Snílek - Můj nejkrásnější sen (ZRUŠENO)

Moje nejkrásnější chvíle mého života

Středa

Je středa a už to začínám pomalu vzdávat, začínala jsem si říkat "vždyť to byl jen sen".

Šla jsem znova do toho města a přímo na to místo činu. Prohlídka nebyla povolena ale mě to v tu chvíli bylo úplně jedno. Cestou jsem si dala colu a hamburger. Cesta byla dlouhá a na víc se dalo těžko rozeznat okolí protože byla všude mlha a ještě k tomu pršelo a byla mi docela zima. Všude okolo mě jezdil taxík jeden za druhým. Pochybovala jsem že by tam dneska někdo stál nebo šel okolo když se udělalo takhle ošklivě.  Obchody byli i přes počasí překvapivě otevřeny. Což jsem se docela divila a koneckonců vždyť jsem přece v Londýně, tady je možné úplně všechno. Vzala jsem si mobil, nastavila ho před sebe, vyfotila jsem si město a pak jsem si cestou prohlížela fotky. Mezitím jsem do někoho narazila a spadla jsem, já jsem se rychle okamžitě omluvila ale pak když jsem se podívala na ten obličej, najednou jsem tomu nemohla uvěřit, v tu chvíli jsem úplně žasla radostí a začali se mi strašně červenat tváře a začala jsem se na něho usmívat, předemnou stál ten herec a pomáhal mi vstát. Začal se na mě také usmívat a pak mi řekl " Nemusíte se omlouvat, krásná slečno", "krásná slečno, takhle mě nikdo ještě nikdy v životě neoslovil" jsem si začala v hlavě říkat. Herec se mi začal představovat "Jsem Charles a vy? zeptal se mě. Já jsem mu odpověděla " Jmenuji se Sabina, "Sabina"? Začal se dívat zaujatě " takové jméno jsem ještě nikdy v životě neslyšel, promiňte že jsem tak zvědaví ale já se musím zeptat, odkuď pocházíte?" "Jestli vám teda nevadí že se ptám?" zeptal se. " Ne, nevadí" " Pocházím z České republiky, jsem tu se školou jenom jako zájezd, za pár dnů zase odjedu". " A není to škoda?, aby taková krásná dívka jako jste vy odjela?" Řekl a usmál se na mě. Já jsem se na něho také usmála a začala jsem se červenat ještě víc než předtím, protože v tu chvíli se nesmát prostě nešlo. Byla jsem strašně potěšená jak hezky o mě mluvil. " Já a krásná?, tohle mi ještě nikdo v životě neřekl, jste první kdo mi to říká" a zahleděla jsem se mu do jeho krásných očí, oči měl krásně modré jako ta nejčistší voda, on se mi taky zahleděl do očí, začali jsme se k sobě přibližovat, pomalu jsme zavírali oči, rty se začínali přibližovat a pak už jsem jenom cítila jak jeho rty jsou na těch mých. Byli to pro mě ty nejkrásnější sekundy mého života. Ani jeden z nás nechtěl přestat. Oba jsme si to naplno užívali.

Když jsme pak přestali, tak on se usmíval tak šťastně jako to nejkrásnější sluníčko a jeho oči tak zářily radostí. Moje vlastně taky. Oba jsme mlčely a neměli jsme v tu chvíli sílu vydat ze sebe ani hlásku. Po dlouhém mlčení se jako první odvážil promluvit. " Možná jsem vás teď překvapil, a jste kvůli mě teď zmatená, ale já jsem to prostě musel udělat, cítil jsem to tam, strašně jste se mi zalíbila, ten váš krásný obličej, a ty nádherné oči, prostě jsem nemohl vás jen tak nechat odejít". Já jsem po jeho vyslovení byla úplně v šoku, tohle byl můj sen, přesně tohle to jsem si vždycky přála aby se stalo skutečností. Potom jsem začala mluvit zase já, " Víte, možná to bude znít bláznivě ale, vždycky jsem si přála se s vámi potkat, už od začátku mého života jste byl můj idol, a přesně tohle byl můj sen, to co se právě teď tady mezi námi odehrálo". " Navíc se mi to líbilo, strašně hezky líbáte". Zase jsem se na něho usmála. On se na mě taky usmál, bylo vidět že ho to potěšilo. Pak se po dlouhé době vyslovil. " Já jsem se asi do vás zamiloval" řekl a moje ruce vzal za ruku. " Miluji tě" a pohladil mě po tváři. " Taky tě miluju", najednou vyšlo z mých úst a políbila jsem ho znova. " Tohle jsou moje nejkrásnější chvíle mého života" řekl a mrkl na mě jedním okem. " Moje taky ", sklonily jsme k sobě hlavy, vzali jsme se za ruce a znova jsme se políbily.