Just Clar

3.

„Clar!! Zaspali jsme, už musíme vyrazit!" křičela moje mamka čímž mě probudila. Já zaspala! No to snad ne, první den a já přijdu pozdě. Rychle jsem se nachystala a trochu nalíčila. Venku bylo teplo, a tak jsem vsadila na kostkovanou sukni s černou košilí, kterou jsem zastrčila do sukně. Rychle jsem si vzala něco na snídani a pospíchala na autobus. Tak tak jsem ho stihla. Už mě čekala jen patnáctiminutová cesta do školy.

Když jsem došla před školu tak jsem se zastavila. To je ona. Moje nová střední škola. V klidu jsem se nadechla a vyrazila vpřed. Cestou k ředitelce už jsem slyšela jak zvoní na hodinu, a tak jsem přidala do kroku.

„Dobrý den, vy musíte být Clar Grissm." pozdravila mě ředitelka s falešným úsměvem. Vypadala dost přísně. Měla dokonalý drdol, výrazné oči a černá komplet. „Ano to jsem já, dobrý den."pozdravila jsem slušně. „Tak když už jste tu tak můžeme začít s prohlídkou školy. Pane Gimmsi, pojďte s námi." Když jsem slyšela to jméno, které říkala ředitelka tak jsem se zarazila. Z poza dveří na mě vykoukl Caleb. Musím uznat, že mu to dnes moc slušelo. Měl černé jeany s volnějším červeným trikem a v ruce držel šedou mikinu. „Ahoj Clar, dlouho jsme se neviděli." pozdravil mě Caleb s úšklebkem. „Ahoj, jo to máš pravdu." odpověděla jsem a vydala se za ředitelkou, která už vyšla z kanceláře. Ani ne za hodinu nás provedla celou školou. Byla to stejná škola jako všechny ostatní. Jen byla starší. Stála tu už přes 100 let a dvakrát ji rekonstruovali. Škoda, že nebyl poznat rozdíl říkala jsem si v duchu. „Tak tady máte vaše rozvrhy a čísla tříd ve kterých máte hodiny." podala nám rozvrhy a odešla. Prohlížela jsem si rozvrh a v tom mě někdo vyrušil. „Tak už to vypadá, že se budeme vídat ještě častěji." řekl mi Caleb a šel do své třídy. Já se vydala zase do té své.

Zaťukala jsem na dveře a hned poté se ozvalo silné dále. Vešla jsem tedy a celá třída na mě upřela pohled. „Dobrý den, jsem Clar Grissm, nová studentka." představila jsem se profesorovi. „Ano, vítej u nás Clar. Bež si sednou třeba vedle Selmy, tam dozadu." řekl mi s úsměvem a ukázal na místo a já se vydala za Selmou. „Ahoj já jsem Selma, moc ráda tě poznávám." vyhrkla na mě jen co jsem si sedla na židli. „Ahoj jsem Clar." řekla jsem s úsměvem. Selma byla moc hezká malá dívka s blonďatými dlouhými vlasy a hubenou postavou. Vypadala moc mile. Celou hodinu jsme si povídali a poznávali se. Řekla mi i jména všech lidí ve třídě a poradila mi jaký kdo je a co mám od nich očekávat. Zjistila jsem, že máme ve třídě holku Amy co je děvka a chodila už s půlkou školy. Má i svoje "služebné" Kerrie a Bertu. Všechny bylo zmalované a měli výraznou červenou rtěnku na puse.

Po škole jsme šli na oběd, kde jsme se seznámila s našimi třemi spolužáky. Lukasem, Benem a Trevorem. Lukas byl vysoký blonďák s modrýma očima a měl krásnou postavu, byl velice roztomilý. Ben měl hnědé vlasy i oči a také nebyl nijak hnusný. Dozvěděla jsem se, že už 4 roky chodí s naší spolužačkou Irmou. Prý je to taky fajn holka a seznámí mě s ní. Byla jsem moc ráda. Poslední Trevor. To byl kluk, který lezl za každou holkou. Byla to vlastně Amy v klučičím provedení. Takže se na mě snažil celý den udělat dojem. Což se mu nepovedlo a tak se smířil s tím, že budeme jen přáteli. Nečekala jsem, že si najdu tak brzy přátele. Že si najdu vůbec nějaké. Byla jsem ráda, že jsem měla někoho koho znám, i když pořádně nevím jaký kdo je, časem to určitě zjistím. Společně jsme se naobědvali a vydali se na zastávku. S kluky jsme se rozloučili u školy a Lukas mě na rozloučenou objal. Bylo to milé. Selma se mnou počkala na autobus a také mě na rozloučenou objala. Já už seděla v autobuse s úsměvem na tváři.

