Just Clar

4.

Ráno jsem se probudila už o čtvrt ma sedm. Chvíli jsem ještě ležela v posteli a pak jsem se vydala do koupelny, trochu se namalovat a převléknout. Jelikož bylo venku teplo zvolila jsem neonově žlutý croptop s černými kraťasy s vysokým pasem. Rychle jsem seběhla schody a šla si dát snídani. Nasnídala jsem se koukla jsem na hodiny a bylo za minuti sedm. Obula jsem si boty, vzala tašku a zamčela dveře od domu.
Když jsem se otočila uviděla jsem usmívajícího Caleba. ,,Jsem rád že jsi přišla Clar. Moc ti to sluší." ,,Přemýšlela jsem jestli přijít nebo ne, ale nakonec jsem si řekla že si poslechnu co mi chceš říct. Děkuji, ty taky nevypadáš nejhůř." řekla jsem s úšklebkem, ale nelhala jsem. Opravdu mu to moc slušelo. Měl obyčejné ryflové kraťasy s černým trikem a košilí. Vypadal úžasně. Jako vždy. Na konec ulice jsme šli nemluvně vedle sebe. Najednou začal mluvit. ,,Clar, moc mě mrzí co jsi viděla. Byla to chyba. Nechtěl jsem ti nijak ublížit. Vážně. Ona se na mě vrhla a než jsem jo odstrčil už jsi běžela pryč. Běžel jsem hned za tebou, volal jsem na tebe, ale ty jsi mě neposlouchala a šla dál. Ještě nějakou dobu jsem tě hledal, ale pak jsem to vzal a šel domů. " ukončil svoji řeč a zastavil se naproti mě. Dívali jsme se přímo do očí a já v nich viděla smutek? Opravdu ho to tak mrzelo. ,,Vážně bych ti neublížil Clar. Věř mi." říkal a stále se mi díval do očí. ,,Dobře. Věřím ti." řekla jsem s úsměvem. Caleb se ke mě začal přibližovat. Už mezi námi bylo jen pár milimetrů. Na poslední chvíli jsem se odtáhla. ,,Promiň. J-já nemůžu." zakoktala jsem se a zadívala do země. Najednou jsem ucítila prsty na bradě. Caleb mi zvedl hlavu abych se mu dívala přímo do očí. ,,To nevadí. Já počkám, Clar." řekl mi a já se usmála jak sluníčko. Po chvíli jsme se rozešli a propletl si se mnou prsty. Dívala jsem se na naše ruce a to mě donutili k úsměvu. Byla jsem šťastná. Jedna otázka mě však stále vrtala hlavou. Když jsme došli na zastávku, odvážila jsem se zeptat. ,,Proč by jsi čekal na mě? Můžeš mít kteroukoli jinou." zeptala jsem se koukala mu přímo do očí. ,,Protože ty mi za to stojíš." řekl upřímně. Naklonil se a dal mi pusu do vlasů. Zase mě donutil k úsměvu. Mám pocit, že s ním se usmívám velmi často. Skoro pořád. Když jsme čekali na zastávce z ničeho nic se rozpršelo. Nebyla jsem moc oblečená a tak mi začala být zima. ,,Je ti zima?" zeptal se starostlivě Caleb. ,,Ne, to je dobrý." zalhala jsem a přidala falešný úsměv. Caleb to ale poznal, a tak mi dal jeho mikini. Byla mi dlouhá, ale bylo mi v ní příjemně teplo. ,,Děkuji ti." řekla jsem s úsměvem na tváři. Ano opět. Stáli je vedle sebe se stále propletenými prsty a čekali dokud nepřijede náš autobus do školy.

Před školou jsme se rozešli každý do své třídy. ,,Ahoj Clar, eh tátova mikina?" zasmála se Selma při pohledu na mě. Nojo! Úplně jsem zapomněla, že mám ma sobě Calebovu mikinu z rána. Mám říct Selmě pravdu? Asi si to nechám pro sebe. ,,Ehm, to je jedno, rychle jdeme za chvíli zvoní." než stačila něco říct, už jsem se rozešla ke třídě.
Zbyteky dne probíhal normálně jako každý jiný. Už jsem byla po obědě a vyrazila na zastávku. V tom se u mě objevil Lukas. ,,Ahoj Clar. Můžu tě doprovodit?" řekl s úsměvem. ,,Tak se mnou počkej na autobus."odpověděla jsem. Asi dvacet minut jsme si v klidu povídali a pak už byl vidět autobus. ,,Tak zatím, uvidíme se zítra Clar." řekl a na rozloučenou mě opět pevně objal. ,,Zítra." říkala jsem při nastupování do autobusu a zamávala mu.

Za necelou hodinku jsem už byla doma. ,,Clar, je tu Caleb a ptá se jestli nepůjdeš ven." Když jsem to uslyšela rychle jsem se převlíkla vzala svoji i jeho mikinu a seběhla schody. ,,Do večeře přijdu." řekla jsem rodičům, obula jsem se a vyrazila ven. ,,Tady máš svoji mikinu. Moc děkuju." podala jsem mu ji. Šli jsme povídali jsme si, ale najednou zněl vážně. ,,To kvůli Lukasovi mě odmítáš, že?" zeptal se a podíval se mi do očí. ,,Jak tě to vůbec napadlo? Vždyť je to blbost." řekla jsem udiveně a čekala co řekne. ,,Já, viděl jsem vás na zastávce." Aha tak o to tu šlo. ,,Je to jen kamarád Calebe. Neboj." řekla jsem s úsměvem. ,,Snad na něj nežárliš ne?" řekla jsem pobaveně. Chvíli se na mě díval, ale pak řekl: ,,Nelíbí se mi to." podle mého výrazu pochopil, že jsem to nepochopila a tak to vysvětlil: ,,Nelíbí se mi, že tě objímá, když já ne." Když to dořekl musela jsem se začervenat. To co řekl bylo krásné. ,,Calebe. Je to jen kamarád, věř mi." řekla jsem to tak, jak to řekl minule on mně. Na to se usmál a lehce kývnul. Pak jsme se asi ještě dvě hodiny procházeli a našli malou skalku. Domluvili jsme se, že to bude naše malé místečko. Jen naše.

Po chvíli strávené ma sklace jsme se vydali domů. Cesta uběhla hodně rychle. Před naším domem jsme se zastavili. Najednou jsem ucítila něčí ruce na zádech. Objímal mě. Neváhala jsem a obmotala ruce kolem jeho krku. Bylo to jiné objetí než s Lukasem. Bylo plné citů. Cítila jsem jeho teplo, vůni..Byla jsem šťastná. Opravdu šťastná. S ním. s Calebem. Objímali jsme se dlouho a nakonec mi dal pusu do vlasů. ,,Zase zítra, můj méďo." věnovala jsem mu zářivý úsměv a zamávala mu. Můj méďo. Ještě chvíli jsem stála před domem. Za pár minit jsem vyrazila domů, kde jsem se najedla, vysprchovala a šla rovnou spát.

Tak a je tu další díl. Jsem moc ráda za každé přečtení. Moc vám děkuji, moc to pro mě znamená. :) Tak zase u dalšího dílu. :)

Claristys