejich těla, oni už tu nejsou. Ten, nyní už vrah mě obešel jako kdybych tam nebyla a šel si prostě pryč. Jen tak mi zabil rodiče a odešel.
,,Ty hnusnej hajzle!!!´´ zařvala jsem po něm,ale on šel v klidu dál. Zavolala jsem záchranku a policii a v tu chvíly jsem propukla do hysterického pláče. Nešlo to zastavit. Na všechno jsem teď zůstala sama. Přišla jsem o rodinu. Nenávidím se. Pak jsem upadla do úplného černa.
V tuhle chvíly jsem se vždycky vzbudila. Otočila jsem se hlavou na stranu a zbádala jsem Jasona, jak leží vedle mě a utírá mi slzy.
,,Brečela jsi ze spaní´´ vysvětlil mi. ,,Zase ten sen?´´ zeptal se starostlivě.
,,Ne,vzpomínka ve tvaru noční můry´´ Promnula jsem si oči a posadila jsem se.
,,To bude v pohodě´´ snažil se mě uklidnit,ale moc se mu to nedařilo.
,, Ne nic není v pohodě a ani nebude,už to jsou 4 roky a já se z toho ještě nedostala! Přišla jsem o všechno co jsem měla, přišla jsem o rodiče!´´ zařvala jsem na něj.
,,Al-´´ povzdechl.
,,Nic neříkej....Bude to v pohodě,až toho grázla dostanu. Pak to bude v pohodě. Zabiju ho´´ umlčela jsem ho. Lekl se. Ten grázl mi zabil rodiče,tak zabiju já jeho,ale pomalu,bude totiž trpět.
Já Alice Madison Foster oficiálně zabiju člověka.