Hned jak jsem vystoupila z autobusu, vydala jsem se domů. Když jsem vcházela na naši ulici, tak jsem se zarazila. Byl tam Caleb a na něj byla nalepená Amy. Jak se stihli seznámit? Vždyť je tam teprve den. Chvíli jsem se na ně dívala a z ničeho nic se mi vrhli slzy do očí. Otočila jsem se a běžela neznámo kam. Jediné co jsem slyšela byl volající Caleb za mnou. Už mi byl jedno. Nechtěla jsem ho vidět a ani nevím proč. Nic jsme spolu neměli. A přeci mi na něm tolik záleželo. Nechápala jsem to. A ani nechtěla. Jediné co jsem chtěla bylo na chvíli se někam schovat. Když jsem doběhla do sousední ulice zpomalila jsem. Procházela jsem a za rohem uviděla malou planinku s lavičkou. Vydala jsem se tedy tam. Sedla jsem si na ni a začala o všem co se stalo za poslední dny přemýšlet. Musela jsem se usmát nad vzpomínkou na to co stalo v Calebově pokoji před narozeninovou večeří. Nemysli na něj pořád. Okřiklo mě mé svědomí. Ať jsem se snažila jakkoli, tak jsem to nedokázala. Nemohla jsem. Ještě chvíli jsem tak seděla a jak jsem se podívala na hodiny zděsila jsem se. Sedím tu už více jak hodinu a už bude sedm hodin večer! Za půl hodiny máme večeři a já ani nevím jak se dostat domů. Okamžitě jsem se zvedla a vyrazila domů. Chvíli jsme bloudila, ale nakonec jsem se trefila domů. Tím jsem si i zapamatovala cestu ke klidnému místečku a věděla jsem kam jít když budu potřebovat.

Doma jsem řekla, že jsem byla s novými přáteli venku. Rodiče byli rádi, že jsem si nějaké našla a dál to neřešili. Společně jsme se navečeřeli a já se vydala do koupelny. Vysprchovala jsem, umyla hlavu, vyčistila zuby a vydala se do pokoje. Převlékla jsem se do pyžama s medvídkem a zalehla do postele. byla jsem tak unavená, že jsem věděla, že usnu za chvíli. V tom uslyším rány do okna. Zvednu se a podívám se z něj. Zjistila jsem, že mi Caleb hází do okna kamínky. Když si mě všiml usmál se. Když jsem chtěla odejít od okna vytáhl bílou ceduli s nápisem: Promiň Clar, nechtěl jsem ti ublížit a k tomu usměvavý smajlík. Potěšilo mě, že to pro mě udělal, ale věděla jsem, že to nemůže myslet vážně. Může mít jakoukoli holku co bude chtít. Proč by mu záleželo zrovna na mě? Při přemýšlení se mi Caleb díval přímo do očí. Viděla jsem v nich upřímnost. Sice jsem to nechápala, ale uvěřila jsem mu. I když to pořád bolelo, byla jsem aspoň ráda, že se mi omluvil. Když jsem se podívala z okna byla tam nová cedule: Ráno na tebe počkám před domem v sedm hodin. Vše ti vysvětlím. Když jsem si to četla usmála jsem se. Caleb mi zamával a poslal vzdušnou pusu. Tomu jsem se jen zasmála a šla spát. Usínala jsem s úsměvem na tváři a zárověň s obavami co mi ráno řekne. Po chvíli přemýšlení jsem spokojeně usnula.

Tak máme tu nový díl! Doufám, že vás nebude nudit a pořádně si ho užijete. Moc se omlouvám za chyby, ale snažím, aby jich tam moc nebylo. Nejlépe žádná. :) Tak opět u dalšího dílu.

Claristys