Takže, abych si to ujasnila.
Za prvé,Jsem celkem zoufalá,ale vlastně jen trošku. A to z následujících věcí.
Za druhé,Bieber, který mířil (nabitou) zbraní na jednu z nejdůležitějších osob v mém životě, je můj spolužák, dokonce i spolusedící.
Za třetí, Jason je na mě naštvanej, protože jsem ho vyrušila při rozhovoru s tou blonckou Ashley. Ještě je na mě naštavenej kvůli tomu, co jsem mu řekla na chodbě.
Za čtvrté, Samuel je na mě pravděpodobně taky naštvaný,
A za páté, vlastně mi je to asi totálně jedno. No, možná asi ne. Ale trošku určitě.
Potřebuju vzduch, takže si to zamířím na moje oblíbené místo,které je na nejvyším bodě celého města.
Z pohledu Jasona
Po hodině jsem šel na chodbu,protože se ve třídě nedalo vůbec dýchat. K mému štěstí, jsem na chodbě narazil na Ashley. Povídali jsem si snad ovšem. Je sní vážně sranda a taky je hrozně krásná. Oh, ty oči. Asi se v nich utopím. No,ale to by nás nemusela vyrušit slečna Foster. Mám jí rád,ale vždycky si vybere tu nejméně vhodnou chvilku. Ashley se raději hned vydala pryč,protože Alice se sem přihnala jako tornádo. Zatáhla mě za roh, kde mi taky všechno vyklopila. Bieber. Sakra. No opět to skončila( jako vždy) nějakou sarkastickou poznámkou. Bez toho by to totiž nebyla Foster. Snad jedinná holka, která srší sarkasmem a ironíí, jako právě vybuchující sopka. Rozhodl jsem se, že tohle musím vyřídit Samuelovi, tak jsem pro dnešek nechal školy a jel jsem rychle za ním.
Z pohledu Justina
Dojel jsem svým miláčkem na místo,vystoupil a zamknul ho. Šel jsem úzkou cestičkou,kterou lemoval plevel a po chvilce se mi rozprostřel výhled na celé město. Chtěl jsem si jít sednout na svůj šutr, na který si vždycky sedám. No, k mému překvapení, už nebyl tak docela můj. Sedělo tam nějaké. Kdo to je a proč mi sedí na mém šutru?. Jsem Bieber, a proto mi nikdo nebude šahat na mé věci. Napadlo mě , že si z tá holky aspoň vystřelím. Spíš aby zdrhla a už se sem nikdy nevrátila. Vytáhl jsem si z opasku zbraň a pomalu, po špičkách jsem k ní přicupital. Ach, cupitající Bieber- jak vtipné. Chtěl jsem jí přiložit zbaň ke spánku,aby se lekla. Sice jsem to udělal, ale taky jsem si uvědomil, že jsem to dělat neměl. Hned jsem dostal ránu do břicha,pak mě ještě uzemnila a vypadla mi zbraň, neznámo kam. No, kdo jinej by to mohl být než FOSTER. Ještě jsem neviděl člověka, kdo má tak rychlou schopnost zareagovat na jakýkoli podmět. Jen se mi vysmála do obličeje. Ah, zabiju jí. Tak strašně mi leze na nervy a tak strašně mě přitahuje. Pak promluvila.
,,Ale,ale. Kdo pak to je? Justin Drew Bieber´´ zasmála se a chodila kolem mně, zatím co já stále ležel na zemi. Co to kurva? Odkud zná mé prostřední jméno? Nikdo ho nezná,jen kluci z gangu.
A ti by to neřekli. Vstal jsem a oprášil se.
,, Odkaď znáš mí postřední jméno?!´´ mírně jsem na ní svýšil hlas. Toto ne, nejdřív mi sedne na kámen,pak mi zůsobí bolesti celýho mýho těla a nakonec si jen tak řekne, moje prostředni jméno. Jak říkám,je nevyzpytatelná.
,,Není to jedno?´´ nadzvedla obočí.
,,Ne není!´´ začíná mě vytáčet. ,, A co tu vůbec děláš?Tohle je moje místo´´ řekl už jsem trochu mírnějším hlasem.
,,To bych se spíš měla ptát já tebe, ne?´´ otočila se ke mě zády. Tak to ne, princezno. Nikdo se ke mě nebude otáčet zády, ani ty ne. Chytil jsem jí za ramena a dunutil ji, aby se ke mně otočila čelem. Její obličej mluvil za vše, byl totálně vytočený. Hups. Foster znám krátkou dobu,ale už vím že když se naštve, tak to stojí za to.
